Ján Hus
Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Michael KocábHrají:
Matěj Hádek, Jan Dolanský, Milan Kňažko, Vladimír Javorský, Marika Šoposká, Michal Dlouhý, Petr Lněnička, Jan Plouhar, David Novotný, Hartmut Krug (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Matěj Hádek v roli výjimečné osobnosti Mistra Jana Husa a synové Karla IV., bratři Václav a Zikmund, ve středověkém dramatu o smyslu pravdy a oběti nejvyšší. Třídílný televizní film o Janu Husovi je jedním z největších televizních projektů současné České televize nejen svou náročností, ale především svým významem. Tragický osud tohoto velikána naší historie byl naposledy převeden na filmové plátno režisérem Otakarem Vávrou v roce 1954. Spisovatelka a historička Eva Kantůrková se osudem a odkazem betlémského kazatele zabývala dlouhou řadu let. Bylo tedy nabíledni, že se právě její román Jan Hus, poprvé vydaný v samizdatu, dočká nového filmového zpracování. Tvůrci, kteří se u jeho realizace sešli, patří v Česku k nejrespektovanějším filmovým profesionálům, herce nevyjímaje. Díky nim má televizní film Jan Hus všechny atributy mimořádného filmového zážitku a je zároveň důstojnou oslavou historické osobnosti světového významu. Spisovatelka Eva Kantůrková vede diváky příběhem Mistra Jana Husa od počátku XV. století až ke kostnické hranici. Na rozdíl od tradovaného obrazu sociálního reformátora sledujeme Husovo myšlenkové a mravní drama, jež předběhlo o celé století zásadní zlom evropského vývoje. Dramatický děj je ukotven ve spletitém střetu názorů, ambicí a mocenských manipulací církevních i světských autorit – krále Václava IV., jeho bratra Zikmunda, pražského arcibiskupa Zbyňka, ambiciózních kardinálů a tří papežů, kteří si dělají nárok na pastýřský stolec a z toho titulu i na odváděné daně. Západní církev prochází těžkou mocenskou i mravní krizí. Jan Hus, Mistr Karlovy university a Betlémský kazatel, pociťuje spoluzodpovědnost za osud rozštěpené církve ve vztahu k věřícím a dospěje k přesvědčení, že jediným východiskem z úpadku je víra v živého Krista a jeho učení. Volá po mravnosti těch, kteří mají být věřícím duchovními pastýři. To zesiluje zášť ze strany vysokého kléru i konkurujících farářů. Naštěstí se Jan Hus těšil přízni královny Žofie. V kritických okamžicích to byla právě ona, kdo mohl u svého manžela Václava IV. žádat pro Mistra ochranu. Husovým opakem je vzdoropapež Baltazare Cossa, pirát, cynický kořistník, a dokonce snad i vrah. Paradoxně také v Kostnici, kde byl Hus souzen za domnělé kacířství, byl Cossa týmž koncilem sesazen z papežského stolce a uvězněn. Prapodivným nástrojem, který sehrál v pronásledování Husa mimořádnou roli, byla nesourodá koalice ambiciózního pražského kléru, žárlivých kolegů z university, včetně Husova přítele, Mistra Štěpána Pálče. Ten se v Kostnici stal dokonce jedním z hlavních žalobců. Jan Hus chtěl své přesvědčení před Kostnickým koncilem v rámci disputace obhajovat. Koncil však taková pravidla nepřijal, Husovi určil pozici obžalovaného kacíře. Konečným rozsudkem nebyl odsouzen jen on, ale i jeho předchůdce, dávno mrtvý Jan Viklef, jehož kosti nařídil tentýž koncil vykopat, spálit a popel rozptýlit v řece.
