Tři mušketýři

Co jsem měl možnost zatím vidět, tak tohle je jedno z nejvydařenějších filmových zpracování Dumasových Třech mušketýrů. Už jako malý jsem měl tento kousek velmi rád a když jsem ho teď viděl znovu, pořád na mě působil stejným dojmem. Výborné herecké výkony většiny zúčastněných, slušné šermířské souboje, půvabné dámy, výprava – kostýmy, hudební doprovod a hlavně jsem měl vždy nejraději Athose v podání výborného Olivera Reeda. Jeden z mála filmů, které můžu vidět pořád dokola a nikdy mě to asi neomrzí. (23.04.2021)

Dumasův slavný román jsem četl ve 13 letech a už tehdy, v chlapeckém věku, kdy jsem měl jen pramalý přehled o historických faktech, mi přišel nadmíru naivní a příliš romantizující. Šlo zkrátka o dobové konzumní čtivo pro tehdejší čtenáře a přes nepopiratelnou Dumasovu řemeslnou zručnost a schopnost vytvářet sympatické postavy bych literární kvality oné éry hledal úplně jinde. Už tehdy jsem cítil, že vnímám Dumasovo dílo jinak než klasik zamýšlel. Bezkonkurenčně nejsympatičtější postavou mi byl kardinál Richelieu, který se mezi těmi nezodpovědnými floutky, sukničkáři, pijáky a neukázněnými žoldnéry, stejně jako přihlouplými zamilovanými slečinkami, snažil jako bezmála jediný o správu věcí veřejných, o politiku a ochranu národních zájmů. V průběhu let jsem měl postupně možnost zhlédnout čtyři filmové verze, mezi kterými Lesterova vyčnívá svou výpravností a typově zdařilým obsazením. S brakovostí předlohy se vyrovnává ironií a parodickým zpracováním. Ale i tak ji považuju jen za snesitelnou ve stylu jednooký mezi slepými králem a tím, co mi nejvíc vadí, je, jak už jsem zmínil, sama předloha. Přiznám se, že Michaela Yorka jsem si až do zhlédnutí jako d'Artagnana představit nedokázal, ale popral se s tím skvěle. Humorná nadsázka mi ne vždy seděla, šermířská střetnutí bych přece jen pojal víc v dobrodružně romantickém duchu. Celkový dojem: 50 %. (29.08.2018)

Filmařsky řemeslně určitě nejzdařilejší adaptace slavné předlohy, naplněná dobrodružtvím, akcí a romantikou i lehkou nadsázkou a humorem ve vzácně vyrovnaném poměru, přesto však paradoxně díky svému modernímu pojetí poněkud postrádající onu atmosféru Borderierova filmu z roku 1961, který dle mého ze všech filmových zpracování Dumasova románu vystihl jeho poetiku příběhu z doby Ludvíka XIII. nejvíce. (04.06.2006)

d`Artagnan v podání Michaela Yorka je naprosto senzační, Raquel Welch jako Constance je zas absolutně krásná a v pubertě jsem měl z toho jejího korzetu dost červený tváře. Je ale pravdou, že ani ostatní mušketýři za d`Artagnanem nijak nezaostávají, on je prostě jen hlavní postavou. A tak Athos, Porthos, Aramis... tři mušketýři, přijmou mezi sebe i toho čtvrtého. Komediální poloha filmu tomu ohromně sedí, verzi z 90. let to nechává ve všech aspektech daleko za sebou (verzi z r.2011 vidět ani nechci). Nutno zmínit skvělou výpravu i odpovídající hudební doprovod. Když nad tím tak přemýšlím, strašně dlouho jsem to neviděl, naposledy asi někdy na videokazetě. Možná i díky právě těm opakovaným videoprojekcím nemůžu jinak, než 5/5. (21.01.2011)

No, řekněme si to na rovinu - jsem příliš mladý na Gérarda Barraye a (i když to tak mnohdy nevypadá) příliš starý na to, abych se nechal oblbnout verzí z roku 1993 (nebo nedej bože něčím ještě mladším) a prohlásil ji za tu nejlepší. Proto tvrdím, že střední cesta je skutečně zlatá. Hvězdy své (v některých případech i naší) doby předvádějí efektní souboje a zákeřné intriky umocněné krásnou výpravou. Vše vhodně doplňuje humor kavalírských mušketýrů a D'Artagnanova sluhy Plancheta. I když "jisté odchylky" od knižní předlohy by se našly, za krásnou Faye Dunaway a stejně proradného Rocheforta (plus důstojně intrikánský Charlton Heston) jsem ochoten odpustit leccos. (16.03.2003)