Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Bolek Polívka, Csongor Kassai, Jaroslav Dušek, Anna Šišková, Jiří Pecha, Martin Huba, Simona Stašová, Vladimír Marek, Jiří Kodet, Richard Tesařík (více)Obsahy(1)
Snímek Jana Hřebejka a Petra Jarchovského se odehrává za druhé světové války a pomocí malých lidských osudů dává konkrétní obsah pojmům hrdinství i zbabělost. Bezdětní manželé Čížkovi (A. Šišková a B. Polívka) se rozhodnou v roce 1943 ukrývat v tajné spíži svého bytu židovského uprchlíka Davida Wienera, syna Čížkova bývalého zaměstnavatele. Čížek si uvědomuje nebezpečí, do něhož přivedl svou domácnost i sousedy, avšak pomoc bližnímu v nouzi považuje za samozřejmou věc. Zároveň ale jako značně nehrdinský hrdina umírá strachy. Jeho osobní situaci značně zkomplikuje blížící se konec války, kdy mu hrozí nebezpečí jak ze strany Němců, tak i „poctivých“ českých spoluobčanů… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (549)
Další z povedených počinů pana Hřebejka. No musím se přiznat, že jsem v některých situacích pociťoval opravdu silné mrazení v zádech, a to je u českých filmů sakra silná vyjímka. Prostor pro komedii zde byl minimální, protože se jedná skutečně o mrazivé drama, ale přesto se vyskytoval. Hlavně díky pánům Polívka a Dušek, kteří bylli naprosto úžasní. Na to, že se jedná o český film se dá říct jediné. WOW. * * * * ()
Totální helpnutí si zas jednou, jinak ovšem jen formou podbízivě laciná směs žánrů a průměrný, obsahem falešný film s přehrávajícími až šaškujícími herci, nechutně zneužívající kontroverzní téma českého přístupu k životu za nacistické okupace k jakémusi citovému vydírání hloupého telenovelového diváka... . . . Musíme si nalhávat... že pane rejžizére... Soudě podle hodnocení, zdá se, že kalkul Hřebejkovi vyšel. Dvě hvězdičky se sebezapřením... ()
Snímek v drobných kresbách charakterů věrně vystihuje mentalitu malého českého člověka. Nemyslím to teď nijak zle, vše dobré se zde umocňuje. Umíme podat pomocnou ruku v stiuacích okamžiků, které se umocňují na druhou. Z mého pohledu nejvíc zaujali Anna Šišková a Csongor Kassai. Pravidvý příběh o lidských duších s nádhernou kamerou, zajímavou hudbou. Nejlepší scéna? Plivanec na dveře.Jeden pohyb jednoho herce rukou má nesčetně významů. TO JSTE ČEŠI??? ()
Když je průměrný člověk, který se snaží nepozorován plynout s davem a jen přežít ty hrůzy 2. světové války, donucen proti své vůli hrát si na hrdinu, může to dopadnout všelijak. Na začátku je snaha pomoci a udělat dobrý skutek a než se člověk naděje, tak ze strachu o život svůj i své manželky se začne raději paktovat s Němci, jen aby nevzbudil zbytečné podezření, že u něj v tajné spíži za skříní je schován židovský uprchlík. Tenhle film, to je prostě úžasný zážitek, který stálo za to vidět. Ani na okamžik jsem se nenudil, vše jsem prožíval spolu s hlavními hrdiny a hrozně jsem fandil Bolku Polívkovi, aby to vše dobře dopadlo a válku přežil bez úhony. Úžasně zajímavý a napínavý příběh pak doplňují velice kvalitní herecké výkony, Bolek Polívka i Jarda Dušek potvrzují že umějí kvalitně zahrát velké role, a Csongor Kassai jako židovský uprchlík byl ve své roli absolutně přesvědčivý. Zkrátka tenhle film si budu pamatovat asi pěkně dlouho a jen tak z mé mysli nevymizí, nicméně objektivně musím říci, že přece jen film "Všichni moji blízcí", který byl na podobné téma, ve mně zanechal o něco málo hlubší otisk nežli film "Musíme si pomáhat". Každopádně ale nominace na Oscara zde byla více než zasloužená, protože tenhle film, to je úžasný filmový zážitek. Není nad čím váhat, uděluji pět hvězd. ()
Nejkomplexnější, nejvyzrálejší a zároveň nejupřímnější Hřebejk a definitivní utvrzení (se), že Honza je nejsilnější ve vážné (dramatičtější) poloze. Tragikomedie s velkým T ukazující nás Čechy v "celé své kráse a nahotě“ aneb pouze ve vyhrocenných situacích se v nás lidech ukáže to (nej)lepší resp. (bohužel) i to (nej)horší. Tj, mistrná to veskrze cynická (s lidskou tváří) studie jednotlivých (pokřivených) charakterů, kde ten (na první pohled) nejzbabělejší se stává (ukazuje být) „hrdinou“ a naopak. Navíc (jak už to tak i v běžném životě chodí) nic není tak černobílé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Civilnost za kamerou i před kamerou (herci), inteligentní scénář, minimalistický a nápaditý Aleš Březina, jistý Hřebejk těžící z minima (kulisy) maximum, dobře navozená mrazivá tísnivá (dobová) atmosféra a jako bonus Lumen s velkým L, Jarda Dušek, který opět potvrzuje (stejně jako Bolek Polívka), že jsou schopni (pokud dostanou šanci) zahrát i charakterní (resp. vícevrstvou) roli, to je snímek Musíme (si) pomáhat. Navíc jsem konečně přišel na to, kde vzal Jirka Holeček inspiraci pro „svou“ reklamu na GS Condro Forte. Nebo tomu bylo naopak :-) 100% p(r)ožitek co chytí za srdce a donutí se zamyslet. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (24)
- V průběhu natáčení si Pjér la Šé'z při cvičné střelbě ze samopalu poškodil sluch. Od té doby prostřednictvím levého ucha nevnímá vysoké tóny. (Psychor)
- V rolích komparzistů účinkovali i josefovští občané. (Terva)
- Richarda Tesaříka (kapitán) při postsynchronech nadaboval Karel Heřmánek. Vladimíra Marka (oficír SS) nadaboval Oto Ševčík, který byl rodilým Němcem, a role tak získala věrohodný německý přízvuk. (funhouse)
Reklama