Do příběhu vstupujeme ve chvíli, kdy mocenské spory králů Václava a Zikmunda sužovaly Čechy. Zikmund se chtěl zmocnit českého království, uvěznil Václava v Rakousích, nechal drancovat královský poklad, jeho Kumáni vypalovali české vesnice. A odvážný kazatel Jan Hus volal z kazatelny: „I pes, i had si chrání svůj pelech! Jsou snad Češi horší než psi a hadi?" Pak vzbouřil půlku univerzity, když sepsal apelaci všem mistrům a zemskému sněmu. Byl to on, kdo královně Žofii přinesl nabídku vlivných přátel, aby mohla pod jejich ochranou odjet do Bavor k rodině, protože by teď v Praze nebyla v bezpečí. Královna kategoricky odmítla. „Jsem česká královna, mé místo je tady!" Jan Hus veřejně kritizoval nepořádky v církvi, především způsob života Božích služebníků, například že nosí drahé šaty, nebo že vysedávají po hospodách a hrají hazardní hry. Byl přesvědčen, že hříšný kněz nemůže udělovat svátosti, nemůže být služebníkem Božím... Vysloužil si tím jejich nenávist. Stěžovali si na něj u krále, u arcibiskupa, jezdili žalovat papeži. Obviňovali ho z šíření Viklefova učení. A záviděli, že jeho Betlémská kaple byla pravidelně přeplněna věřícími, zatímco jejich kostely věřící navštěvovali jen sporadicky. Neshody na univerzitě kvůli Viklefovu učení eskalovaly a vyústily ve chvíli, kdy král Václav požádal univerzitní mistry, aby jej doprovodili na koncil v Pise. Německá část univerzity odmítla, a protože svými třemi hlasy proti jednomu německému získávala vždy většinu, král se rozhodl křivdu napravit Dekretem kutnohorským. Rozzlobení Němci na protest opustili Prahu. Viklefovo učení bylo vnímáno církevními hodnostáři jako kacířství a tomu obvinění se nevyhnul ani Štěpán Páleč. Přes Husovo varování odjel do Říma, aby se obhájil, cestou ho ale v Bologni nechal zatknout kardinál Baltazar Cossa. Když se po dlouhé době vrátil do Čech, byl to už jiný Štěpán Páleč. Jeho odvahu vystřídal strach. Mezi dosud věrnými přáteli, Husem a Pálčem, se objevily první pochybnosti a názorové neshody.
Jan Hus odsoudil odpustkovou papežovu bulu a papeže nazval Antikristem. Kupčení s odpustky způsobilo velkou vlnu nevole věřících a pro výstrahu ostatním byli uvězněni tři rebelové. Rozhořčená reakce Jana Husa na jejich popravu přivolala papežovu klatbu na betlémského kazatele a na Prahu interdikt. Zákaz všech církevních obřadů, křtů, sňatků i pohřbů. To byla pohroma nejen pro středověké věřící. Jan Hus musel opustit Prahu. Ani doma, v Husinci, však nebyl v bezpečí. Přijal pozvání Jindřicha Lefla a odjel na jeho hrad, kde se mohl ukrýt. Tam ho navštívil Zikmundův posel Jan z Chlumu se vzkazem, aby Hus odjel do Kostnice, kde bude mít šanci se ze svého obvinění hájit. Královský glejt mu měl zajistit nejen osobní bezpečí, ale také možnost vystoupit s disputací před Kostnickým koncilem. Hus souhlasil, nechtěl dál žít v ústraní, jako kazatel chtěl plnit své poslání, lidem vykládat pravdu písma. Věděl, že se do Kostnice sjela církevní elita a doufal, že všichni nebudou k jeho pravdě hluší. Že by si Zikmund neuvědomil, že papež nepodléhá světské moci, tedy králi? Hus nebyl v Kostnici přijat jako host koncilu, ale jako kacíř, který se těžce provinil proti církvi a její jednotě. Kostnický biskup ho zavřel do vězení a koncil ustanovil komisi, která měla posoudit Husovo kacířství. Členem komise byl také Štěpán Páleč a zoufalý Hus se k němu obrátil s nadějí, že konečně bude vypovídat někdo z jeho přátel. Zjištění, že Štěpán Páleč patří k hlavním žalobcům, mu vzalo poslední zbytky naděje i síly.
Ve svých kázáních Jan Hus zdůrazňoval, že opravdovou lásku k Bohu dokazuje jen život podle Kristových přikázání a jen takový může být služebník Boží. Připouštěl, že zbožný laik má větší právo udělovat svátosti, nežli zkažený kněz. Taková kritika církve nejenže nesmírně popuzovala její představitele, ale zároveň je děsila. Především Husův výklad Božího slova považovali za znevažování víry a církevního řádu. Věděli, že jeho vystoupení ohrožují jednotu církve. Nemocný a dlouhým vězněním vyčerpaný Hus ztrácel sílu k obhajobě, přesto se ale nevzdával naděje, že bude konečně pochopen. Ke všem žádostem o jeho propuštění z vězení byla církev netečná. Dokonce ani král Václav a král Zikmund neměli šanci zvrátit rozhodnutí Kostnického koncilu, držet Husa v žaláři a trvat na tom, aby odvolal, co kázal. Jako důkaz k jeho odsouzení měl sloužit výpis článků, které měl Jan Hus napsat ve spisu De ecclesia. Když se ale před Kostnický koncil konečně dostal pravý výpis Husových článků, komise zjistila, že Štěpán Páleč je zfalšoval. Bylo už ale nemožné, aby církev v případě Jana Husa stáhla své obvinění. Betlémský kazatel, jehož názory byly pro věřící nadějí i jistotou víry v Boha, ale nedokázal popřít sám sebe. Nemohl odvolat, co nekázal a nemohl odvolat ani to, co kázal. Byl pro církevní moc příliš nebezpečný. A proti církevní moci byli bezmocní i králové. 6. července 1415 vzplála hranice, na níž byl ke kůlu přivázán Jan Hus. Muž, který zemřel v ohni, protože žil v pravdě. Muž, kterého církev ukrutnou smrtí umlčela, aby jej lidé citovali i po šesti stech letech.
