Není čas zemřít

Jedno je jasný, takovýchto filmových koncertů za rok moc nezažijeme. Pár hodin po premiéře se ve mně pořád ještě ozývají dozvuky, a tak vím, že je tady něco moc dobře. Dostatečně bondovsky cool, dostatečně napínavý, vizuálně velkolepý a překvapivě ještě plný emocí. Navíc to krásně splňuje to, co si žádá dnešní doba, aniž by to diváka otrávilo. (19.10.2021)

Velmi důstojné loučení. Craiga to celé očividně baví mnohem víc než Spectre a Cary Joji Fukunaga se ukázal být pro režii ideální. Není čas zemřít má skvělý úvod a výtečný konec a to mezi tím sice trošku dře, ale ne tak, aby to bolelo. Fukunaga má smůlu, že dostal za úkol dovyprávět příběh, který tak mizerně načal Sam Mendes ve Spectre a nebyla asi žádná sranda dát tomu všemu smysl a vydojit z toho posledního bondovského marastu nějaké emoce. Naštěstí to Fukunaga celkem zvládá, navzdory tomu, že Léa Seydoux je nesmírně nezajímavá herečka a hraje asi nejnudnější bondgirl vůbec. Bohužel zbavit se jí Fukunaga nemohl, takže to beru tak, že dělal, co mohl.  Mnohem lépe mu to jde ve scénách, kdy může vymýšlet nové věci a ne pracovat s tím, co na něj zbylo. Akce je přehledná, nápaditá a pokaždé jiná. A celé Není čas zemřít nečekaně často a nečekaně hodně mění svůj styl, takže chvíli připomíná craigovské bondovky, jindy si u ní člověk vzpomene na doby, kdy byl agentem 007 Roger Moore nebo Connery a v některých scénách umí film být zase až překvapivě drsný a nekompromisní. Celé to sice mohlo být kratší, mít výraznějšího zloducha a ta střední část se občas opravdu lehce táhne, ale celkově je to film, který rozhodně stojí za to vidět. A Craig může být spokojený s tím, jak se s povolením zabíjet rozloučil. (29.09.2021)

S Boylem jsme mohli mít "novou studenou válku", místo toho máme obskurního Lutsifera (!) v Jedovaté zahradě, který chce zničit svět prostřednictvím nanobotů. Chápu, že Bond nemusí být seriózní, což tady stvrzuje nečekaně uvolněný Craig, ale uvést v roce 2021 po časových kejklích v Tenetovi a splétání dějů v libovolné Mission: Impossible něco tak scenáristicky líného a rutinně zrežírovaného, kdy je divák vždy několik kroků před postavami (ano, na tom ostrově se ASI něco děje), mi přijde jako už opravdu příliš velké retro. Ten film si toho asi je vědom, takže si musí vypomáhat vyhroceným, na můj vkus trochu potupným rodinným melodramatem, po němž jsem ještě víc docenil, jak si střeba Skyfall poradilo s loučením M, nebo Spectre s "prázdnotou" svého protagonisty. Za tohle by ale měli dostat producenti Cifrou přes kule. (29.09.2021)

"Dělej, že to bylo složitý." Bylo to dobrý, ale dost mi v tom chyběl Bond. Takovej ten týpek, co hravě přepere právě vybuchující nukleární hlavici a ještě přitom s lehkostí přivede k orgasmu středně velkej sultánův harém. Místo toho jsem potkal trošku odkvetlejšího světáka, kterej sice pořád protřepává a nemíchá, ale jinak je spíš tak nějak zlomenej a bez sarkasmu. Taky bondgirl patřila k tomu nejslabšímu, v čem se za 60 let James (nula nula kolik?) šťoural, ale tuhle chybku částečně napravila agentka Paloma se svým třítýdenním výcvikem. Taky příležitostná akce byla poměrně svižná a zábavná. Nicméně pokus vymámit ze mě slzu nad osudem nesmrtelnýho agenta považuju za hodně nepovedenej. (09.10.2022)