Blízko od sebe

Hořký, realisticky působící portrét dysfunkční rodiny, který na vás během své dvouhodinové stopáže sype jedno trauma za druhým a ke kterému si podle mě najdou svou cestu především stoupenci divadla. O audiovizuální stránku tu totiž vůbec nejde; celé Osage County stojí na perfektním obsazení a Pulitzerovou cenou oceněné předloze Tracyho Lettse. A tak zatímco filmoví režiséři mohou dle libosti měnit lokace a představit divákovi deset postav za pět minut, tady se s jednotlivými členy rodiny seznamujete postupně dobrých 45 minut, když jeden po druhém přijíždějí do Violetina domu. Jedna lokace, jedna rodina a hodně dialogů, které ve vás zanechají pocit, že Sam Shepard nakonec dopadl ze všech postav nejlépe. (30.01.2014)

Nějak mně nezapaluje, z jakých důvodů šlo toto otřepané zrcadlení každé druhé rodiny na velké plátno, když si v klidu sednu a zavzpomínám na perly vylovené z nedávné historie našeho rodu - nechci se chlubit, ale máme všechno, co oni a ještě pár pikantností navíc, a zajímá to někoho? Nezajímá. A to mám ještě v rukávu opodstatněný důvod věřit v bohaté uplatnění žánru komedie, který se zde zřejmě ztratil v překladu... Pravda, Meryl Streep nám chybí, ale otázka zní, jestli je až takovou výhrou, osobně si myslím, že její velebení dosáhlo až nesoudného stupně obdivu, navzdory všem průměrnostem, do kterých se v posledních letech navezla a stala se de facto zvláštním způsobem kauce. Jestli musím mermomocí někoho pochválit, pak to bude Julia Roberts, která strhla veškerou mou pozornost díky nezvyklé přirozenosti projevu - možná právě pro hru ve stínu ikony rezignovala na šanci se projevit a tak došlo ke vzácné možnosti vidět jen ryzí talent bez póz a naučených manýr. (01.02.2014)

Není lepší příležitosti pro praní špinavého prádla, než poslední rozloučení s milovanou (?) osobou. Zabijácky obsazené drama, které si svou upoceností a zabedněností nepustí diváka k sobě. Tvrdohlavá hra bez uspokojivého konce, zlá a zákeřná. Podívaná, v které na sebe dvě hodiny křičí několik hereckých es téměř do zemdlení a láska tu figuruje pouze jako slovo o pěti písmenech. (11.01.2014)

Proč já se pořád týrám. Jak já nenávidím tyhle charakterní herce, jak si hrají svoje charaktery. Jedná se o jeden z těch filmů, kde si stačí přečíst děj na Wikipedii a jinak se vůbec není třeba na samotné dílo dívat, protože z filmařského hlediska nedochází k žádné přidané hodnotě v žádném ohledu. Adaptace divadelní hry do filmového prostředí taky stojí za starou belu. Střídání pomalých, citlivých pasáží s těmi dynamickými a extrémně řvacími selhává v kýženém efektu, protože filmaři to všechno snímají stejným způsobem, nedlí na detailech charakteristických pro které dané postavy, nevyniká výjimečnost žádných situací ani vztahů. Já jsem se na film dívala, protože tajná láska jediných dvou nevinných charakterů na půdorysu rodinné dysfunčknosti zní eňo ňůňo a těšila jsem se na melancholii z toho pramenící, ale ve výsledku se jednalo asi o dvě scény s minimem prostoru oproti nekonečnému řvaní všech ostatních na sebe při každé příležitosti. Jakákoliv potenciální chemie postav tak zanikla v "oscarových výkonech", přesto mám nulový dojem, že by se jednalo o živoucí postavy. A ještě člověk musí celou dobu poslouchat ten příšerný přízvuk. (25.01.2014)

Mám rád, ak je východzia situácia "povedzme si končene po rokoch všetko" uveriteľná To sa dá dosiahnuť napríklad tak, že deti na svojich rodičov serú a stretnú sa na pohrebe otca. Nedá sa to dosiahnuť, ako som bol viac krát svedkom, jednoduchou návštevou na obede. Tam sa postavy stretávajú často a neverím im, že sa rozprávajú až tento deň o závažných veciach. Osage County začína, ale nekončí. To je ďalšia vec, ktorá z neho robí uveriteľný film. V podstate som mal pocit, že film bude ešte nejakú chvíľu trvať a všetko uzavrie, ale prečo by mal, že. Slávni herci skutočne hrajú a je mi trochu záhadou, prečo napríklad Julia ešte stále hrá aj v komerčných filmoch. Takýto typ filmu je presne jej parketa, ako krava pôsobí na plátne najprirodzenejšie. (07.04.2015)