Zlatí úhoři

Po dlouhé době jsem se znovu podíval na poetický film Karla Kachyni, který mám o něco raději než Smrt krásných srnců (ale ten se rovněž povedl). Kachyňa umně spojil několik Pavlových povídek dohromady a vytvořil jakousi mozaiku, lyrické pásmo o řece, rybách a lidských osudech. Výtvarná kamera Jana Čuříka (sledování rybího koncertu, koupající se Eliška Balzerová...) a krásná hudba Luboše Fišera jen podtrhují tenhle malý skvost. Snad jen proti předloze chybí více laskavého humoru. S příchodem války se dostaví melancholie. Válka, koncentrák, Lidice, gestapo. Stačí jen náznaky, Kachyňa nemusí ukázat hrůzy tak, jak by to udělal třeba J.Herz. O to více však z nich mrazí. Spíše smutný, ale krásný film. Viděno 4x ( a kdyby se dostal býval do kin, stál by za to). (09.05.2014)

"Proč řeku tak miluji...? ....Snad proto, že jsou v ní ryby, anebo proto, že je volná a nespoutaná...? ....Kvůli tomu, že se nikdy nezastaví...? .... Snad proto, že šumí a že nedá spát...? ....Snad proto, že je tu navěky, anebo proto, že každý den její vody v dálce umírají...? ....Anebo proto, že na ní můžeš plout či v ní můžeš zemřít...?" (01.12.2004)

Na jednej strane krasny film, ktory ma kopu prijemnych chvil /chytanie ryb, krasnu prirodu, rybniky, rieky/ a kopu kvalitnych hercov ako Mensik /Spalovac Mrtvol/ a Rudolf Hrusinsky /Dobry Vojak Svejk, Spalovac Mrtvol/, a le popravde ludia ako Brzochudobny idu mimo mna. Doslova som tohto herca neznasal uz z normalizacie, a nemam ho rad doteraz. Prijemne chvilky sa striedaju s krutou drsnou vojenskou tematikou. Zaver bol dost optimisticky, takze vysokych 94 % (06.05.2014)

Všechno, co mi tak nějak chybělo nebo nesedlo na Srncích, tak to jsem tady našel v plný parádě a přirozeně poetický kráse. Nic vyumělkovanýho, nic nucenýho, a přitom je to zajímavý a silný jako málo co. Tohle! je filmová poezie přesně podle mýho gusta... a ta Fišerova hudba tý poetičnosti jenom přidává, ale to asi nikoho nijak nepřekvapí. Pro mě jako diváka to každopádně bylo mnohem přístupnější, srozumitelnější a bližší než Srnci - možná i kvůli tomu, že spoluscénáristou byl sám Ota Pavel, možná proto, že Menšík je prostě herecky úplně jinde než Heřmánek. Třeba do Srnců jednou dorostu, já to nijak hanět nechci, ale Úhoři jsou prostě pro mě osobně ne o ligu, ale o dvě jinde. Ta klukovská vášeň a fascinace lovem (jak u kluka, tak u táty), ty nádherně srdečný ódy na ryby, ta řeka, zurčení vody, příroda, všechny ty dětský sny a naděje, ale i ten samotnej kontrast s násilím a nesmyslností války jsou tady tak krásně a upřímně vykreslený, že se k tomu těžko dá něco dodat. A děti hrajou taky dobře, tak co víc si přát! (05.08.2016)

Ota Pavel patří již dlouhá léta k mým nejoblíbenějším autorům. A jeho nezapomenutelným poetickým i realistickým způsobem popsané příhody jeho mládí (podobně jako u "Smrti krásných srnců") dovede nesmírně poutavou formou převést do filmové podoby právě jen Karel Kachyňa. A spolu s perfektním výběrem ústředních hereckých postav a hlavně nezapomenutelných hereckých výkonů (Hrušínského, Menšíka, Mikoláše ("Prdelky") i dalších) vzniklo dílo, které oprávněně patří ke klenotům tehdy československé kinematografie stejně jako dílo Oty Pavla patří ke klenotům československé literatury. Přesto, že Heřmánkův tatínek a Vančurové maminka ve "Smrti krásných srnců" jsou rovněž nezapomenutelní, u mne těsně na body celkově vede toto komornější televizní zpracování Pavlovy předlohy. Sportovní terminologií (Ota Pavel měl sport také nesmírně rád) možná v technické hodnotě (příběh) vedou "Srnci" ale v uměleckém dojmu a celkově pro mne "Zlatí úhoři". (24.05.2017)