Ten třetí

Prověřený a provařený scénáristický fígl zvaný „Bobby Ewing ve sprše“ není žádným velkým třeskem originality, v tomto případě je ale cesta natolik pestrá a poutavá, že vás cíl nijak nezklame. Napoprvé jsem se trochu ztrácela, napodruhé jsem si ale film vychutnala a nadšeně objevovala všechny stopy vedoucí k pointě. Za mě ANO nejen tomu třetímu, ale i prvním druhým a hlavně Třináctce. ;) (31.08.2016)

Dlouho jsem neviděl tak zajímavý film. Nutno říct, že už nějakou dobu jsem neviděl žádný film, ale po té určité pauze jsem si nemohl přát lepší film. Za tip na tento film děkuji uživateli KGB alias Honzovi Ryšánkovi. Hodně podobné filmu The Words, který jsem žral. A tak zákonitě moje sympatie směřují i k tomuto dílu. Herecké obsazení nemohlo být lepší. Velmi šikovně propletené děje, které by i samostatně stačily na plnohodnotný film, dokázaly udržet v napětí po celou dobu představení. Na konci si s námi režisér trochu pohrál, chvilku jsem myslel, že jsem se v tom ztratil. Ale nakonec si myslím, že jsem to nějak pobral. Radši ani nebudu číst rozbory od rádoby expertů a budu si žít v domnění, že jsem dostatečně inteligentní. 80%. (26.09.2014)

Další ambiciózní projekt Paula Haggise, který to měl nejen u mě po vykalkulovaném hyperkorektním dramatu Crash lehce nahnuté, se znovu drží tradičních vzorců. Není okázalý ani výstřední, není ani polopatický. Na druhou stranu výtečně vede herce a nemůžeme mu upírat řemeslnou zručnost. Pod rouškou „klasického“ vyprávění představí několik zajímavých hrdinů, kteří se divákovi postupně dostávají pod kůži. Ten s přibývajícími minutami totiž víc prahne po tom, dozvědět se o nich další informace. Atmosféra houstne, Haggis se nebojí překvapení. V jistém okamžiku vyprávění se začneme těšit na to, jak se jednotlivé linie propojí; zda to udělal Haggis sofistikovaně, nechám na divácích. Sdělil vše tak, jak jsem pochopil, ptají se. Nebudu prozrazovat, ale je jasné, že fiktivní svět se s tím reálným proplétá velmi často a nadmíru rád. Určitě leckomu dojde, že Mila Kunis dělá housekeeping v New Yorku, zatímco k její zásadní ztrátě papírku s adresou dochází v Paříži, kde se odehrává příběh Liama Neesona a Olivie Wilde. A leccos dojde i beze slov, což je o to cennější. Je asi zřejmé, že Haggis na to mohl jít s mnohem jasnější formou, nešel, jeho záměrná volba, holt nemůžeme mít všechno na zlatém podnose (i tak si myslím, že závěr měl být lépe dramaturgicky uchopený). O důvěře, vině nebo odpuštění se toho dozvíme docela dost. Navrch si užijeme změny nálad Olivie Wilde, netradiční romantiku v podání Adriena Brodyho nebo půvab na hereckém poli začínající Loan Chabanol. (21.10.2014)

Ne že by mě to bavilo od začátku a bez přestávky, ale moje reakce při titulkách: WOW. Sto procent to neni, ale pět hvězdiček zaslouženě. Být v kině, tak jsem možná i zatleskala. :)) Po dlouhé době jsem si uvědomila kolik se toho dá říct beze slov. Tenhle film je důkazem toho, že pokud se určitý věci řeknou, ztratěj hodně na svym významu. Musela jsem to sem napsat, i když jsem se tim dostala přesně (20.09.2014)

Mindfuck o smrti ne lásce. Haggis s přehledem servíruje několik dějových rovin přičemž je poměrně jasné co je záměrem a jak do sebe všechny linky zapadají, jen občas něco nehraje. Není úplně košér s vyprávěcí linkou, protože detaily se liší. Chytrá vztahovka, mylně přijímaná jako romantický film těží především díky výborným hercům v hlavních rolích (Neeson pro změnu neakční) i ještě (naposledy) před-těhotenského těla Olivii Wilde. Nejsem si jistý jestli šlo o artovku schválně nebo omylem, ale rád si to dám znovu. Nechce to jít z hlavy... (27.09.2014)