Život je úžasný

Já teda polsky neumím, ale "Chce się żyć" bych přeložil spíše jako "Touha žít". Nicméně tohle je jen jedna velice malá výtka z malého mála velice malých výtek, které lze k filmu vůbec mít. Samozřejmě rovněž žasnu nad hereckým výkonem Dawida Ogrodnika a snad ještě více i nad jeho mladší verzí, kterou ztvárnil Kamil Tkacz. Skoro dvě hodiny se křečovitě třepat, to není žádná legrace. Dokonce se k tomu váže i jisté riziko, že to člověku může zůstat. Opravdu jsem úplně nečekal, že se bude jednat o tak procítěný pohled do života lidí trpících mozkovou obrnou. Snímek je skvěle vyvážen. Neútočí na diváky pouze nekonečným přívalem deprese, nýbrž zachycuje život těchto lidí opravdu komplexně. Ukazuje rovněž, že pokud mají tito lidé štěstí na kvalitní rodinu, tak jsou také zahrnováni velkým přívalem lásky. Pokud mají štěstí ještě o trošku větší, tak mohou dokonce narazit na lidi, kteří překypují soucitem a mají nekonečnou ochotu pomáhat. Dokonce se najdou i takoví lidé, které napadne s využitím posledních funkčních částí postiženého realizovat jednoduchý komunikační systém. Velký dojem na mě udělal i fakt, že se tento příběh nezrodil na papíře, ale napsal jej sám život. Vynikající sonda do života poměrně inteligentního člověka, který je uvězněn v takřka nefungujícím těle. Velice se mi líbily promluvy hlavního hrdiny do děje. Nepuritánské mužské oko občas potěší pohled na ženské poprsí. Tedy většinou. Občas jsou k vidění i takové "boží zázraky", které působí kontraproduktivně. Svoje "boží zázraky" krajně neprofesionálně poodhalila i dobrovolnice. Je trošku škoda, že vlastně moc neměla poodhalit co. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (12.11.2016)

Další skvost na letošním Febiofestu. I přes tragické téma čiší z filmu životní síla a optimismus. Až do závěrečných titulků jsem nechtěl věřit (a nevěděl jsem to), že Dawid Ogrodnik (představitel hlavní role) není vážně postižený a všechno to takle bravůrně dokázal zahrát. Mé hodnocení: 85%. Viděno: 22.03.2014 (Febiofest 2014). (04.05.2014)

Velký wow za herecký výkon Dawida Ogrodnika a Kamila Tkacze. Druhý velký wow polské kinematografii, která mě nepřestává překvapovat tím, jak výborný drama ze života umí naservírovat tak jednoduchým stylem. Film nijak citově nevydírá a necílí prvoplánově na soucit diváka, a i přesto jsem měla několikrát během sledování slzy v očích. Myšlenky, které nemůže hlavní postava Mateusz v důsledku fyzického postižení vyjádřit slovy jsou sdělovány pomocí vnitřních monologů a vy si tak celou dobu říkáte "kurňa ten kluk vám chce něco říct". Najde s ním někdo společnou řeč anebo bude navždy inteligencí přirovnáván k rostlině? Všechno to prohlubuje fakt, že se jedná opět o snímek dle skutečné události. Film je navíc doplněný o výborně vybranou hudbu. Doporučuji všem milovníkům pomalých a intenzivních dramat. (21.01.2022)

Silý emotívny príbeh...raz, cestou autobusom z blízkeho okresného mesta v ktorom pracujem sa rodina so svojim už dospelým postihnutým dieťaťom vybrala na cestu autobusom. Tiky hendikepovaného, už dospelého dieťaťa neušli pozornosti dvojici malých aromáčok, ktoré svojej mamke ukázovali že tete šibe. A vtedy som si uvedomil že postihnuté nebolo v autobuse dospelé dieťa, ale dve miniatúrna aromáčky a ich alfamatka... (23.12.2021)

Za všechny své špatnosti jsem dostal doživotí v částečně nefunkční slupce. Mateusz má proti mě výhodu v tom, že nikdy nezažil, jaké to je, když všechno funguje, jak má, já na druhou stranu na tom nejsem tak špatně, abych byl odkázán na to, až si vedle mě sedne někdo, kdo začne listovat v Playboyi. Tímto úvodem jsem chtěl říct, že mi byl Mateusz krajně sympatický, do této postavy jsem se dokázal vcítit a filmaři z Polska mi opět dokázali, že své práci rozumí. Kéž by si z nich naši tvůrci vzali příklad, snad by z českých filmů konečně vymizely dialogy, u nichž bych si nejradši vrazil do obou uší stovku hřebík. Toto byl příklad výborně napsaného a ještě lépe natočeného příběhu, který mě opravdu dostal. Mateuszův osud byl jasnou předlohou pro drama (když ne přímo pro tragédii), ale Polákům se podařilo zakomponovat do snímku i nenápadné (ale o to lepší) záblesky humoru. Když si představím, v jakou patetickou hrůzu by tuto záležitost překopali Američané, už bych odpadoval, Poláci ode mě naopak dostávají plný počet hvězdiček. Mě ale neberte vážně, já jsem určitě nebyl nestranným divákem. (16.01.2022)