Anticharta, mechanismus loajality

21.1.2017: Z 12 komentářů zde na ČSFD je 5 kladných a 5 velmi kritických (Nepočítám dvě zbloudilé ovce, které zjevně trestají autora dokumentu za hříchy komunismu a jaksi nechápou, že autor dokumentu o Antichartě nebyl podporovatelem Anticharty, což je vázně roztomilé). Čím to je, že i po těch 28 letech je tu stále tolik lidí, jež vnímají Antichartu perspektivou minulého režimu? Tak jako někteří signatáři nejsou ani po letech schopni přiznat své selhání, tak tito uživatelé ČSFD stále vnímají tento dokument optikou minulého režimu. Je to minulost! Komu tím prospějete? Prospějí nám všem, odpovídám. Je klíčové nezavírat před svou minulostí oči. (21.01.2017)

Nevím co to má za význam ? Aby jsme viděli jací jsou umělci ? Jací byli komouši? Všechno už víme. A co ty skutečný komoušsko - estébácký zmrdi, co škodili kudi chodili a po revoluci se z nich stali "demokrati" co privitizovali a škodili kudy chodili, to nic co? Radši budeme řešit nějaký podpisy. Mě osobně je u prdele, kdo co podepsal, ale kdo komu tenkrát skutečně ublížil, kdo mučil při vysleších lidi, vytvářel psychoteror a taky by mě zajímalo co dneska dělaj tyhle lidi. Nějakej umělec tu podpoří svým podpisem komouše, za pár let ten samej umělec zase demokraty, koho takový podpisovací tajtrlíkování sere. Víc mě vadí kecy typu " My nevěděli co podepisujeme, my nevíme jak se tam náš podpis dostal.." Dobře to tam řekla Eva Pilarová.. . Nebudu tady nikoho soudit ani odsuzovat většina herců, zpěváků a dalších se vůbec neliší od 90% slavného českého národa, jen maj smolíka že jsou hold známí, takže na jejich jménech si hojíme vlastní pokrytecká bebíčka. (17.01.2017)

Blízká přítelkyně Werichovi rodiny a autorka knihy "A taky jsem vařila sem u Werichů"Jana Tůmová  uvedla že Jan Werich u dveří divadla podepsal prezenční listinu, ale když začala v sále hřímat soudružka Švorcová o zaprodancích, popadl svou dceru Janu za ruku a začal vykřikovat že je to svinstvo a podraz a odešel ze sálu.Okamžitě po návratu domu volal Jiřímu Voskovci aby své prohlášení stran anticharty zavolal do radia Svobodná Evropa, což se stalo. Že se událost opravdu stala, potvrdil fotograf Drahoš Froněk jemuž to sdělil kamarád a režisér televizního přenosu Josef Henke.Ze záběrů byla scéna pochopitelně vystřižena. Těžce nemocný Werich se snažil komunikací přes media i ministerstva aby jej z publikovaného seznamu vyškrtli, ale marně.Říkal že nejvíc se stydí před panem Trnkou a Havlem. Při přípravě cyklu Národní divadlo: Mýtus a realita vyšlo najevo že někteří herci dostávali k podpisu nejen text Anticharty ale rovnou také výpovědi aniž si toho všimli. Týkalo se to například Blanky Waleské či Jiřiny Šejbalové.  Bohouš Záhorský, Karel Hoger a Ladislav Pešek odešli z loajality s propuštěnými a na protest proti nízkým praktikám vedení Národního divadla, které v té době vedl normalizační kádr Přemysl Kočí. Jiří Suchý poskytl informaci která nebyla známa a totiž ti co se nějakým zázrakem se vyhnuli podepsání anticharty v Národním divadle, byli za čas pozváni do divadla hudby aby své pomýlení ještě mohli napravit. (19.01.2017)

Předně - neodsuzuju nikoho, kdo to podepsal. Já tam nebyl, takže nevím jak bych se zachoval. A hlavní parchant je ten, kdo takhle lidi ponižuje a znásilňuje. Za druhé je ale pravda, že umělci žádná elita národa nejsou ( tedy samozřejmě bráno jako oblast činnosti ), to že si na to hrají a rádi o tom plkají má za následek, že jim to dá potom kdejaký halama sežrat. (28.02.2017)

Podepsal, nepodepsal... Dokument bohužel vůbec neanalyzuje tehdejší dění, ale pouze předestírá před diváka víceméně nahodilou směs názorů a tvrzení, z nichž některá jsou kontroverzní i po čtyřiceti letech (Pištěk, Sobota a spol.). Ano, umělci, zejména herci a zpěváci, byli pro komunistický režim skvělými rukojmími, ale mnozí z nich opravdu neměli moc na vybranou. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Když už soudit, tak spíš společnost jako celek a nikoli vybrané charaktery těch, co neměli odvahu stát se dobrovolnými psanci této vlasti. (18.01.2017)