...a pozdravuji vlaštovky
Drama / Válečný
Československo, 1972, 87 min
Režie:
Jaromil JirešHudba:
Luboš FišerHrají:
Magda Vášáryová, Viera Strnisková, Július Vašek, Václav Helšus, Dagmar Bláhová, Hana Pastejříková, Hana Maciuchová, Jana Andresíková, Alžběta Frejková, Zora Rozsypalová, Valerie Kaplanová, Gisela Fojtů, Jozef Čierny, Dušan Blaškovič, Leoš Kaltofen, Ladislav Mrkvička, Vítězslav Jandák, Jiří Zahajský, Jan Ekl, Miloš Bílek, Miroslav Kolář, Zdeněk Kampf, Helena Nováčková, Eva Jiroušková, Daniela Šrajerová, Milica Kolofíková, Jiří Prýmek, Oto Ševčík, Karel Šebesta, Miroslav Moravec, Jindřich Narenta, Eduard Rzimek, Václav Špidla, Anna Ferencová, Ilona Kubásková, Ladislav Trojan, Slávka Špánková - Hozová, Jana Riháková - Dolanská, Otakar Rademacher, Karel Sekera, Zdeněk Srstka, Karel Engel, Emil Lenz, Jiří Ptáčník, Alois Mottl, Eduard Pavlíček, Ferdinand Šnajberk, Jan Rott, Milena Šajdková, Zuzana Talpová, Josef Skrčený, Luděk Svoboda, Lubomír PoláchObsah
-
„Nežila bych dnes jinak. Leda že bych se vyhnula chybám, kterých jsem se dopustila.“
Marušce zbývá 99 dní života. Odsouzená německým soudem za velezradu, čeká v cele smrti na popravu. 99 posledních dní života další oběti fašistické mašinérie. 99 posledních dní, během kterých člověku proběhne před očima celý život od prvních krůčků až po ilegální boj proti fašismu... Komorní drama z cely smrti s mladou Magdou Vašaryovou v hlavní roli. (oficiální text distributora) -
V druhém odboji, v čase černobílých dějin, nebyl čas na rozlišování podle politické konfese. Rozhodovalo jedno: buď s národem, nebo s jeho vrahy, buď činně, nebo alespoň pasivně, buď pro demokracii, nebo s totalitou. Vlaštovky vedle Žertu přiřazují Jireše jednoznačně do filmové vlny šedesátých let. Je to i zdařilou volbou tématu. Marie - Maruška - Kudeříková je svým dosahem evropsky významnou postavou protinacistické rezistence. Literárně nadaná dívka, ušlechtilá komsomolka z odbojové křesťanské rodiny (její otec byl ve Vnorovech, odkud Maruška pocházela, předsedou MNV za lidovce až do své smrti r. 1947), se svým skrovným literárním odkazem víc než rovnocenně přiřazuje po bok Anne Frankové i Sophie Schollové a je jednou z legitimací hloubky, významu i legitimity světového rozměru našeho druhého odboje. Významu postavy odpovídá i režisérova metoda retrospektiv, která nejlépe zrcadlí dívčino rychlé vyspívání k plnohodnotnému ženství. Potěší střídmá a výstižná kresba jak gestapáků, tak prostředí vratislavské ženské věznice i dozorkyň a ostatních lidí německého personálu. Jireš se tu s úspěchem vyhnul levným ideologizacím a démonizacím a zjevně se snažil držet doložitelných písemných pramenů i vzpomínek. VLAŠTOVKY - spatřuji v tom jejich další velkou přednost - jsou také filmem česko-slovenské vzájemnosti. Magda Vášáryová tu samozřejmě přesvědčuje o vyzrálosti svého herectví (v době natáčení filmu jí bylo zhruba 22-23 let) , v ničem však v prostoru svých rolí za ní nezaostávají další slovenští velikáni Július Vašek a velká slovenská herečka Viera Strnisková. Svou poslední fimovou roli tu prožil otec pozdějšího českého premiéra Vladimíra Špidly Václav Špidla (1922-1979). Z českých herců asi nejvíce vyniknou představitelky ženských rolí; z nich zřejmě nejvýrazněji tu působí