Monstrum

Po opeře Žádný člověk Jiřího Kadeřábka je toto již druhý kulturní počin během jednoho roku věnovaný osudům sochaře Otakara Švece a stavbě Stalinovi sochy. Docela pozoruhodné. Náměr je to atraktivní, žel provedení bohužel spíš pokulhává. Psychologie postav nebyla moc propracovaná, vše bylo spíš v takových náznacích. Divák se tak toho o Švecovi (a o tom, co se mu honilo hlavou) vlastně moc nedozví. Naopak moc nechápu, proč zde bylo tolik prostoru věnováno postavě Švecova asistenta. A taky mi není vůbec jasné, proč je děj filmu zaplevelován vedlejšími zápletkami spojenými hned s několika milostnými trojúhelníky. Herecky je to též docela nevyvážené. Zuzana Stivínová je standardně výborná, Jiří Novotný svým výkonem též neurazí. Ale třeba Martin Kraus mě vůbec nepřesvědčil. Ale možná to bylo i tím, že jeho postava mě fakt nebyla moc sympatická. Snad jediné co bych mohl ještě dále ocenil je zdařilá dobová atmosféra, kterou filmu dodávají záběry z filmového týdeníku i dobové socialistické songy. A plus tedy pár reálných záběrů s velkou maketou Stalinovi sochy na Letné. Ale když si vezmu kolik toto asi muselo stát, tak mě fakt o to více mrzí, že takhle atraktivní námět nepřetavil Viktor Polesný v něco filmově kvalitnějšího. (29.05.2017)

Film, který by byl velice zajímavým a působivým dramatem v němž sebejistý autor je zničen svým vlastním dílem. Nebo politický thriller o tom, jak skupina umělců se dostala do křížku s politickým aparátem. Či melodrama o vztazích umělců na pozadí čistek 50. let a stavby jednoho uměleckého monstra. Takto samostatně mohlo být Monstrum opravdu kvalitním a krásným snímkem. Bohužel, snaží se být tím vším a bohužel kvalitativně klesá pomalu až k odpadu. Navíc technicky je snímek též na budu béčka, neboť střih má často problém navázat na další scénu či obsáhlé (některé) scény nemají dostatečný počet komparzistů. Jaký je výsledek? Unylé drama podle skutečné události, které je jen stínem možných kvalit, kterých mohlo dosáhnout. 50% (29.05.2017)

Tenhle TV film je takový jakoby celý polystyrenový, podobně jako ona socha hrající ve filmu. Přemítám, kde co bylo špatně, protože film byl nemastný, neslaný. A souhlasím s řadou zde píšících. Tvůrci jako by nevěděli co točí. Film o giganticky odporné soše? O Otakaru Švecovi? Film o lidech kolem sochy? Film z temných padesátých let? Od každého je tam totiž trochu a i když někomu může připadat, že to přeci vše tvoří jeden obraz doby, nepůsobí to tak. Je to tím, že každému z těch podobrazů byl dán širší prostor, ale pro nic za nic. Jsou to zejména vztahy, které nás z Letné odhánějí tu na Šumavu, tu na břeh letní Vltavy či do stínu sochařského ateliéru... Žádná z rolí zde vlastně není hlavní a i když se zdá, že ji má Novotný coby Švec, záhy z filmu mizí jako zmizel Švec sám než bys řekl švec. Byl to záměr tvůrců? Pozornost na sebe (možná nechtěně) strhávala Zuzana Stivínová a musím mu to přiznat byť jej moc nemusím i Kraus. Některé postavy (Čtvrtníček) byly úplně o ničem. A mně osobně ve filmu rušily i dobové záběry na probíhající stavbu. Já to nemám rád nikdy a nikde. Vždy je vidět, že je to tam vlepeno. Má to jinou barvu, jinou zrnitost, jinou kvalitu. Chápu, že to šetří prostředky - protože dobový záběr řekne více než pracně dělaný nový přizpůsobený původnímu a ne vždy se povede, ale to už si holt autoři musí říci zda mají koule na to točit velkofilm. Když nemám peňouze netočím historický film o největší tehdejší soše Evropy... Točím o osudu Švece (třeba) v rámci kterého se tam ten kus polystirenu mohl mihnout, nebo mohla pomoci ruka počítačového grafika... Po dokoukání jsem si řekl, že by skoro bylo lepší vidět pořádný dokument o ,,monstru'' než tento hraný TV film. Samozřejmě, nějakou vypovídající hodnotu to mělo. Koukat se na to dalo dobře. Ale zážitek z toho žádný extra nebyl. Tři údery kladívka do žulového bloku. * * * (02.06.2017)

Slibný námět, který zabil scénář, trpící všemi nešvary typickými pro dnešní českou televizní tvorbu (toporné a nepřirozené dialogy, ve kterých si postavy vysvětlují něco, co by měly dávno vědět, protože divák potřebuje expozici, apod.) a snaha o dodání dalšího rozměru milostným několikaúhelníkem (proč?). Mohlo to být temné a mrazivé, ale nakonec to bylo směšné. Martin Kraus je navíc vrcholně nesympatický fracek a fandit mu jako hrdinovi mi prostě nejde a nejde. Škoda. (29.05.2017)

Stojí za to vidět. Realistická freska nabízí novým generacím možnost velmi osobního seznámení se skutečnou tváří doby nedávno minulé. Naléhavou připomínku dobových emocí z díla křesá především kvalitně odvedené filmové řemeslo, zejména kamera a produkce, ta nechává povstat ve snímku Prahu takovou, jaká skutečně byla – její barvy, odlesky i bezchybně vystižené materiály jsou svědectvím krásné i těžké minulosti našeho osobitého domova. Herci nejsou vždy na svých místech, Stivínová je typickým miscastingem, neladí především hlasem – její příliš volný, nekultivovaný timbre a dikce nesmlouvavě prozrazuje pevné ukotvení v bojovném nihilismu 21. století, její fragrantní gesta přivádějí na plátno spíše lepší kurtizánu, která podstupuje občasné lekce sebeovládání, nikoli však dámu, která v pražských intelektuálních a uměleckých kruzích první republiky prožila celý svůj život, aby se potom zhroucena ze zásadního obratu společenské normy, jež se osudově odrazila i v životě vlastního manžela, dobrovolně odevzdala smrti. Tato osobní linka je jednou z nejvýraznějších chyb filmu, zatímco se mohla stát podnětným pozadím vystihujícím behaviorální proměnu společenského klimatu, utápí se v plytké, okatě nastavované vatě milostné avantýry s mladým Krausem, jehož neomalené herectví podrývá kvalitu díla dalším šrámem. S ním tvoří velký kontrast samozřejmě působící mistrovská dovednost Novotného a v okrajové roli i Táborského. Přes špatný scénář (resp. románovou předlohu), nesmyslně obrovské množství výplní nereálných milostných zápletek i nepokrytě hloupé či obsesivně vulgární dialogy pronášené zcela soudobým jazykem však film jako celek působí kompaktně a silně. Pro jeho mistrovskou schopnost znovuoživit ducha dávno neexistujícího domova se k němu jistě nejednou ráda vrátím. (29.08.2017)