(Česká televize)
Recenze (284)
Nepochybně zpracováno a natočeno pro západoevropské a americké teenagery, tedy pro současnou českou a slovenskou mládež. Kocába, prosím, vystřelit někam za pásmo asteroidů. Rozšířený komentář ZDE. ()
Svobodovo pojetí je vyvážené, nebo spíš vyvažující, a sice v tom nejbazálnějším, totiž v samotných živlech. Proti finálnímu spalujícímu ohni kostnické hranice užívá v celém příběhu vody. Důležité diskuse Husa a jeho přátel probíhají v řece, aby si plamenní kazatelé zchladili žáhu. Král Václav před palčivým světem opakovaně utíká do škopku s vodou, kterou na něj lijí nějaké krasavice (tu lazebnici už mu prostě nikdo neodpáře), naopak sličnými jinochy obsluhovaný budoucí papež provádí ve vaně výslechy vězňů. Jak pomoci ztýranému vyprahlému Husovi v žaláři? Jak jinak, než vzpomínkovou scénou v řece z předchozích dílů. Vyvažuje se i ideologické pojetí Husa Vávrova, jenž byl především aktivním programovým vůdcem prostého lidu v jeho třídním boji, kdežto Svobodův Hus je bezmocná oběť intrikánského politikaření. Vůbec jsem z těch tří dílu nepochopil, proč zrovna chudáka Husa, jehož osoba i hlas zanikají v okolním dění, chtějí všichni zničit nebo zachraňovat. Nepochopil jsem ani, proč se slovutní mistři pořád perou o toho Viklefa, což bude tím, že jakékoli theologické myšlenky (stejně jako myšlení tehdejších lidí) Svoboda v rámci vyvažování programově vyloučil. Zlý mužský svět je pak vyvažován ženským elementem (Hus neodchází kázat na venkov, ale sedlačit k hodné mamince, a že je zamilován do královny, jsme všichni prokoukli). Taky dobový bulvár je vyvažován intimtiou - beltémský kazatel promlouvá něžným hlasem k cca 15 lidem někde ve sklepě. A ti jsou z toho úplně naměkko. Jinak jako film nic moc, občas se i něco nepovedlo (viz Šandík nebo slunicko2), ale Hádek byl milej, Zmikund fajn, Javorského Václav hlavní hvězda celého seriálu. Naopak úplně nejhůř dopadl chudák Páleč. Smiřsestim. Stejně se to mělo jmenovat Václav IV. ()
Původnímu filmu Otakara Vávry se mohlo vytknout černobílé vykreslení postav a dobový kontext posouvající postavu Husa do národní a sociální roviny. Ale k jednotlivým postavám jsem si jako divák mohl vytvořit určitý vztah. Tady? Když je v té záplavě postav jedinými životnými postavami Václav IV., Štěpán Páleč a papež Jan XIII., tak je něco v nepořádku. Tento film mohl původní nákladný velkofilm trumfnout jenom tím, že se zaměření na vykreslení postav, jejich motivaci. I zde trestuhodně selhává. Jan Hus mi zde připadá jako blábola, který dokola opakuje furt ty samé nesrozumitelné teze a za žádných okolností se nemůžu dopátrat toho, proč jedná jak jedná. Největším šokem je ale pro mě rádoby moderní vyobrazení královny, která mi spíše připadá jak nějaká puberťačka, která dokonce Husovi tyká. Už jsem jenom čekal, až se po vzoru hollywoodu s Husem vyspí. Mezery v příběhu jsou nejvíce patrné v době odpustkových bouří (zhruba polovina filmu prvního dílu), které tady tvůrci přejdou zhruba během 5 minut, ještě mizerně natočených a s historií nesouvisejících scén (poprava na liduprázdné ulici?). Nejhorší je, že to co jsem právě vytkl jsou prvky, které měly filmu dominovat. Kdybych měl hodnotit mizerné kostýmy a ještě horší výpravu (Husova Betlémská kaple vypadá jak nějaký kumbál, kam se sejde pár otrhanců, mezi kterými stojí královna - v tu chvíli mi zatrnulo, aby ji ti pobudové neznásilnili), tak míříme pomalu k odpadu. ()
Na televizního Jana Husa jsem se poměrně těšil, ovšem místo toho, aby Mistrovi toto "dílo" bylo poctou, je spíše hanbou. Michael Kocáb a jeho elektrická kytara na hranici - "Tento jest arcikacíř!" Další kacíři - Tomáš Dastlík (a já ho měl v DPB tak rád), Jan Dolanský (koulet očima a třepat bradou už by významněji asi nešlo) a Marika Šoposká (dušinka čistá, rozmilá). Všichni bez výhrady vinni. Matěj Hádek v roli Husa docela schopný (až na ty halucinogenní pasáže), Kňažko, Javorský, Dlouhý výborní. ()
