T2 Trainspotting

Koukl jsem na svůj komentář k jedničce a nechápu, jak je možný, že jsem si tu místo 7000 bodů uhnal tak akorát karpální tunel, vždyť já psával jako golfista, sakra! Ale co naplat, od „skvostů kinematografií, skvělých herců a dalších“ jsem se dopracoval k „prdelím, hovnům a sračkám“, a to už ty body rozhodně nenahoním, ani kdybych se posral jako kdysi Spud. Druhý Trainspotting sice na první pohled vypadá jako převařená sračka, poměrně časté flashbacky k tomuhle hodnocení přímo vybízí, na druhou stranu ale jasně cílí na své původní fanoušky, s nimiž zestárl. A pokud mezi ně patříte tak jako já, bude vám to víceméně u prdele a pobaví vás i tahle trochu křečovitá krize středního punku. A hovno už do komentáře nedostanu, takže nasrat a za čtyři. (11.06.2018)

Spoilery! Moje filmové zážitky by značně umocnilo, kdybych se naučil od snímků nic neočekávat a pouze jen bral, to co mi připraví. To se mi ovšem nedaří, a tak jsem i od tohoto snímku měl nemalá očekávání, neboť první díl byla prostě totální pecka. Po řemeslné stránce odvedli tvůrci opět vysoce nadstandardní práci. Nejvíc bych si dovolil pochválit skvělou kameru a působivou hudbu. Co zde trošku více hapruje je příběh, který je jednoduše o ničem. Snímek se nese na nostalgické vlně. Nenabízí nic jiného, než neustálé vzpomínání na staré časy. Drogy se kamsi vytratily. Všichni aktéři jsou na odvykačce. Snímku žalostně chybí nějaká silná a zapamatovatelná scénka. Přitom v prvním dílu jich bylo hned několik. Absolutně nesrovnatelná záležitost. Potěšily mě jen staré známé tváře a asi 2 až 3 vtipné momenty. Značné zklamání. Slabší 3 hvězdy. (30.05.2017)

Choose life. Choose Facebook, Twitter, Instagram and hope that someone, somewhere cares. Choose looking up old flames, wishing you'd done it all differently. And choose watching history repeat itself. Choose your future. Choose reality TV, slut shaming, revenge porn. Choose a zero-hour contract, a two hour journey to work. And choose the same for your kids, only worse, and smother the pain with an unknown dose of an unknown drug made in somebody's kitchen. And then... take a deep breath. You're an addict. So be addicted, just be addicted to something else. Choose the ones you love. Choose your future. Choose life. Postmodern Boyle cinema at its best. Existenciálne úplne iným štýlom ako prvý diel (asi ako keď vojdete do zbúraniska obľúbeného diskoklubu z mladosti a v hlave vám hrá obľúbená skladba, ktorú už nikdy nikto v tom klube nezahrá(aj preto počuť z Born Slippy len útržky)) a hlavne, obávam sa, že to bude rezonovať len u tých čo majú okolo štyridsať a podobnú dobu si v mladosti užili. Nečakajte Trainspotting 96 v 2017 ale Transmelancholy 2017. Lebo skôr než nostalgické je to melancholické a dosť sociálne. Ale stále kurwa nadupané. 10/10 (02.03.2017)

Dobře natočená zbytečnost, která nepřináší nic nového, jen upoceně odkazuje na první díl. Nebýt božího Roberta Carlyela bylo by to ještě mnohem horší. Děje tam je tak na padesát minut a zbytek je vyplněn vatou, která fungovala v prvním dílu, protože to byla sonda do života feťáků a bylo to zajímavé. Postavy teď ale zestárly a furt jakoby blbnou, ale už jsem jim to nevěřil a byla to jen křeč. Rádoby filosofické monology Ewana McGregora ve mě vzbuzovali leda tak pocit trapnosti. Alespoň, že tam hraje to černovlasé šukátko. Přišlo mi to, jak Sněženky a Machři po dvaceti letech. 50% (13.08.2017)

Lust for Life! Život jako spirála, ve které s úsměvem na rtech vzpomínáte na historky z nespoutaného mládí a pokud se nepoučíte z chyb, uděláte je znova. Třeba že nejdřív je tu příležitost a potom přijde zrada.. Audiovizuální rauš, v němž je deziluzní současnost metadonem a po pár tónech Born Slippy se nostalgické propojení stává čistým heroinem. Vyčítat tenhle tvůrčí záměr geniálnímu klipaři Boyleovi je stejně pošetilé, jak vštěpovat Francisi Begbiemu zásady buddhismu.. Apropo, Rentonův monolog „Choose life“ se dá směle přirovnat k tomu Edwarda Nortona ve 25.hodině.. (02.05.2018)