Decibely lásky

Časy diskopříběhů a kamarádů do deště jsou nenávratně pryč... Dnes místo nich máme nudné, nic neříkající filmy s herci, kteří zkrátka nemají co hrát a nebo pokud se o to snaží, dopadají jako Rudla Hrušínský ml. tj. jako hrozní joudové. Když "Decibely" srovnám s podobnými českými snímky, je to jasná zpráva : Děs a běs, bez nápadu, bez zajímavých postav a bez alespoň trochu slušného scénáře se jedná o jeden z nejslabších českých filmů roku co jsem viděl. (11.10.2016)

Cca desítka postav se pohybuje po plátně, občas žvaní, občas zpívá a občas někdo s někým interaguje na téma "láska". Dělají to vskutku atraktivně, jelikož druhý den po vidění nevím, kdo do koho zasunul nebo jak skončil. Vlastně si už ani nejsem jist, kdo všechno tam byl... Každopádně trapně beztvaré figurky by se daly tvůrcům odpustit, kdyby za něco stály písničky a choreografie tanečních vystoupení - měl to být muzikál, ne? Nebudu to moc okecávat, za řeč tu stojí přesně NIC. NIC! Kdyby mi bylo sedm, ocenil bych počmáraný popelářský vůz. Tenhle film je tak strašně prázdný ve všech ohledech, že o jeho existenci víme jen díky řečičkám o následníkovi Discopříběhu. Ten měl alespoň příběh jedné dospívající postavy, v níž se mohla tehdejší mládež identifikovat, skvělého fotra v Potměšilově podání a pár hitů Michala Davida, schopných unést označení "chytlavé". Decibely mají jen stádo lidiček a písniček tak slaboučkých, že by jim dala do držky i průměrná plzeňská kocovina. (10.01.2017)

Vzhledem k tomu, že jsem dostal Decibely k Vánocům jako vtip a protože jsem masochista, narval jsem DVD do mechaniky a orgie mohly začít. Po zhruba 5 minutách jsme všichni věděli, že peklo existuje. Po asi dalších deseti, že Nebe není. Když se oprostíme od faktu, že songy Míši Davida jsou do jednoho naprosto k zblití a dobrovolně je poslouchají jenom idioti, jejichž rodiče jsou sourozenci a podíváme se na samotný film, zjistíme, že krom obrazu už tam nic jiného není. Logika, hloubka, byť i základní kostra děje, to všechno si dalo v Decibelech pohov. I tak základní věc, jako je tancování, v tomto kvazimuzikálu nebylo. Proč takové věci vznikají? Proč se u nás najde dost lidí, kteří na to jdou do kina??? PROČ?????? (23.12.2017)

Čekala jsem mizerný film. Dostala jsem mizerný film. Takže k žádnému zklamání dojít nemohlo. Film v podstaně za nic nestojí. Pár slušných momentů by se našlo. Včetně tance (být malá holka, tak to možná kvůli tomu žeru, protože jsem polykávala jeden taneční film za druhým a ne jednou, ale pořád dokolalalala... a tyto filmy opravdu dějovými zázraky a jistou filmovou inteligencí opravdu neoplývaly). Proč do toho, Bože, cpát Gotta? Nepochopila jsem. Dávám jednu hvězdičku za Plzeň, protože ta to zahrála celkem hezky. Asi jediné plus filmu. Ano, jsem z Plzně :-) (08.04.2017)

Jedno se musí nechat - autor filmu má Michala Davida opravdu rád a filmy jako Diskopříběh asi miluje. Protože jinak by nemohl natočit takovou slátaninu, která mixuje příběh lásky, popelářů, tanečnic, zpěváků, looserů, lékařů, sestřiček, supermodelky a klanu rodu Hrušínských. Děj je fakt děsný, Rudolf Hrušínský nejml. působí i vypadá jak po lobotomii, neustále se usmívá jak blbeček a mluví fakt děsně. Petra Svoboda je jak pěst na oko, není špatná, ale prostě tam nezapadá, spousta celebrit není na škodu, taneční čísla nejsou strašná, ale jen děsná. Jediné, co opravdu stojí zato, je hudba a písně Michala Davida. Proto je nejlepší na film se nedívat a jen jej poslouchat. Jedna hvězda je tak akorát a překvapivě za odpad - tedy spíše za odpaďáka Pavla Horváta, který je skutečně světlým bodem tohoto filmu. PS: závěr filmu naprosto ukázal, že film byl zcela bez konceptu. Snaha dostat do filmu Goťáka byla sice zjevná, ale závěrečná scéna Gotta s kytarou a hrozným zpěvem byla spíš trapnou než důstojnou tečnou filmu. (25.04.2017)