Zajímavé fiasko. Tři promarněné večery s drahým, leč podprůměrným filmem. Nevím, zda většina problémů pochází ze scénáře, který se snažil být historicky věrný, což nadřadil srozumitelnosti i vyprávění příběhu. Ono to tak mohlo dopadnout i později ve střižně, protože jsem občas měl dojem, jakoby tam nějaké důležité dílky chyběly. Ve výsledku to dopadlo tak, že pokud nemáte nastudovánu historii začátku 15. století, zřejmě se v tom všem intrikaření ztratíte (jako se to stalo mně). V opačném případě zase nevidím důvod, proč trávit čtyři hodiny s tolika klišovitými postavami. Některé scény jsou inscenovány vyloženě hloupě, párkrát se film dostal až na hranici parodie. Také moderní hrátky pana Kocába jsou čiré zlo (naštěstí jich není tolik). I ten pohled na scénu shora tentokrát není božským okem, ale jen režisérskou manýrou. A kde nakonec zůstal Hus – učenec? Smutná pocta k 600. výročí. :-( ()
Film má svoje klady aj zápory. Film musel byť natočený, to je bez debaty, 600 rokov od upálenia Jana Husa, to je už nejaká národná udalosť, a to aj v tak ateisticky založenej českej spoločnosti. Výkon Milana Kňažka vyčnieva nad ostatnými hercami. Takisto sa mi páčila (nielen fyzicky) Marika Šoposká. Naopak, Matěj Hádek sa nejak do hlavnej role nehodil. A ešte v takej podobe. Nikto presne nevie ako Jan Hus v skutočnosti vyzeral. Prvé podobizne na obrazoch vznikli až skoro o 100 rokov po jeho smrti. V každom prípade stredovekí umelci ho videli bez výnimky s bradou, takže je na zamyslenie, že asi v tej dobe takto skutočne kňazi vyzerali. Okrem odpornej hudby, čo tu bolo spomenuté už veľakrát, je nutné povedať, že film bol jasne orientovaný proticirkevne až so snahou očito ju prehnane ukázať v tom najhoršom svetle, čo nie je celkom k dobru, pretože to bolo sílené. Takisto na kázaniach Jana Husa sa v dobe najväčšej slávy schádzali tisícky ľudí, vo filme ich vidíme sotva 50. A nakoniec by som rád upresnil tému odpustkov v stredoveku. Odpustky sa nekupovali na odpustenie hriechov minulých, súčasných a budúcich, oni ani nemali moc odpúšťať, naopak, bez odpustenia hriechov nemali platnosť. Jan Hus sa preto nestaval proti predaju odpustkov, on sa staval proti odpustkom ako takým, pretože podľa neho pápež nemá možnosť vedieť, či boli hriechy odpustené, to vie len Boh. Ide teda o filozofickú tému a obsah. ()
V režii Jiřího Svobody vznikl obrázkový dějepis, který se vyžívá v líčení mocenských intrik, zato o člověku Husovi poví jen dva objevy: že miloval – tajně a cudně – královnu Žofii a rád se koupal v řece. Což je výjev, který se několikrát opakuje bez jiného zjevného účelu, než aby střídal interiérové kulisy Husových rozhovorů s přáteli. Naštěstí trilogie nesvléká historické postavy vyloženě donaha jako České století, bohužel však neodhalí ani jejich vnitřní stránky. Jestliže navenek se Jan Hus od temných nálad po přepjatou hudbu zhlédl v produkcích typu Hra o trůny či Tudorovci, jejich vyhraněnost charakterů a vášní mu zůstala cizí. Monotónní sled vesměs disputačních obrazů naruší jen banálně lyrizované vzpomínky: na zlaté rodné lány, matku, královnu. A přirozené napětí, třeba při koncilu, zase udusí melodramatické smyčce. Prostě nový Jan Hus se točil právě a pouze k výročí; ne proto, že by měl na srdci něco převratného. ()
Po 1. dílu: Na středověk příliš čisté. To, že film působí jako televizní inscenace by mi ani nevadilo, ALE: KDO JE KDO? Ano, chápu, že papežský rozkol byl zmatek nad zmatek sám o sobě, že nikdo nevěděl, kdo za koho kope.... však řada postav mohla být divákovi představena lépe. Pokud autoři předpokládají, že se většina diváků plně orientuje v historii, dělají chybu. Kocábova discopsychohudba mi v historickém počinu vadí. Však hlas Matěje Rupperta naopak potěšil! Z herců jednoznačně kraluje pan Javorský, který vyloženě Václavem IV. je! Dolanský a Hádek- lepší průměr, Kňažko zatím neměl moc prostoru. Zbytek recituje text, jako básničku. Zatím za slabé tři a uvidíme, co bude dál.... Po 2. dílu: nuda. Vleklé, beze spádu. Místo, aby gradovalo, vadlo. Leč se herci snažili, špatný scénář napáchal své. Po 3. díle: Závěrečný díl byl nádherný! Strhující, promakaný ve všech směrech. Díky za něj. Hodnocení: S ohledem na to, že seriál působí nevyrovnaně, hodnotím průměrně. ()
“Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu.“ Také Jan Hus. Vcelku kontroverzní prohlášení proti jeho víc než klasickému “Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie... A stejné pocity mám i já po zhlédnutí nejnovějšího počinu České televize na toto téma. Značné zklamání. Čekala jsem dramatický příběh muže, obhajujícího svou pravdu, tápajícího, váhajícího, nejistého, ale přece jen muže, jenž si byl svými morálními hodnotami a svými názory tak jistý, že pro ně raději zemřel, než by odvolal. Čekala jsem temný obraz temné doby, čekala jsem drama, které mě od začátku vtáhne, a nepustí. Že takový ten příběh být může, to víme, mistr Vávra to dokázal. Čekala jsem hlavního hrdinu, charismatického člověka, ne vůdce, on opravdu nemusel být vůdce, ale charisma mít musel, musel svými projevy dokázat strhnout davy lidí, a to zdaleka ne jen prostých. Čekala jsem marně. Dostala jsem nudné cosi mezi hraným dokumentem (byl-li by to hraný dokument, hodnotila bych vysoko) a konverzačkou ze současnosti v historických kostýmech. Jan Hus působil nemastně neslaně, vůbec ne jako člověk, kterého by chtěl kdokoliv následovat. Dokonce mě i překvapilo, že toho nenápadného mužíčka vůbec na konci basilejský koncil neosvobodil, vždyť byl téměř neškodný – ve skutečnosti, kdyby to nebylo napsáno ve scénáři. Postavy jednaly tak, jak by jednaly postavy dnes – zejména to bylo patrné na vztazích Václav – Žofie, Jan – Žofie. Na královském dvoře všech dob se přece dodržuje protokol, za všech okolností. S hodnocením jsem váhala, velmi dlouho váhala. Nakonec s těžkým srdcem dávám tři hvězdy, strašně slabé tři. Ne proto, že by si je ten film zasloužil. Stejně jsem hodnotila i mnohem lepší filmy. Dávám tři jednak proto, že jsem ráda, že se Česká televize po velmi dlouhé době do historického projektu vůbec pustila, a jednak za snad jediný klad této inscenace – Vladimíra Javorského v roli krále Václava IV. Tady měl Jiří Svoboda šťastnější ruku než mistr Vávra kdysi. Karel Höger byl, při veškeré úctě, příliš velká persona na to, abychom mu věřili, že hraje sice vzdělaného, ale slabošského panovníka. Střet Václav IV. Javorský a Zikmund Pivec by naproti tomu byl naprosto dokonalý. “Pravda je jen to, co jest dobrem všech.“ ()
Miniséria má síce vzostupnú tendenciu, ale na záchranu je to málo. Režisérovi určite svedčí komornejší prístup, preto je zrejme tretia časť najlepšia. Divák je utopený v množstve postáv, nepresvedčivých výkonov / najlepší je určite Milan Kňažko /, neustále atakovaný nevhodnou hudbou a peniaze neboli vidieť ani vo výprave. ()
Je to slabé, zbaběle povrchní a laciné, nejde to do hloubky. K čemu je, že si tvůrci dali takovou práci s hledáním lokací, jež zde působí velmi dobře, k čemu je zkušená režie, když scénář pokulhává na obě nohy? Už chápu, proč se paní Kantůrková nedohodla s předchozími vybranými režiséry, kteří chtěli látku poněkud inovovat a vyprášit z ní všechnu tu zatuchlinu, klišé a patetické proslovy. O osobě Jana Husa se vlastně nedozvíme nic, o tom, proč a jak přišel ke svým názorům, jak ho ovlivnila jistá politická moc, kterou v Praze měl, a podobně se nedozvíme nic moc o politických pletichách té doby, co by si člověk nepřečetl na Wikipedii. Herci naštěstí nedeklamují tak často, jak to u těchto patetických opusů bývá (viz Cyril a Metoděj), ale přesto jsou některé dialogy nepřirozené. Hudba, ano, ta mi taky dere uši, a to jsem nevěděl, kdo ji tvořil. Nehodí se sem. Mimochodem, žít Hus dnes, asi by se dal přirovnat k takovému Okamurovi, ale určitě ne třeba k Halíkovi. Na tom ten film mohl stát, aby byl srozumitelný současnému člověku. A co ta nevyslovená láska ke královně, to mělo být něco jako ze Zapomenutého světla? A lev? Šachy? ()