tehdy také mladá generační souvěkovkyně Vášáryové Hana Maciuchová. Jirešovi se tak podařilo pod nánosem komunistické režimní propagandy archeologií ducha doslova vydolovat démant skutečné nevšední osobnosti ženy práce, osudu, který za jiné reprezentuje zneužitou a o sny a ideály takřka oloupenou nadějnou mladou generaci. Generaci Pražského jara, Předvoje, ale také Rady tří a Rady svobodného Československa. Nepohodlný film, který vždy všem překážel svou poctivostí právě proto, že nechtěl být výrazem konkukturálního posluhování a poníženosti, by si zasloužil - podobně jako Kudeříková sama - svou plnou a samozřejmou rehabilitaci. Dlužíme ji sami sobě už až příliš dlouho. (sportovec)
Komentáře uživatelů k filmu (21)
-
sportovec
V druhém odboji, v čase černobílých dějin, nebyl čas na rozlišování podle politické konfese. Rozhodovalo jedno: buď s národem, nebo s jeho vrahy, buď činně, nebo alespoň pasivně, buď pro demokracii, nebo s totalitou. VLAŠTOVKY vedle ŽERTU přiřazují Jireše jednoznačně do filmové vlny šedesátých let. Je to i zdařilou volbou tématu. Marie - Maruška - Kudeříková je svým dosahem evropsky významnou postavou protinacistické rezistence. Literárně nadaná dívka, ušlechtilá komsomolka z odbojové křesťanské rodiny (její otec byl ve Vnorovech, odkud Maruška pocházela, předsedou MNV za lidovce až do své smrti r. 1947), se svým skrovným literárním odkazem víc než rovnocenně přiřazuje po bok Anne Frankové i Sophie Schollové a je jednou z legitimací hloubky, významu i legitimity světového rozměru našeho druhého odboje. Významu postavy odpovídá i režisérova metoda retrospektiv, která nejlépe zrcadlí dívčino rychlé vyspívání k plnohodnotnému ženství. Potěší střídmá a výstižná kresba jak gestapáků, tak prostředí vratislavské ženské věznice i dozorkyň a ostatních lidí německého personálu. Jireš se tu s úspěchem vyhnul levným ideologizacím a démonizacím a zjevně se snažil držet doložitelných písemných pramenů i vzpomínek. VLAŠTOVKY - spatřuji v tom jejich další velkou přednost - jsou také filmem česko-slovenské vzájemnosti. Magda Vášáryová tu samozřejmě přesvědčuje o vyzrálosti svého herectví (v době natáčení filmu jí bylo zhruba 22-23 let) , v ničem však v prostoru svých rolí za ní nezaostávají další slovenští velikáni Július Vašek a velká slovenská herečka Viera Strnisková. Svou poslední fimovou roli tu prožil otec pozdějšího českého premiéra Vladimíra Špidly Václav Špidla (1922-1979). Z českých herců asi nejvíce vyniknou představitelky ženských rolí; z nich zřejmě nejvýrazněji tu působí tehdy také mladá generační souvěkovkyně Vášáryové Hana Maciuchová. Jirešovi se tak podařilo pod nánosem komunistické režimní propagandy archeologií ducha doslova vydolovat démant skutečné nevšední osobnosti ženy práce, osudu, který za jiné reprezentuje zneužitou a o sny a ideály takřka oloupenou nadějnou mladou generaci. Generaci Pražského jara, Předvoje, ale také Rady tří a Rady svobodného Československa. Nepohodlný film, který vždy všem překážel svou poctivostí právě proto, že nechtěl být výrazem konkukturálního posluhování a poníženosti, by si zasloužil - podobně jako Kudeříková sama - svou plnou a samozřejmou rehabilitaci. Dlužíme ji sami sobě už až příliš dlouho.(9.7.2008)
-
Mahalik
