Milada

Ten film nemá žádný náboj, plyne si a snad je i natočen "jen tak," důležité události ze života Horákové jsou zobrazeny hodně rychle, skrz zbytečně dramatickou hudbu a popsány dvěma, třemi slovy. Po únoru 1948 atmosféra trochu zhoustne (vynikající Jitka Smutná v roli Hodinové-Spurné!), ale jen na chvíli, spolu se soudem vidíme všichni to, co už známe a nic nás nepřekvapí. A takovým okamžikem nemůže být co, když dcera mučednice přijíždí po čtyřiceti letech do Prahy. Pokud chtěl Mrnka natočit tuhle mdlost a navíc na vývoz, měl v zahraničí doporučit dokument Proces H a raději se na to vykašlat. 30%. (06.08.2018)

Pro mě rozhodně ne takový průser, jak čtu v některých recenzích. Jen mi Milada přišla taková útržkovitá, skákala z jednoho období do druhého a vlastně mi chybělo něco, co by to všechno pospojovalo. Konec byl sice smutný, ale u takovéhoto filmu bych očekával mnohem více emocí. Moc se mi líbila Taťjana Medvecká na začátku, Ayelet svou roli taky zvládla dobře. Průměr a menší zklamání. (31.01.2018)

Ta doba nebyla snadná, o politické oběti se dnes učí školáci a jsou po ní pojmenované ulice. Jenže samotný film je nesouvislý, poslepovaný a bez náboje. Co na tom, že podobné kousky jsou řemeslně vypiplané, v celkovém vyznění přesto působí sterilně. Nechápu, jak si někdo debutující troufne na takovou látku. Kritický odstup chybí. Izraelská herečka Ayelet Zurer slušná, herecky to obecně není zlé. Postsynchron v dabované verzi je ovšem průšvih. (10.11.2018)

Chladné, bez emócií. Takto by som v skratke opísal životopisnú drámu o Milade Horákovej. Časť s nacistami prebehla neuveriteľne rýchlo. Tvorcovia ukázali prstom na tých zlých a tých dobrých, vykreslili celú situáciu veľmi zjednodušene a nedovolili nám nahliadnuť na vnútorné zmýšľanie jednotlivých hrdinov. Pevne som veril, že to bolo iba kvôli tomu, že sa chceli čím skôr presunúť k Horákovej boju s komunistami. V tejto časti však chybovali presne v tom istom a dokonca ma sklamali aj pri očakávanom procese. Jedna hviezda za historické pozadie, jedna za niektoré pútavé monológy hrdinky. (01.07.2020)

„KDYBY VŠICHNI PŘIHLÍŽELI, TAK JEŠTĚ ŽIJEME VE III. ŘÍŠI…“ /// Politický, lidský drama o ženě, která nevěděla, kdy to vzdát. „JÁ MOHU A BUDU MLUVIT!“ (povídali, že mu hráli Milado…). Projdeme si (životopisně) realitu Československa od roku 1933 do roku 1950, kdy zvěrstva fašismu trumfujou komunisti. Přesvědčivá (autentická?) Ayelet Zurer… a vůbec ten casting je překvapivej a na ksichty politicky „přesnej“. Film ve mně vzbudil nenávist k zrůdám v lidský kůži – (a to se tady vyhejbaj nějakejm krvavejm drsňárnám). Takže víc než to, jestli tvůrci Miladu zbytečně neheroizovali, jestli tlačili málo na pilu nebo že byl „její“ život nuda (a tak to taky místy ve filmu vypadá) bych řešil, proč po revoluci nebyla KSČ zakázaná… (Vlastně – aby bylo jasno, to chápu celkem dobře, že Havlíčku Havle!). Ten závěr je ale fakt dlouhej. Emoce se vytrácej, přibejvaj ideje… takže ano, je to i nuda. Ale jinak jde o film do dějáku jak vyšitej! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Miluji tuto zemi, miluji tento lid… 3.) Doufám, že se tady bude věšet. 4.) Říkaj mi Anežka Spurná. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.05.2018)