Morgiana

Úplně první co mne na filmu zaujalo hned u skvělých titulků, byla hudba. Hned jsem si říkal, že tenhle styl, ten feelig jsem už někde poznal. Cítil jsem z ní něco dávného, hezkého, ale i smutného. No a nepletl jsem se. U Valérie a týdnu divů totiž hudbu skládal také on .-). Dále samozřejmě zaujmul výkon Ivy Janžurové. Já ji měl vždy za takovou hodnou a tady... Vážně z ní šel strach. Herz zde byl ve vrcholné formě a film drží diváka v napětí prakticky po celou dobu. K výraznému prožitku výrazně napomáhají lokace, kde se film natáčel. Bulharské Slunečné pobřeží skvěle posloužilo pro dotvoření atmosféry. Mrzí mne jen ty zmalované obličeje. Vím, že v sedmdesátkách to byla móda, tady to snad jde ještě o něco dál.. že by to byl záměr Herze? Nevím. Každopádně to dnes působí dosti výrazně až rušivým dojmem. To je ale jediné co bych vytkl. Za mne jsouto rozhodně 4 kapky tekutiny bez barvy a zápachu. * * * * (11.10.2015)

Raz mi jeden pamätník vyjavil, že keď Herz nakrúcal SLADKÉ HRY MINULÉHO LETA, namiesto scenára držal v ruke výtlačok Maupassantovej Mušky a jednoducho improvizoval priamo na pľaci. Nesedelo mi to s Herzovou precíznosťou až kým som nevidel Morgianu. Samozrejme netuším ako veľmi výslednému tvaru ublížili šialené podmienky nakrúcania v Bulharsku (ktoré Herz farbisto popisuje vo svojej autobiografii) či ústredný dramaturg Toman. Morgiana ale vo výsledku vyzerá presne ako akási avantgardná improvizácia snažiaca sa výtvarnou štylizáciou zakryť vratký obsah, len málo korešpondujúci s knižnou predlohou. Dosť som sa nudil, ale prežil som. Takže za "tři otrávená koťata". (9.1.2016) (09.01.2016)

"Ten průvan mě jednou zabije." Sám už nevím, jestli se Morgiana tak dlouho vyhýbala mně nebo já jí v obavě, že to nebude film pro mě. O to příjemněji mě překvapuje, jaká je to lesklá černá perla, pohozená mezi normalizační bižuterií. Má své drobné vady, jako je občas viditelný kontrast mezi velkolepě výtvarnými kostýmy a nekvalitou použitých materiálů, tu a tam je některé nepodstatné postavě věnováno víc času, než je nutné, spory se vedou i o účelnost překvapivého konce. Ale v porovnání s tím, co nabízí, jde o marginálie. Mám slabost pro takzvané morytáty. V původním smyslu kramářské písně senzačního obsahu, obvykle zahrnující nejednu vraždu, mají řadu filmových epigonů a Morgiana by našla společnou řeč jak s Chaplinovým Panem Verdouxem, tak s Truffautovou Nevěstou v černém. Alfred Hitchcock by asi ocenil styčné plochy se svými filmy Podezření a Pochybná žena, Edgar Allan Poe a R.L.Stevenson by se radostně chvěli nad makabrálním zhmotněním nočních můr a Sigmund Freud jistě z hloubi pekla žehná porůznu roztroušeným vodítkům k jejich výkladu. Všechny tyto vlivy v Morgianě můžete najít, trváte-li na více vrstvách děje a baví-li vás analýza nevědomých motivací postav. Ale není to podmínkou a stejně tak se vám může líbit "jen" jako dráždivě morbidní napínavá historka od krbu. A jako další důvod, proč si vážit talentu Ivy Janžurové. Obsazení jedné herečky do rolí dvou vzájemně jednajících postav je tady řešeno často nápaditěji než v jiných soudobých filmech a zhruba po deseti minutách už jsem nemyslel na to, že je to stále jedna Janžurová. :-) Klára, hodná, bílá sestra, které zlá, černá Viktorie usiluje o život, mluví nepřirozeným vysokým hlasem, koketně pomrkává, štěbetá s hosty gardenparty a Herzova cynická optika ji staví do role hloupé frivolní naivky. Temné spády travičky sledujeme nejprve s přirozeným odporem, postupně ale s čím dál větším porozuměním spoluviníka. Viktorie je nepopiratelně zlá, závistivá, chladnokrevná dryáčnice s líčením á la německý expresionismus. A přesto ji Iva Janžurová hraje nedivadelně, filmově, bez afektů. Nejpozději od chvíle, kdy do děje zasáhne vyděračka Nina Divíšková platí, že trneme-li hrůzou, je to spíš z obavy, že Viktoriin plán nevyjde, než ze strachu o osud Kláry. A řekl bych, že právě to Morgianě nejčastěji zazlívala kritika. Dekadenci. Se zlou, závistivou Viktorií si prožijeme stihomam pachatele strašného činu. Paranoiu, neustálé pochybnosti, dá-li se původní rozhodnutí ještě zvrátit, pochyby, zda bylo správné. Prožijeme s ní cosi víc než s pasivní Klárou a zanechá to v nás následky. A to je jaksi "proti srsti" obvyklým konvencím. S tím souvisí onen konec, o kterém nemůžu mluvit, abych nespoileroval. Kritici mu vyčítají, že je jako přišitý, že "takhle to skončit nemělo". Co když je to ale jen tím, že sympatie se přelily proti vaší vůli na nesprávnou stranu a vaše lepší já se tomu vzpírá? Nesledovali jsme se stejnou fascinací Karla Kopfrkingla? 90% (22.04.2010)