"V betonové kryptě seděl šílenec, poslední dobrodinec. 99 měl dní, pak mu ústa oněmí. Vojáky, jež maloval, ztratil v běhu času, lásku nikdy nevlastnil, života se nestranil. Přišel však boj poslední, a uživatel v poledni, roztáhl svá křídla k letu, myslím, že to bylo v létu, a vzkázal skrze hlasivky: a pozdravuji vlaštovky......" Nahodile, občas krásně, ale pořád stereotypně. Jireš je dříč, ale v tomhle případě svou vizualitu poměrně krotí. Škoda, kladivo se nekoná....(3.5.2010)
-
liborek_
Maruška tráví posledních 99 dnů života v cele smrti a Jaromil Jireš nám poetickým způsobem přibližuje nejen nesnesitelné čekání na onen pátek, během něhož se popravuje... ale v četných flashbacích také důvody, proč a za co bude vlastně popravena. Je film tendenční? Proč..? Že byl natočen v prvních letech normalizace a hlavní hrdinkou je komunistka? Komunisté byli součástí druhého československého odboje a autor si prostě konkrétně tuto hlavní postavu vybral z pochopitelných důvodů... o zahraničním odboji Československého národního výboru by asi v 70. letech točil těžko... Ve filmu šlo především o čekání na popravu, o atmosféru blížící se smrti mladé dívky... ne o politiku a o to, který odboj byl "lepší"...(14.10.2007)
-
WANDRWALL
Maruška Kudeříková zradila. A za tu zradu ji za nacistického režimu nečekalo nic menšího než poprava. Na rozdíl od jiných zrádců režimu, tak maruška má dost času, aby si zavzpomínala co bylo v jejím životě pěkné a co stálo za starou bačkoru. Životní role Magdy Vašáryové.(5.6.2011)
-
Rosana
Dost silný film, který i přes velmi pomalý spád a prakticky nulový děj, byl velmi napínavý.(31.1.2009)
-
blackrain
Myslela jsem, že se mi dostane velice silného zážitku. Bohužel to zapadlo do stereotypu, což je velká škoda, protože jde o závažné a zároveň velmi silné téma. Je mi špatně a a vlastně i smutno z toho, že tak mladý člověk musel umřít. Maruška Kudeříková musela být statečná a hrdá mladá žena. Bylo zajímavé sledovat jak se z toho všeho vypsala a přitom nepsala o hrůzách a strachu. Čekala bych, že právě o tom bude člověk v její nelehké situaci psát. Devadesátdevět dní je dost dlouhá doba na to, aby se člověk z toho čekání mezi čtyřmi hnusným stěnami zbláznil.(4.11.2011)
-
K.I.N.G.
Strašně utahaný a zbytečný film z období 2. světové války. Při jeho sledování bych se skoro vsadil, že umřu dřív, než hlavní hrdinka v podání Mazdy Vašáryové. Navíc je z toho snímku vysloveně cítit malost a taky má lehce trpkou příchut' komunistického vlivu. Není víc o čem mluvit, tento film je zkrátka otrava.(6.12.2011)
-
fantoci
Psychologický film. Hlavní hrdinka čeká v cele smrti na svůj konec. Svůj čas si zaplňuje vzpomínkami na minulost - na dětství i na svůj podíl v odboji. Film nepatří k těm příliš často vysíláným, tedy patří spíše k těm, které nejsou vysílány takřka vůbec. Třeba právě z toho důvodu, že se politicky nehodí. Jedním z mínusů snímků je zvuková stopa, kdy občas hrdinům nebylo rozumět. To může být také jedním z důsledků dlouhého poléhávání kdesi v archivu.(6.3.2008)
-
fuckme
