Dej mi své jméno

Pokud odečtu jakože odlišnost v gay romanci, která mi v tomto podání byla celkem nepříjemná, zůstane mi v první půlce nudný art, v druhé půlce celkem slušné a očekávatelné vyústění. Celé to bylo dost předvídatelné a ne moc zajímavé, obyčejné. Hezké prostředí, nesympatický hlavní představitel a ne moc důvěryhodný hlavní představitel číslo 2. Nejsympatičtější na celém filmu byli rodiče. (06.03.2018)

Letní bezčasí v osmdesátkové Itálii a jeden osudový románek. Jenže mezi stejným pohlavím. Velmi vnímavý syn akademiků Elio, který tráví léto bezstarostným vysedáváním u vody, sbližováním se s kamarádkou, bloumáním po starém domě a poslechem klasické hudby, a o pár let starší Oliver, doktorand, jenž do domu hochových rodičů přijíždí dokončit svoji akademickou práci. Nejprve měli spoustu času, po vybublání citů na povrch se společné chvíle výrazně krátí. V komponování intimních scén jsou tvůrci obezřetní, jindy však velmi citliví, přesní, atmosféričtí, s čímž mnohdy dopomáhají balady Sufjana Stevense. Herecky moc fajn, přešlapující hoši v rozpacích se toho zhostili velmi dobře. Celé jsem to vnímal jako vydařené queer drama, o výrazný bod výš ho nicméně nakonec posunul Michael Stuhlbarg, který v závěru směrem k synovi pronese monolog, z kterého mrazí. Příjemně. (10.01.2018)

Bola by to vcelku bežná romanca. Ale. Dve veci. Prvá: je to gay romanca. Takže nič pre xenofóbov, ktorí sa radi starajú do toho, čo kto komu robí v spálni, ale akonáhle sa niekto začne starať do toho, čo ONI (a komu) robia v spálni, podozrivo znervóznejú. Ja som s týmto problém nemal, bolo to spracované decentne, na úrovni a Armie Hammer a Timothée Chalament tomu dali ohromne veľa. Keďže ale nie som homosexuál, viac ma predsa len oslovila vec č. 2 a tou je famózna atmosféra talianskeho vidieka 80. rokov. Horúce, sparné leto, dusné hlboké noci, malé ospalé dediny, kde môžete najbližšiu tetu lúpucu hrach na priedomí poprosiť o pohár vody (a ona vám ho samozrejme poskytne), alebo sa ovlažiť v neďalekom rybníku počas romantického súmraku. Dni sú dlhé a noci ešte dlhšie, vari nekonečné. Všade sa dostanete bicyklom a okná na domoch sú dokorán otvorené a prefukuje nimi dnu jemný, osviežujúci vánok hrajúci sa vonku v záhrade s korunami ovocných a iných stromov a vnútri s rozviatymi záclonami. Všetci sú takí unavení a nahodení v natoľko extrémne ležérnom móde, že sa im nechce pomaly už ani piť ľadový čaj. Zato s vášňami je to adrenalínovejšie, horúce letné počasie ich vypúšťa z košiara, ony sa utrhnú z reťaze a robia si čo sa im chce. Luca Guadagnino (remake Suspirie!) je neskutočný talent. Pripadalo mi to, ako keby som sledoval nejakú taliansku klasiku z 80. rokov. Po stránke atmosféry mi to pripomenulo Zvodnú krásu s Liv Tyler, no kým tá oplývala „len“ báječnou atmosférou a skvelým kastingom a so scenárom to bolo dosť biedne, Daj mi svoje meno sa môže okrem tohto pochváliť aj práve silným scenárom, v ktorom sa mnohí určite nájdu, pretože nie každá láska má happyend. Knihu André Acimana (vyšla aj v ČR) adaptoval 89-ročný (!) James Ivory a získal za to Oscara. Sranda je, že mi zrejme pri pozeraní unikli nejaké dve tri vysvetľujúce vety, takže som si myslel, že Hammer hrá kolegu Chalamentovho otca, čo ich „zakázanému“ vzťahu dodávalo úplne inú dimenziu. Takže ma po dopozeraní prekvapili zmienky niektorých divákov, z ktorých som pochopil, že by v skutočnosti mal hrať Chalamentovho rovesníka. Čo teda uznávam pôsobí fakt zvláštne, pretože hoci je medzi hercami „len“ 9-ročný vekový rozdiel, v skutočnosti vyzerajú ako Patrick Swayze a Jennifer Grey v Hriešnom tanci (teda dojmom neprebudeného puberťáka a starnúceho sexuálneho predátora). No ale proste tak či tak je to výborný film. (27.02.2024)

Pověsti nelhaly. Vedle God's Own Country je Call Me by Your Name dalším letošním fantastickým snímkem o dospívání a hledání vlastní identity, tentokrát ze slunné Itálie 80. let. Opět výtečná chemie mezi oběma protagonisty, kteří tvoří nádherný pár, k tomu skvělá práce s kamerou a dobovými písněmi. Díky precizní režii skvěle zobrazené plynutí času, přesné vedení herců (absolutně nádherný a v jednom kuse do půli těla odhalený Timothée Chalamet bude minimálně nominován na Oscara) a dokonalý závěr jsou důkazem, že zde máme po mnoha letech další možnou queer klasiku (vedle zmíněné God's Own Country). Vskutku silný a velmi nevšední divácký zážitek. (24.12.2017)

Bol som veľmi zvedavý, čo sa ukrýva za tak vysokým (94%) hodnotením tohto filmu. No a zistil som, že nič moc. Ako sa film blížil ku koncu, očakával som niečo, z čoho mi spadne sánka, niečo, čo zmení vibrácie vo mne vnútri a za čo pôjdem s hodnotením vyššie. No a nič! V podstate mi sánka i spadla; ale z toho vysokého hodnotenia, ako som už spomenul na začiatku komentu. Subjektívnych 50%. (22.12.2017)