Morgiana

Raz mi jeden pamätník vyjavil, že keď Herz nakrúcal SLADKÉ HRY MINULÉHO LETA, namiesto scenára držal v ruke výtlačok Maupassantovej Mušky a jednoducho improvizoval priamo na pľaci. Nesedelo mi to s Herzovou precíznosťou až kým som nevidel Morgianu. Samozrejme netuším ako veľmi výslednému tvaru ublížili šialené podmienky nakrúcania v Bulharsku (ktoré Herz farbisto popisuje vo svojej autobiografii) či ústredný dramaturg Toman. Morgiana ale vo výsledku vyzerá presne ako akási avantgardná improvizácia snažiaca sa výtvarnou štylizáciou zakryť vratký obsah, len málo korešpondujúci s knižnou predlohou. Dosť som sa nudil, ale prežil som. Takže za "tři otrávená koťata". (9.1.2016) (09.01.2016)

Juraj Herz ukazuje, že horor zvládal skutečně dobře a že je naprosto jedno, jaké si zvolí prostředí, hlavně, když má k dispozici skvělé herce. On už dokáže vygradovat atmosféru a okořenit příběh tak, aby vás bavil celou dobu. Tohle je ale jednoznačně představení Ivy Janžurové, která filmu vévodí a dokáže vás okouzlit, stejně jako zhnusit v podstatě v jednom okamžiku. (30.12.2014)

Ačkoli Juraje Herze po Spalovači mrtvol velmi uznávám a nasazený styl (panoptikum hadra) zde byl velmi podobný, tak s Morgianou jsem měl naprosto zásadní problém s totálně dementním, nezáživným a nudným dějem. Příběh dvou rozdílných sester byl vskutku o hovně a snad si ani nezasloužil investovaný čas pro tvorbu filmového zpracování. Iva Janžurová v mých očích rozhodně nepatří k oblíbeným herečkám a ani si nemyslím, že by disponovala dostatečným hereckým potenciálem pro hlavní dvojroli v celovečerním dramatickém filmu. Měla velké štěstí, že postavy zde připomínaly spíše karikatury, takže se toho hodně ztratilo. Pochválit tedy mohu pouze technickou stránku filmu od zajímavé kamery až po úderný (mnohými zavrhovaný) hudební podkres. [15 %] (02.09.2020)

Silně stylizované psychologické drama Morgiana završující Herzovo vrcholné tvůrčí období mezi lety 1968 až 1972, neboť poté již na vše dolehl příkrov normalizace, která (nejen) Juraje Herze omezila v tvůrčí svobodě a později dohnala až do emigrace... Morgiana v sobě spojuje obě linie dvou nejznámějších a nejhodnotnějších Herzových filmů - psychologickou drobnokresbu předchozích Petrolejových lamp (brilantní studie rozkladu života sifilika) a hororovou fascinaci fanatismem Zla úkladně usilujícím o životy svých nejbližších (hororově laděný Spalovač mrtvol). Z obého pak povstává sugestivní příběh o dvou sestrách, jejichž symbolické propojení naznačuje nejen skvostná herecká dvojrole Ivy Janžurové - barevné rozlišených do bílé a černé (přičemž to je doplněno o třetí tajemnou výslednici obou sester - postavu v červeném). Originální je rovněž secesní stylizace celého snímku, za kterou především v podobě extravagantních kostýmů stojí výtvarnice Ester Krumbachová. Morgiana má v sobě cosi z tajemna gotického hororu, opojení dekadentní atmosférou přelomu století, s tím spojenou náklonností k psychotropním a halucinogenním látkám (Herzovu otevřenost k podobnému tématu lze vystopovat též v postavě morfinisty ze Spalovače mrtvol), z literárního romantismu (a byronismu), dozvuků expresionismu, nese si v sobě odkazy k výše zmíněné secesi... Morgiana je velký film, každopádně vždy bude jako ona příslovečná černá sestra stát ve stínu své výraznější bílé předchůdkyně, vždy bude jen stínem mnohem jasnějšího svitu famózních Petrolejových lamp... (26.12.2011)

Film, ktorý je naozaj svoj, ktorý je čistým a jednoducho rozpoznateľným autorským dielom svojho tvorcu. Je obdivuhodné, že výrazná výtvarná stránka neprekrýva psychológiu hlavnej hrdinky, ani Janžurovej výkon. Oba tieto dôležité aspekty filmu tu sú vo vzájomnom súzvuku a ešte sa umocňujú. Prekvapuje ma, že tu nikto nespomenul Rogera Cormana, myslím, že s Herzom mali niečo málo spoločné. Nie je to ani historický film, ani horor, ani rozprávka, je to proste Morgiana. (28.09.2014)