Srovnání s Vávrou se tu asi těžko vyhneme, ale není to fér. Nejde ani tak o možnosti, které Vávra oproti Svobodovi měl či o hereckých esech, které tehdy byly k dispozici, ale především o to, jak je daná látka uchopená. Pokud pomineme ideologickou podbarvenost 50.let, tak Vávra nabízí přímočarý příběh o hodném kazateli, kterého semele zlá církev a proradný německý král. Tomu se Svoboda snaží vyhnout. Nejde ani tak o samotnou postavu Jana Husa. Jeho atributy jsou dané a Svoboda s Vávrou se na jeho osobě vlastně shodují, ale Svoboda Husův příběh ukazuje více zeširoka. Dává tak nahlédnout do zákulisí kostnického koncilu, snaží se alespoň povrchně osvětlit politické souvislosti a dokonce, byť trošku naivně, ukazuje Husovo soukromí, ať už v rodinném kruhu nebo v řece, ve které se jako malý kluk cachtá ve společnosti Jeronýma Pražského a Štěpána Pálče. Církev samotná tu samozřejmě není vykreslená nijak pozitivně, ale i mezi preláty nachází Svoboda s Kantůrkovou rozumné lidi. Vizuální stránka věci působí příjemně, protože se vyhýbá jak syrovému stereotypu posledních let, tak přemrštěné smršti barev Vávrova podání. Celkovou atmosféru narušuje jen Kocábova hudba, za kterou by měl dotyčný dostat nějakou anticenu. Nechápu, že to s ní vůbec pustili do světa. Spokojenost u mě vládne i s herci. Matěje Hádka jsem si jako Husa nedokázal příliš představit a počáteční rozpaky neměl na svědomí jen stín výjimečného Štěpánka. Ale jak minuty ubíhaly, tak jakoby Hádek získával jistotu a dokázal se celkem obstojně popasovat i se stále se opakujícími frázemi, které mu tvůrci vkládali do úst. V posledním díle to už pak byl z jeho strany koncert. Upoutat dokázal i Vladimír Javorský v roli neustále se opíjejícího a bezradného Václava IV a zamrzelo málo prostoru pro Michala Dlouhého coby krále Zikmunda. Potěšil i Milan Kňažko v roli dominikánského mnicha, ačkoliv jeho úloha Husova zastánce mi zrovna na dominikána neseděla. Kdo mě ale nejvíc překvapil byli Jan Plouhar jako Jeroným Pražský a hlavně Tomáš Dastlík jako Jan XXIII. Ten kontroverzního papeže s pirátskou minulostí vystřihl jako z partesu. Jediným problémem tak pro mě byl jen Jan Dolanský. Jeho přehrávání mi lezlo na nervy a Štěpán Páleč v jeho podání jakoby spíše patřil právě k Vávrovi. Celkově spokojenost a jsem rád, že se mé obavy nenaplnily. Zároveň hřeje u srdce, že dokážeme dát dohromady slušný historický projekt. Příští rok to bude 700 let od narození Otce vlasti Karla IV., tak jsem zvědav, jestli naši filmaři s něčím přijdou. 85% ()
"Všichni stojíme před soudem božím.." To třeba i všichni stojíme, ovšem velezkušený režisér Jiří Svoboda stojí i před soudem diváckým, a ač léta platí za jistě velmi slušného řemeslníka, tentokrát si možná ukrojil až příliš velký krajíc.. Nový Jan Hus není vyloženě špatný, nicméně.. Jedno velké nicméně.. Zatím po dvou částech těžko soudit, leč zdá se poněkud paradoxní a také velmi výmluvné, tedy kromě stovky hodnocení už během první části, že jak Vávrův velmi rozporuplný historický opus, tak i ten výroční Svobodův vyznívá jako na objednávku natočený projekt, byť tentokrát s poněkud čistšími motivacemi, nesmírně poplatný době svého vzniku.. Jako velmi iritující složky snímku však lze už nyní zcela jistě vnímat jak zbytečně přepjatý Kocábův soundtrack, který trestuhodně zbytečně ubírá na vtírající se napínavosti a často přímo ruší nejen svou modernou, i jak už jsem si poslední léta zvykl, neskutečně bizarní šroubované dialogy, které prostě nelze nazvat jinak než hybridy.. Vladimír Smutný se sice tentokrát nehoní za kýčovitými obrazy, byť tu naopak poněkud překáží ta temná manýra jako z Tudorovců, jimž se však většina postav svou neživou umělostí nepřibližuje ani na dohled, ovšem některé dlouhé záběry zase zavání zbytečností, nemaje jakéhokoliv smyslu či funkce.. Ostatně ty směšně karikované postavy samotné nikomu nedávají příliš možností k nějakému charakternějšímu herectví, byť především Matěj Hádek s Honzou Dolanským to celé táhnou hodně nahoru, navíc nechápu, proč se u nás stalo zvykem v těchto historických