Valentin Dobrotivý

Tenhle film mám rád nejen proto, o čem je nebo jaký je, ale spíš proto, co jsem se dočetl v biografické knize o Oldřichu Novém. Tuto historku vám předkládám vlastními slovy. K natáčení VALENTINA DOBROTIVÉHO se váže tragická událost, která přesně vystihuje nasazení herců a jejich touhu dávat trochu toho zapomnění lidem za války. Jedna z hereček, Anna Letenská (manželka zřízence, kterému O.N. donese pět tisíc) nechala ve svém bytě o pár dnů dřív přespat své přátele, doktora a jeho manželku, které hledalo Gestapo. Až při pozdějším rozhovoru vyplynulo, že lékař ošetřoval jednoho z Heydrichových atentátníků. Což znamenalo spoluvinu a automaticky trest smrti. Dva příslušníci Gestapa ji ráno dovezli do ateliérů na natáčení, nechali ji odehrát její part, sledovali případné spoluagenty a pak ji odvezli rovnou na popraviště. Celý štáb z toho byl samozřejmě hodně rozrušený, ale ve filmu je to znát jedině tím, že si Oldřich Nový zapomněl přezout bačkory a aniž si toho někdo z ostatních povšiml, přišel jako Valentin Plavec do kanceláře v bačkorách. A protože se to později již nedalo přetočit, je to ve filmu dodnes. Tomuhle se podle mě říká hrdinství. Jak tehdy říkal Mac Frič, byli z toho všichni notně vyjevení, a v takové atmosféře museli točit komedii. A to heydrichiáda sotva začala. Film se mi líbil, stejně jako většina filmů Oldřicha Novýho. Lidičky, vy ani nevíte, co já bych dal, kdybych se mohl podívat na nějaký představení v Novém divadle ještě před válkou nebo za okupace. Bylo to prý jedno z nejlepších divadel v Praze (co se týká jemnýho inteligentního humoru, zajímavých příběhů a pěkných písniček a samozřejmě Oldřich Nový). (23.02.2006)

Chvíli trvalo, než jsem se do toho dostal a než mě to začalo bavit, ale po té půl hodině, možná trochu později, už jsem zase jel na tom krásném humoru našich černobílých filmů "pro pamětníky". Ale co si budeme povídat, jejich premiéru už si opravdu tolik lidí pamatovat nebude. Ale to nevadí, protože tyhle filmy mají co nabídnout i nám. Ten konec je skvělý. (11.12.2015)

Škoda, že je to pohádková kombinace Popelky a Milionové bankovky. Vůbec jsem zjistil, že tvůrci komedií 40. let tak trochu vykrádali anglosaské vzory, ale na jejich obranu musím říct, že vždy s grácií a velmi často tak, že téma povýšili, obměnili nebo úplně otočili (viz Pygmalion a jeho otočená verze ve Falešné kočičce). Tady mi ale žel přijde, že se povedlo tak napůl, navíc jsem nechápal, jak by mohla tak atraktivní dívka chodit s takovým ňoumou a co na něm viděla? A opravdu si nemyslím, že by ho podržela, ale jak znám ženské, udělala by mu hysterickou scénu a maminku už by nikdy neviděl. Ale jako což, je to pohádka a má alespoň dobré morální poselství, že každý by chtěl vaše prachy, když je máte, a tak si hraje na kamaráda, ale ve skutečné nouzi ty opravdu skutečné přátele teprve poznáte. (27.01.2024)

Jeden nevinný fóreček a co všechno dokáže změnit. Po všech těch letech a přes všechen čas co uplynul od doby vzniku tohoto snímku, je jeho nestárnoucí atmosféra tak citelně euforicka a podmanivá... Až jsem dojat . To je kouzlo naší postarší výtečné kinematografie ,které naneštěstí stihlo rychle vymizet. Není co dodat - staré a dobré. - 7/10 - (24.12.2015)

Áno áno, začátek byl trošičku slabší, ale sakra fix, pak se to příjemně rozjelo. Opět prostě další příjemný, povedený snímek Maca Friče, který jsem si náramně, díky hromadě úžasných gagů užil. Po tom, co jsem si ale přečetl tadyhle recenzi od uživatele monologa, o tom, jaká věc se během natáčení stala (doporučuji jeho recenzi, je skvělá), tak doopravdy všech, v tu dobu zúčastněných hodně lituju. Atmoška totiž musela v tu chvíli těžce upadnout, stejně jako v snímku samotném, když Valentin zjistí, že vlastně nic nevyhrál, a že (skoro) všichni parchanti žijící a pracující okolo něj, byli vlastně falešní kamarádi. Dobrý konec to ale stejně spravil! Tenhle snímek tedy krásně ukazuje tu, pro některé chudáky hnusnou, ale zároveň v podstatě dobrou skutečnost, že opravdového, správného a nic nepředstírajícího přítele poznáme opravdu až v nouzi. 5/5 (30.12.2022)