Mot naturen
Proti prírode
Out of Nature
Out of Nature
Scénář:
Ole GiæverKamera:
Øystein MamenHudba:
Ola FløttumHrají:
Ole Giæver, Marte Magnusdotter Solem, Sivert Giæver Solem, Rebekka Nystabakk, Ellen Birgitte Winther, Per Kjerstad, John Sigurd Kristensen, Kim Sørensen (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film Proti přírodě je cestou do drsné norské krajiny a do hlavy třicátníka Martina, mladého otce a manžela. Martin vyráží sám na víkendový výšlap do hor a my slyšíme jeho necenzurované myšlenky: nekompromisně upřímné postřehy o jeho spořádaném maloměstském životě, o něm samotném i o lidech v jeho okolí. Jeho názory a fantazie sahají od prostých dětinskostí až k hlubším dilematům lidského života. Proti přírodě je přímočarý a humorný portrét muže, který se touží vymanit ze zajetých kolejí. (Aerofilms)
(více)Recenze (83)
Klasický příběh o krizi středního věku v poněkud netradičním kabátku. Vyprávění formou monologu sice není zrovna novinka, ale zdejší vypravěč má svůj osobitý šmrnc. Proti přírodě nepřináší nic nečekaného nebo ohromujícího, jedním z nejsilnějších faktorů je určitě skvělá norská krajina, kterou jsem si ve filmu opravdu užívala. Celkově 75 %. ()
Film asi ocení běžci, protože to je sen každého podle mě. A kdo nemá zmatek v hlavě, ať hodí kamenem. ()
Na takový "úklid v hlavě" je výšlap do přírody to nejlepší. Zde je navíc okořeněn krásnou norskou krajinou a Martinovými myšlenkami, které jsou upřímné a po většinu času i vtipné. Film má několik silných scén, kvalitně vybranou hudbu (ano, především Forever Young) a samozřejmě i kameru. Celkově možná nedosahuje kvalit podobných děl, ale zase je jak už jsem psal upřímný, evropský a malý... čímž nenarážím na několik naturálních scén, ale spíše na jeho rozpočet. 70% ()
Klidně za 5. Vtipné, trefné, krátké a vše výrazně k zamyšlení. Moc jsem si pochutnal. ()
Pěkný podnětný film, který však není tak šokující, jak se snaží působit. *** Ve zkratce: Doma nuda, tak si de týpek užít do přírody a pak se mu to nějak zadrhne v horský chatě. *** Kino Evald, 25. 2. 2015 ()
Podle kritik jsem čekala víc. Námět dobrý, nicméně scénář by mohl být daleko víc propracovaný, a to hlavně ve druhé polovině filmu. Nic proti otevřeným koncům, ale tohle? To je jak kdyby došly prachy, tak ukončíme film celý... Holt exibouš co si honí péro za stromečkem a pochčije se ve spacáku není pro každého. ()
Do pasti rodinného stereotypu a existenciální krize jsem se ještě uvrhnout nestihl, ale i přesto jsem s “hrdinou” děje soucítil a chápal parazitující myšlenkové pochody, jež ho nepřetržitě pronásledovaly (ve finále si - nejspíš - něčím podobným občas projde skoro každý během jakéhokoliv vážnějšího vztahu). Za mě super sonda do duše obyčejného introverta na pokraji krize středního věku. ()
Tak tenhle film mi zahrál na tu správnou strunu. Pro toho, kdo se dokáže vcítit do hlavního hrdiny, je film výtečným zážitkem, pro ostatní filmem zbytečným a oničemným. ()
Pěkný snímek, taková sonda do myšlení člověka, který neví, co se životem. Je to drama v pravém slova smyslu, naproti tomu komedie – jen z části. Humorné situace, humorné myšlenkové pochody tam jsou, ty jsou ale humorné jen do té doby, dokud si neuvědomíme, že takový život prostě je – zřejmě alespoň v Norsku. Vidíme totiž obraz zbytečného člověka – trochu Ibsenova Peer Gynta. Na rozdíl od Peer Gynta zde ale hrdina nechodí po bájných místech ani vzdálených exotických zemích, ale jen po okolní přírodě; další rozdíl je v tom, že Peer Gynt končí v podstatě katastrofou, Proti Přírodě nekončí vlastně nijak, všedním návratem do všedního života, se stejnou beznadějí, kterou hrdina prožíval. V kontextu závěru tak divák zjišťuje, že hrdinova cesta vlastně neměla žádný cíl; co je rovněž pozoruhodné, snad nic z toho, do čeho se na cestě pustil, se mu nepodařilo. Zdá se, že hrdina spíše než Peer Gynt si zaslouží být roztaven na knoflíky. V tomto kontextu pak diváka napadá, proč snímek vlastně vznikl. Autor sám na besedě po promítání přiznal, že film v podstatě vznikl proto, že měl málo peněz, a na nic jiného by mu nezbylo. Příběh prý přitom není autobiografický. Potud lze říci, že to je scénáristicky téměř dokonale zvládnuté a stejně dobře odehrané, na otázku proč to však neodpovídá. Snímek tak může plně oslovit zejména diváka, který sám je v situaci, že přemýšlí obdobně. Jo a naproti tomu, co napovídá plakát, ten film není celý nahatý (což, pravda, bylo trochu zklamání). Hodnocení ponechám na pěti hvězdám, protože jsem se přece jenom dobře pobavil a dané úvahy se mi honily hlavou spíše později. (Peer Gynt mě napadl už během snímku, škoda, že jsem na to po skončení zapomněl, mohl jsem se na to autora zeptat.) ()