Ojedinělý příklad přechodu do normalizačního filmu, kterým režisér nezradil sebe sama. Jireš s osvědčenými spolupracovníky Čuříkem a Fišerem využil scénáře vzniklého již v době největších výbojů nové vlny a dokázal vytvořit z potrétu legendarizované komunistické odbojářky poeticky laděný a jímavý příběh mladé dívky smiřující se se svým osudem v cele smrti. Retrospektivy spíše působí jako doklady její psychologického boje, jež je zajímavě ztvárněn v kontrapozici odhodlaných citací mimo obraz a velmi pozoruhodným neurotickým výkonem Magdy Vašáryové, jež v častých detailech tváře předvádí mimické mistrovství. Ideologický námět se dočkal výrazně neideologického a podmanivého ztvárnění (v němž jediným přímým odkazem na komunismus hrdinky je její nelibost vůči víru v Boha, která však na druhou stranu svědčí i o její schopnosti vést naplněný život a pouze v něj nedoufat, což je další důležitý argument pro pochopení jejího charakteru). Film navíc zaujme i významovou audiovizuální složkou tolik vzdálenou tvůrčí bezradnosti u obdobných látek. ...A pozdravuji vlaštovky nejsou žádným kompromisem, jde o plnohodnotné dílo s nímž se tvůrce dokázal plně ztotožnit a vytvořit tak velmi přesvědčivý portrét pozoruhodné osobnosti našich dějin, pro níž Jirešův film může být i obhajobou před současnými zavrhovači všeho, co jen trochu zavání slovem komunismus. Stačí jen pochopit situaci v níž se dívka k odboji přidává - první láska, hořkost z obsazení Země a nečinnosti starších, mladické nadšení a zarputilost pro věc, pod níž mizí i hrozba možných dopadů. To vše film zahrnuje a tudíž je zcela scestné, že se k němu například televize staví jako k tendenčnímu počinu, jenž nemá právo vstoupit na obrazovky. Mnoho diváků tak přichází o možnost spatřit vůbec poslední skutečné dílo nové vlny.(23.4.2007)
-
Katullka
"Odkuď jsi?" je důsledek toho, že Magda Vášáryová je natolik znalá horňáckého nářečí, jako Jaromil Jireš normalizace. Dennodenně chodím na stejnou gymnázku, jako naše hlavní postava Maruška Kudeříková. Dennodenně projdu mnohokrát okolo obrázků z filmu. ...a pozdravuj vlaštovky je film, který si mnozí pamatují spíše jako povinnost ze školy, ale je to škoda, ten film má na víc. Je krásně natočen, i když svým způsobem je to k smíchu. Film, který je z velké části natočen pouze jen pro prezentaci komunistického režimu, ho svým způsobem vlastně vyzobrazuje. Dobrá dost pozadí, jdeme raději na samotné dílo. Maruška Kudeříková je určitě jedna z nejzajímavějších osobností ze Strážnického kraje a jsem ráda, že něco takového bylo o ní natočeno. Pěkně plynoucí film o neodvratném osudu mladé komunistky. Není to jen o smrti, ale i štěstí. Pulzuje to v lidech alespoň malé hrdosti pro český národ. Špetky nacionálních pudů. Film není krutý, je jemný, ovšem svou podstatou drsný, a to je důležité a je to jen dobře. Mladá Magda Vašáryová je v tomhle dílku prostě skvělá, a to mi nikdo nevymluví. Až na to, že Jireš, jako muž 60. let zklamal, musím dát 4 hvězdy.(17.3.2011)
-
jitrnic
Hrdinná odbojářka Maruška čeká za radostného dovádění s děvčaty a zpěvu lidových písní v cele smrti na popravu... Mě to nepřijde normální.(28.4.2009)
-
topi