záležitostech tolik přehrávat.. A aby Hus, vysokoškolský rektor, působil jako rozohněný mládeneček, chvílemi i dost arogantní, to se mi dost těžko trávilo !! Musím však přiznat, že se rozhodně těším na zbylou část triptychu, o jehož přílišné rozmáchlosti by se však rovněž daly vést diskuze, a to určitě není málo.. Což však rozhodně nelze brát jako omluvu, protože snímek nedokáže využít to množství klišé k něčemu většímu, přes svoji třeba vizuální čistotu působí nesmírně uměle a účelovitě, když nakonec o samotném Husovi při takové stopáži řekl málem jen, že se rád koupal a měl hlavu plnou královny Žofie.. Jiří Svoboda tak vyloženě nezklamal, zato Kantůrková s bývalým panem ministrem však na celé čáře.. ()
Ačkoli předlohou filmovému zpracování osudu jednoho z největších myslitelů našeho národa tentokrát není dílo Aloise Jiráska, nelze se srovnání s, o více než šedesát let starším, počinem Otakara Vávry vyhnout. Hlavní osa, sestávající se ze všech zásadních známých skutečností, je samozřejmě prakticky shodná. Rozdíl je však především v celkovém přístupu k vyprávění, kdy se nová televizní verze pokouší mnohem více o vykreslení postavy českého kazatele a reformátora jako člověka než jako symbolu. Stím souvisí také samotná forma, jejíž těžiště neleží ve výpravné velkoleposti, ale v komorní rovině, která dokáže místy navodit patřičně mrazivou atmosféru. Největším kladem nového pojetí je potom snaha o širší pohled na dění v církvi a do jeho zákulisí a současně i o vhled do mučedníkova nitra. Nedostatkem je naopak zejména to, že většina skutečně silných scén působí chladně, aniž by vzbuzovala hlubší emoce, a to také díky kocábovské hudbě, která svými výstřelky dokonale zabíjí některé momenty, které by měly tvořit vrcholy celé série. Přesto je dobře, že k uctění památky mistra Jana Husa, šest století po jeho mučednické smrti, došlo k pokusu o znovuoživení jeho příběhu a odkazu, byť zdaleka ne lepšímu, než byl ten předchozí. 65 % ()
Prozatím důstojná pocta k významnému výročí. Jen nechápu proč se to vysílá teď, když by to mohli dát přesně v termínu od 4. do 6. července. Co budou dávat potom? Trnu hrůzou, že pohádky co dávali 1. máje... Zatím mi vadí jediné (a jak čtu tak to bude hlavní téma) - otřesná hudba. Místy opravdu nevkusná a kazící celkový dojem. Mohli se trošku víc zamyslet a složit alespoň něco přibližně znějícího jako v 15. století, samozřejmě s ohledem na dnešní dobu. Ta atmosféra by byla úplně o nečem jiném. Pan Kocáb se mohl inspirovat např. hudbou z filmu o Zdislavě z Lemberka "V erbu lvice". ()
První díl vypadal velice nadějně. Ale jak mohli zkazit tak nejdůležitější pasáž se scénou samotného koncilu v Kostnici a totálně zazdít samotné upálení za zvuků tak příšerné a nechutné hudby to mi hlava opravdu nebere. Milan Kňažko zaslouží největší pochvalu ale na Kocába nadávat nebudu, bude tu na něj špíny až až. ()
Velkým pozitivem tohoto zpracování Husova příběhu byla emotivní síla projevu Matěje Hádka. Jeho Jan Hus je lidský, soucitný, upřímný, nestydí se ani zaplakat, a zároveň jiskří vtipem a selským rozumem. Takové mohly být dle mého názoru rysy kazatele a pedagoga, jaký si dokázal získat neskonalou lásku a úctu lidí kolem sebe. Jinak třídílný film, bohužel,i přes svou výpravnost a ohromný prostor cca 4 hodin, v nichž by bývalo bylo možné rozvinout ledacos, nenabízí téměř nic, co by si průměrný divák nepřečetl v povrchním encyklopedickém záznamu... Myšlenkově, vizuálně ani co se motivací postav týče. Drží se klasického černo-bílého dělení na ty 100% dobré a ty 100% podlé... 1. díl byl rozvleklý, nezajímavý, 2. naopak vynikající, se spádem a plný emocí, 3. - až na nenápaditě patetický závěr - "koukatelný". ()
První díl zas taková mizérie není, historické prostředí funguje dobře a maskuje i ten neinvenční styl filmařiny, jako je například statická kamera a záběry přímo do ksichtu. Největší WTF prvního dílu je však dramatická hudba hrající minimálně ve dvou momentech. Hudba s prvky moderní hudby z doby patnáctého století? Dobrej tah.. Michaeli Kocábe. ()