Taková malá odosobněná bída. Spoiler: O přírodu fakt nejde. ()
Toto nie... Aj ja chodím často do hôr triediť si myšlienky, ale rozhodne ma nenapadá honiť si za druhým stromom vtáka. A keby aj, rozhodne o tom nemám potrebu točiť na kameru filmy... Za mňa cez čiaru. ()
Přesně to co jsem četl z obsahu, jsem z tohoto filmu dostal. Příběh chlápka co má rodinu, práci, ale chodí sám do přírody, provětrat si hlavu, přemýšlet nad blbostama, nad tím co by-kdyby, že by chtěl všechno změnit, atd atd. Monology, které bavily i zarážely, vtip i vážné scénky nechyběly, příroda nádherná. A režisér, jako odvážnej herec :) Naprosto spokojen.. 8/10. PS.: I proto chodím sám do lesa... ()
Přemýšlení obyčejného chlapa aneb s holou řití proti všem. ()
Super panorámata a i nápad filmu, ale forma mě dost zklamala - přijde mi to jako jeden velkej stereotyp a většina nádherných záběrů přírody je zkažená pobíhajícím polonahým chlapem. Ale jako reklama na ten sportovní batoh by to bylo dobrý. ()
Ta příroda je fakt krásná to se musí nechat. Doufám, že se tam někdy podívám. You´ll never walk alone a Forever young "momenty" jsou skvělý. Jinak je ale tohle psychologický drama (o komedii nemůže být řeč) o nevyrovnaným chlápkovi těžký průměr. ()
V skratke: Jeden chlapík s depresiami v jednom kuse naťahuje pišoláka.Vznikol z toho 20 minútový záchvat smiechu v kine...Scénky You´ll never walk alone a Forever young sadli perfektne. ()
Malej norskej filmek o chlapíkovi, co o víkendech utíká před kolegy, přáteli a rodinou do hor, kde může být v klidu sám se svými myšlenkami. Film o tom, co si chlapi po třicítce musí dokazovat, o čem přemýšlejí a jaké myšlenky se jim honí hlavou. Ačkoliv jsem naštěstí do téhle fáze ještě nedospěl, tak jsem měl pro introvertního Martina a jeho problémy pochopení. Film pro mě fungoval i bez nějaké silnější dějové linky - jeden dlouhý vnitřní monolog, krásná norská příroda a trocha nenápadného humoru pro odlehčení mi ke spokojenosti docela stačily. ()
Komedií bych to nenazvala, filosofování a nahoty je tam dost. ()
Každý máme někdy chuť vymanit se ze stereotypu každodenního života, těch bezpečných zaběhnutých kolejí, které v našem životě nedovolují nic nového, nic...impulzivního. Jaké by to bylo, zmizet na víkend v horách, jen se svým osamoceným já, hlubokými myšlenkami a batohem, a při průchodu vysokou trávou se třpytícími se kapkami rosy či po kolena sahajícím ledovým říčním tokem přemítat nad myšlenkami, které jistě trápí každého z nás ("Co by se stalo, kdybych tu nebyl, všiml by si vůbec někdo?" a nebo "Opravdu si myslíš, že tě z nebeských výšin pozorují tví milovaní rodiče?"). Tohle norské drama (ačkoli s humornými prvky) se mi trefilo do rozpoložení... ... A tak to vypadá, že si asi sama brzy taky vyrazím na nějaký ten výšlap do hor :). ()
"Pravá, pravá, pravá, pravá..." Brutální upřímnost a absence autocenzury (kterou v nitru trpíme všichni - nejde na nic nemyslet a jo, někdy je fakt otrava, jaký nesmysly nám vlastní mozek hází, když sami od sebe chceme utéct na procházce lesem) jsou dvě různý věci a v Proti přírodě byly zastoupený obě. Působí to autenticky a nepřikrášleně, což je fajn, ale je to až tak podobný skutečnýmu všednímu životu, že se na mysl skoro vkrádá otázka, proč tu obyčejnost sestříhat do filmu a chodit se pak na to dívat (just kidding). K tomu humoru - žádný vypointovaný vtipy to nebyly (just like opravdový život), spíš komické trapno. Pocit trapnosti to na diváka vůbec přenáší dost zdařile - vlastně je to dobrej film, pokud si chceš užít tyhle nepopulární pocity. ()
Související novinky
Startuje první ročník festivalu Na hlavu
V pražském kině Světozor se 20. - 23. dubna koná první ročník filmového festivalu Na hlavu. Nabídne netradiční spojení projekcí často velice známých filmů s přednáškami, jež filmy představí v novém… (více)