Krásná mladá Magda Vašáryová je v ženským lágru a zbývá ji 99 dnů do konce života, byla odsouzena k trestu smrti za velezradu proti Říši. Mezitím se jí prolínají vzpomínky ze svého života od malička až do doby, kdy začala tisknout a pomáhat roznášet letáky, určené k nabádání proti fašizmu a punktování se s lidmi v odboji, které nikdy nezradila a fašounům nepráskla. Jaromil Jireš umí určitě točit lépe, tohle je takový nevyvážený, bez patřičné síly a atmosféry. Nejlepší a zároveň nejtragičtější je konec filmu, kdy už ta síla snímku trochu povyskočí. Luboš Fišer jako hudební skladatel se taky moc nerozjel a zůstal spíš při zdi s asi třemi dokola se opakujícími motivy. Určitě potěšili mlad´oučké herečky Dáša Bláhová a Hana Maciuchová. Jinak by to chtělo celé trošku přiokořenit.(18.3.2011)
-
zatoichi0
Jak režisér filmu Žert mohl čtyři roky poté natočit takovýhle tendenční film?(19.8.2007)
-
zona
Vynikající film s Magdou Vašáryovou v hlavní roli. Válečné téma pojata neobyčejně sugestivně. Vedle Valerie a týden divů asi vůbec nejlepší, co Jireš natočil.(28.2.2007)
-
farmnf
Zručně zmáknutá Jirešovina, prostřihy do minulosti srozumitelné, což je vzácné. Kamera dobrá. Na filmu mě vadí (pochopitelně) heroizovaná naivita odbojářky Marie, jejíž odboj se skládal spíše z klukovin, a smysl poplatný roku natočení: Odboj proti fašismu má ten správný rozměr jen pokud je zároveň bojem za komunismus. To je tam zmiňováno na každém kroku. K čemu jsme se díky těmto odbojářům dopracovali již víme.(5.5.2011)
-
jakoby
Za sociasmu jsme chodili po stezce Marusky Kuderikove v ramci branneho vycviku a tu osobu nenavideli.Kdyz jsem videla film po letech libil se mi, i kdyz je zidealizovany v duchu komunisticke propagace.Myslim, ze skolu nebo gymnasium u nas uz prejmenovali, ale film zustal a a s nim i dobre zachycena atmosfera valky a myslenek mlade divky, ktera chtela zit ale uverila spatnemu cloveku.(31.5.2011)
-
drankeryth
Protivojnove drama z domacej produkcie, natocene este pocas komunistickeho rezimu. Film na jedno skusnutie, v ktorom sa nic nedeje, pretoze sa to odohrava vo vazeni, kde Maruska caka na svoju popravu. Dni jej pomalicky plynuli, ako aj tento film. Troska sa to utapa v stereotype, z ktoreho nie a nie sa pohnut dalej. Videl som aj lepsie filmy, co sa tyka zanru drama, ale vsetky filmy zas nemozu byt skvele, ako by som si zelal:)(14.6.2011)
-
karlee
Podařený film, pěkně natočený, nízké hodnocení vyplývá zřejmě z komunistického přesvědčení hlavní hrdinky. Jako absolvent Gymnázia Marie Kudeříkové, které podlý imperialista přejmenoval na Purkyňovo gymnázium, protestuji.(17.8.2011)
-
gizi
Tak tento film spadá do zcela průměrných, ničím mě nezaujal. Podivné je to, že děj se odehrává v zimě 1943, ale nikde není žádný sníh, naopak skoro pořád svítí slunce. Zvláštní je i to, že vězení mi přijde velice mírné. Pokud jde o zvuk, dialogy jsou často dost nezřetelné, jak už zde bylo v diskusi zmíněno. 50%.(5.7.2009)
-
sirrgulo
Viděl jsem jen posledních asi dvacet minut, když jsem přišel k babičce, která měla film právě zaplý (pověděla mi oč se jedná). I přesto mě konec snímku opravdu hodně zaujal, dokázal to natolik, že bych ho ani nechtěl vidět celý. Depresivní atmosféra přímo vyzařuje a ani jsem nechtěl těch posledních pár minut dokoukat. Opravdu hodně mi dokázala hudba, monolog hlavní hrdinky, téměř černobílá cela a blížící se poprava znepříjemnit oběd. Magda Vášáryová je bledá, jako by už byla mrtvá a scéna s focením a stříháním vlasů byla vážně mrazivá. Hodnotím jen konec a možná bych filmu ani žádné hvězdičky dávat neměl, ale nemůžu si pomoc.(4.3.2010)