Jeden z nejlepších českých filmů za posledních pár let.Počítám to jako jeden film,i když to má v součtu 240 minut.Bude tomu přesně 600 let,co mistra Jana Husa upálili a myslím si,že si takový významný milník lidstva zasloužil zfilmování.Nejlepším aspektem celého filmu byly kulisy a prostředí,v němž film natáčeli.Obě věci byly velmi autentické.Všechny herecké výkony si zaslouží pochvalu,od Matěje Hádka až po Jana Dolanského.Zdálo se mi,jako by Hádek s tou rolí sžil,a proto předvedl tak famózní výkon.Jediným negativem filmu byla hudba,která se do některých chvílí prostě nehodila.Jinak chválím.Hodnocení:90% ()
Na úvod je nutné říci, že natočit film o Janu Husovi představuje samo osobě téměř neřešitelný problém, neboť naše společnost už zkrátka dost dobře nechápe a ani nemůže chápat subtility středověké teologie, jenže přesně kolem nich se celý Husův spor točí. Našemu pochopení celého problému ovšem brání už to, že nerozumíme ani tehdejším reáliím obecně. Pouze zlomek televizních či filmových diváků chápe složité společenské změny tehdejší Evropy, tehdejší náboženskou praxi, význam a vliv středověkých univerzit, tehdejší pojetí hereze atp atd... Právě proto se ostatně převyprávění Husova příběhu obecně točí kolem jeho urputného boje za pravdu, ovšem bez pochopení skutečného důvodu, mluví se o odpustcích, aniž by se vysvětlilo, co to bylo a kde se to vzalo, z Husa se dělá sociální reformátor, kritik zhýralé církve i bojovník za čistotu a krásu českého jazyka. To všechno jsou ale při nejlepším spíše jen zástupná vysvětlení... Tohle všechno by snad vyřešil nějaký filmový dokument vysílaný před samotným filmem, ovšem nedělám si iluze o popularitě podobného počinu... Asi se nelze na tvůrce husovské trilogie zlobit, že přesně tohle nedokázali předat. Co jim ovšem vytknout rozhodně lze je například až trestuhodná libovůle při výběru lokalit. Už mnoho desetiletí víme jak přesně vypadala Betlémská kaple, přesto jí tvůrci evokují jakýmsi plesnivým neomítaným sklepením, které se skutečným "Betlémem" nemá mnoho společného. Prapodivná byla i ta neuvěřitelná světélkující malba v Husově obydlí. Ba co víc, tvůrcům nevadilo ani anachronické natáčení v prostorách vzniklých téměř sto let po Husovi a tudíž velmi výrazně odlišných (velký sál a kaple na Křivoklátě). Podobné nesmyslné kiksy buďto ilustrují neuvěřitelný amatérismus "odborných poradců", a nebo spíše dokládají, že takové "drobnosti" byly tvůrcům filmu naprosto ukradené, protože většina diváků to stejně nemá šanci poznat... Já to ovšem poznám a dost mě to uráží... Zmiňme ale i další nesmysly. Ačkoli jazykem tehdejší církve i univerzit byla latina, ve filmu se univerzitní mistři v klidu překřikují česky a německy... Ba co víc, zatímco němčina je ponechána v "originále" a otitulkována, italští kardinálové v klidu hovoří česky. To už by bylo lepší netitulkovat nic... Samostatnou perličkou je ovšem i použitý jazyk. Postavy nejen mluví soudobou češtinou a soudobou němčinou, ale Hus navíc například recituje biblické texty v kralickém překladu, což je ovšem nesmysl naprostý... Už tradičně podivná je anachronická psychologie postav, nemluvě o řadě dalších faktických chyb... Snad jediné co stojí za pochvalu jsou slušné herecké výkony. Javorského opilec Václav IV. je velmi živoucí a jako jedna z mála postav i dosti odpovídající své předloze, ani Hádkův Hus rozhodně není herecky nepodařený. To je ovšem asi tak všechno, co se na filmu dá pochválit. Jinak je to bída a utrpení... PS: Pokud se chcete něco dozvědět o skutečném Husovi, tohle: https://youtu.be/QVe3R7oEMX0 je velmi slušný a i pro laiky přežvýkaný výklad. Špatný není ani tenhle pořad: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10150778447-historie-cs/215452801400020 byť některá důležitá témata příliš nezmiňuje, což je škoda. Ono se to ale do jediné hodiny všechno cpe dosti obtížně... PPS: Od kdy je Kantůrková historička? To by mě vážně zajímalo... () (méně) (více)