Ačkoli Juraje Herze po Spalovači mrtvol velmi uznávám a nasazený styl (panoptikum hadra) zde byl velmi podobný, tak s Morgianou jsem měl naprosto zásadní problém s totálně dementním, nezáživným a nudným dějem. Příběh dvou rozdílných sester byl vskutku o hovně a snad si ani nezasloužil investovaný čas pro tvorbu filmového zpracování. Iva Janžurová v mých očích rozhodně nepatří k oblíbeným herečkám a ani si nemyslím, že by disponovala dostatečným hereckým potenciálem pro hlavní dvojroli v celovečerním dramatickém filmu. Měla velké štěstí, že postavy zde připomínaly spíše karikatury, takže se toho hodně ztratilo. Pochválit tedy mohu pouze technickou stránku filmu od zajímavé kamery až po úderný (mnohými zavrhovaný) hudební podkres. [15 %] (02.09.2020)

Děj filmu tvůrci přenesli z našich luk a hájů až k břehům Černého moře, jehož nádherná scenérie přímo vybízela k natočení nádherných záběrů a rozmanitých scén. Právě samotného prostředí si u filmů všímám asi nejvíce a musím podotknout, že jsem byl doslova okouzlen všemi krásami, jenž nám zde byli nabídnuty. Dalším důležitým aspektem byla vytvořená atmosféra, která nás provází napříč celým filmem. Tvůrcům se vskutku podařilo stvořit něco tak úžasného, že diváci budou doslova chrochtat blahem. Především pak díky bravurní práci kameramana, který své práci dokonale rozuměl a divákům nabídl nezapomenutelný zážitek. Některé záběry divákovi doslova vyrazí dech a způsobí menší záchvěvy úzkosti. Především pak ve scénách, kdy se realita smísí s představivostí hlavních hrdinek a divák v tu chvíli ztratí lehce kontrolu nad dějem. Jeho úspěch se odvíjel nejen díky bravurnímu hereckému výkony Ivy Janžurové, která si zde střihla rovnou dvojroli, ale i díky tomu, že vznikl v období Herzovy největší slávy. (22.10.2010)