John Doe: Vigilante

Zapálená, tím pádem ani trochu nestranná "agitka" proti současnému systému (policejní, právní, soudní, ale i mediální) spravedlnosti, jež umožňuje jasným zločincům odcházet bez trestu. Reportážní styl, kterým zpětně mapuje řádění a "odkaz" samozvaného "strážce pořádku", čili plodného masového vraha (33 obětí z řad zabijáků, násilníků, pedofilů, atp.), toho času čekajícího na rozsudek, není prezentován špatně, ale mnoho dlouhých, rádoby "dopadajících" či emotivních scén dost nudí a konec to nepěkně béčkově zalamuje. (06.06.2017)

Snímok hodný zamyslenia o zadosťučinení a spravodlivosti po neprávostiach páchaných na nevinných ľuďoch. Bohužiaľ, poňatý úplne prihlúplym spôsobom, ktorý navyše vzhľadom k príbehu nedokázal vyťažiť maximum zo svojich silných stránok. Téma "oko za oko, zub za zub", respektíve "Torture", je vždy pre diváka príťažlivou. Áno, áno, je to pekne natočené, ale povedzme si úprimne, kam sa táto odvážna primitívnosť hrabe na Ctihodného občana, ktorý síce taktiež nebol žiadnym objavom zemegule, no mal aspoň charizmu. Toto je mdlé, hereckým obsadením kvalitovo seriálové, mimo rozuzlenia, absolútne tuctové. Must not see. (30.03.2015)

Další ze samozvaných mstitelů, jehož minulost, pohnutky a charakter zpětně rozplétá novinář pomocí rozhovorů jak s policisty, tak s jinými žurnalisty a především se samotným vrahem. Zároveň se ukazuje, jaký vliv mělo ono mstitelství na samotnou společnost, která se pochopitelně rozdělilia na dva tábory. Celkově mi film sedla. Bavila mě forma, bavili mě herci a ačkoliv pohnutka, která vedla Johna Doea k tomu, aby vzal zákon do vlastních rukou, byla ta nejprovařenější z provařených, byla asi tou nejlepší, jakou mohli tvůrci zvolit. Finále mě pak posadilo na zadek a navrch bavili i neokoukaní herci. Bravo klokani! 85% (27.02.2015)

Pomsta a jako příloha právo na psychotické příhody, to vše v dosti chatrné politické sci-fi tortille, které se poněkud trhá těsto a chybí koule to rozetnout. Zbožná představa masového vraha masírujícího spodinu přizdisráčské společnosti není nijak inovativní, minimálně od dob Paula Kerseyho. A tady je třeba připomenout, že ten ještě masil i černochy v tunelu. Tady mi z té sněhové běloby až přecházel zrak. Bolest, pocit zmaru a vztek na člověka, který ublížil mně nebo mým blízkým přetavená v tuhle hyperneonacistickou a přece tak korektní proprdelgandu? No já nevím, viz závěr kulykova komentáře. Natočené je to ale svěže a inovativně a vyloženě béčkový a očekávaný twist mě málem přivedl až ke čtyřem úderům pálkou přes držku. (09.04.2021)

Já vždycky tvrdil, že vlastní děti si má člověk znásilňovat sám, a pokud mu do toho začne fušovat nějaký tlustý černoprdelník, úchylný narkáč nebo jiný narušený psychoš, měl by jej stihnout nejen spravedlivý, ale hlavně adekvátní trest. Nebojte se, nehodlám teď nosit dříví do Dostojevského topeniště, jen jsem po tomhle dostal chuť pochcat pár ležících filantropů, humanistů a altruistických filosofů, kteří nikdy nepostiženi tím, že by si s nimi, jejich příbuznými či přáteli pohrálo nějaké vypatlané hovado, svým zaníceným žvaněním vnesli Raskolnikova do dříve vcelku spravedlivého práva násilných trestných činů. Nevolám po pouliční spravedlnosti jako tuhle Džondou , jen po tom, že by měl být každý nade vší pochybnost usvědčený miláček předhozen na mazlení rodině oběti, popř. oběti samotné a že o jeho trestu rozhodně nemá co rozhodovat nějaký nezaujatý, podobně netraumatizovaný a dobře naložený čurák s definitivou. Pěkně jen vydat ke každému násilnému činu seznámek povolených tělesných újem a výčnělků, které lze v dané kategorii odstranit za pomocí drobného domácího nářadí, a hned po prokázání viny odeslat odsouzeného do péče zainteresovaných. Filmy na toto téma, kterých bylo mimochodem už natočeno pokokot a dost možná ještě výš, mají vždy tendenci poukazovat, jak je to sice príma a konečně spravedlivé, ale jak a kam se to může zvrhnout, aniž by kterýkoliv z nich, včetně tohoto, měl koule říct, že odpovídat humanitou na zvěrstvo je v podstatě zvrhlé. A tak asi budeme muset i nadále zůstat u toho, že například za to brutální vyprcání juniora proti jeho vůli je to maximálně za dvanáct a s patřičně slizkým právníkem za 5, při dobrém chování za polovic, a to v resortu, kam se bezďáci nechávají dobrovolně zavírat na zimu, protože je tam měkká postel, teplo, pravidelná strava třikrát denně, knihovna, posilka, pestrá škála dalšího kulturního vyžití a vůbec se tam nemusí pracovat. Velmi adekvátní! Avšak jinak to byl film vcelku zábavný a dobře natočený, jen nechápu, proč kromě sympatického a herecky zdatného hlavního hrdiny obsadili do dalších rolí příšerná ochotnická přehrávající polena! PS: Zatoužíte-li se odborně vzdělat, popřípadě umlátit smíchy, rozhodně si nezapomeňte přečíst kokotment zdejšího psychicky labilního narkomana a velkého správce assbookové skupiny Fetky CZ/SK s nickem Smaženic. Mojmír patrně zase vyzobal mamince z lékárničky nějaký prošlý Modafen a na „výletě“ si zatoužil děsně zachytračit a napsat další díl seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Jen si v ráži asi popletl džondou s donžonem a běsy mu našeptaly, že zhruba už od 14. století v Anglii ustálené označení jakékoliv živé či mrtvé osoby mužského pohlaví, u níž není možné legálně určit identitu, vlastně vymyslel komisař Šerif z CSI Nottingham pro Robina Úda, než se mu začalo říkat Robin Úd. Moskalyku čichej! Mojmíre, ty už radši ne. (01.03.2015)