Brazil

Ze své nomádské povahy kosmopolita Terry Gilliam spředl filmovou síť utkanou z tolika inspiračních zdrojů, že se v ní možná trochu ztrácí to, proč vlastně tahle síť byla stvořena. Utopická groteska Brazil se volně inspirovala v mnohém... 1. George Orwell a jeho geniální román 1984 (jestliže Terry Gilliam prohlašuje, že knihu sice četl, ale nebyla mu vzorem, tak si tomu dovolím v našem mediálním věku tak trochu nevěřit...). Zpodobnění totalitního režimu v Británii nedaleké budoucnosti, protkané sítí ministerstva čehokoliv, svítící obrazovky (Velkého bratra) v každé domácnosti a v každém pokoji (příznačný začátek filmu), milenecký motiv hlavního páru atd, to vše spojuje obě díla více než explicitně. Sám vnímám Brazil jako volnou variaci na téma Orwellovy knihy... 2. Groteskní podstata díla Franze Kafky - a to především jeho Proces, celý umně vykonstruovaný zločin, z kterého byl Josef K. obžalován a souzen a jehož podstatu se nikdy nedozvěděl, to vše se odráží v nesmyslných obviněních nevinných postav téhle utopie, v níž jsou lidé zatýkáni na základě podobně znějícího jména a zabíjeni na základě ,,nehody" při ,,práci" s elektrickým proudem (mimochodem Orwellovský newspeak). Navíc prostor ministerstva - obrovské ,,tovární" haly plné nosných sloupů, jako by vypadl z Kafkova vyobrazení půdní ,,soudní" lokace (i zde je hala umístěna téměř na půdě - v 30. patře...) 3. Klasická hollywoodská éra 30. a 40. let v čele s kultem Humphreyho Bogarta (styl oblékání hlavního hrdiny Sama) především v legendární Casablance (romantický milostný osudový příběh našeho páru, ale i ohrožení totalitarismem...), jakož i klasických děl ostatních (filmy bratrů Marxových atd.) 4. Metropolis - tohle vizuálně podmanivé dílo Fritze Langa ovlivnilo vizuální podobu nejednoho sci-fi filmu, jako předobraz se podílelo i na vizualizaci světa Brazilu - monumentalita staveb, shluk futuristických dopravních prostředků, hra světla a stínů... 5. Klasická němá groteska - těch scén, které jakoby z oka vypadly nějaké z éry zlatých časů němého filmu bylo povícero (např. scéna, kdy se Sam doma poprvé probudí a přivítá ho ,,elektrifikovaná" (retro)futuristická domácnost - takhle již vstával tuším sám Chaplin...) 6. Řecké báje a mýty - snová variace na mýtus o Ikariovi si v sobě navíc nese symbolický význam vymanění se ,,Matrixu" 7. Estetika či spíše ikonografie východního samurajského boje - realizovaná ve snových intermezzech... 8. A v neposlední řadě zcela zákonitě i poetika mateřského Gilliamova Létajícího cirkusu Montyho Pythona... tenhle Gilliamův film však narozdíl od Monty Pythonské tvorby skrze svou složitě konstruovanou alegorii, a zvláště ke konci oddalováním rozuzlení, trochu nudí... (12.10.2007)

Tak už jsem přeci jen starší, tak si 3 roky starý komentář k Brazilu přepíšu. Ale o čem tu mám psát? O tom, že je ten film geniální? O tom, že je scénář skvělý? Režie báječná? Michael Palin (btw RULEZZZ) nepřekonatelně grandiózně výborný? Tohle všechno už jistě víte. Na Brazil nemůžete nahlížet neurčitě. Buď jste ho viděli a líbil se vám nebo nelíbil. A nebo jste ho neviděli a pak nevíte, která bije. Všechno vypulírované do detailu. Každý úhel kamery by se dal zarámovat. Každé dekoraci bych udělal pomník. O téhle genialitě bych nechal učit ve školách. Pamatuji si, když tady bylo deset komentářů a ani ne 300 hondocení. Přál bych si aby ho viděl úplně každý, ale chápu, že ne pro každého je to míchání žánrů přijatelné a někdo z toho není moudrý. Ale podlě mně není od Gilliama pochopitelnější snímek :-) (08.07.2006)

Chvílemi milý "vánoční" film s Pythonovským absurdním humorem, plný vynikajících detailů, silně romantický, společně se Samem prožíváme jeho cestu za vysněnou životní láskou, o chvilku později ovšem nepříjemně zlý, skličující, zobrazující marnost lidského snažení, boje, snění...bytí. Poklidně se nechat spoutat byrokratickým terorismem i jeho představou reality a žít v blažené nevědomosti, netoužíme snad každý přesně po tomhle způsobu života? Ale vždyť tak žiješ! La la la la la la la laaaa. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (11.10.2017)

Ministerstvo strachu a rok 1984 v novém elegantně vtipném hávu jsou ukázkou toho, že takhle nêjak mohl vypadat Matrix, kdyby se nebral tak nesmírně vážnê, a mohl být tím pádem i zábavný. Režijně vybroušené gejzíry nápadů srší fantazií i vtipem. Sám námět je výborný, zaujal by i bez té nadmíru zábavné formy, s níž je za zvuků mnoha hudebních vtípků vyprávěn. Jen se obávám, že během pobrukování ústřední melodie, kterou do češtiny kdysi tak skvěle nazpíval Karel Hála, budu mít neustálou chuť na kávu. Inu, někdo z panstva by si dal pravou brazilskou kávu. (12.06.2020)

Jak jinak než bizarní Terry Gilliam v "totalitním" snímku z fiktivního světa, který je nutno vidět. Nebudu se rozepisovat, protože ten, kdo se na to nepodívá, ten nepochopí. Monthy Python zas až tak nežeru, takže po 12 opicích nejlepší Gilliamův film pro mě, ovšem doporučovat ho nebudu, není pro každého. (07.01.2014)