Přirozený talent

Tohle je tak neuvěřitelně patetický a klišovitý film, který se vás za každou cenu snaží dostat emoce, až je to neuvěřitelné. Jenže je to tak skvělý film, že si mě svým pojetím naprosto získal. Je to místy tak přehnané, až je to prostě krásné. V závěru jsem ani nedutal a jen jsem sledoval, jak je to natahováno až do toho úplně finálního odpalu. Robert Redford je prostě herecký mág. (29.12.2015)

Při závěrečném "ohňostroji" mě napadla jen jediná věc - ani sebelepší sportovní drama, i kdyby v něm hráli ti nejprovařenější hvězdy, režírovali by nejotřelejší režiséři a scénář psali sebelepší literární znalci, nemůže nikdy plnohodnotně nahradit reálné sportovní emoce! Přesně ty emoce, které zažijete přímo na stadionu (nebo třeba jen doma v gauči) při sledování svého oblíbeného týmu. (02.03.2011)

Krásný, nenáročný, odpočinkový film, který se mi zdál propracovaný do nejmenšího detailu. Ruka Barryho Levisona je patrná v každém záběru. Snad jsou některé scény na hřišti trošku přehnané, ale R. Redfordovi lze uvěřit všechno:-) Hraje tak přirozeně, že se mi zdálo jak kdyby si odskočil od odpolední kávy... Celé herecké obsazení bylo trefou do černého, obzvláště obsazení dvou nejen krásných, ale velmi dobře hrajících dam: Glenn Close a Kim Basinger. Jak nominace G. Close na Oscara tak nominace K. Basinger na Zlatý Glób byly naprosto zasloužené. Iris a Memo si byly nalíčením tak podobné, že vypadali skoro jako sestry. Výborná byla i hudba a kamera! Nenapadá mě nic co bych dodal, snad jen, že bych nevěřil, že film o baseballu, o kterém mimochodem nevím vůbec nic, mě bude tak bavit. (06.03.2009)

Jó, baseball je nádherně nudný sport, o kterém se točí spousty ujetých filmů, nařezat pálkou by ale tentokrát zasloužili především čeští dabéři. K tomu šíleně velkolepá hudba podkresluje celou tuhle ztřeštěnou americkou pohádku okolo blonďatého farmářského synka. Ve výsledku tu máš tak přeslazený film, u kterého si radši předem připrav inzulín (není divu, že si ho vzal do parády i Matt Groening). 75% (08.03.2012)

Sportovní bijáky to se mnou mají jako s absolutním antifanouškem koukání se na to, jak sebou na hřišti mrská někdo jiný, fakt těžký (i když zrovna baseball jsem si naštěstí jedno léto na vysoké párkrát zkusil zahrát a tudíž se v něm aspoň neztrácím); když už začnu nějaký ten zápas na plátně prožívat, musí za tím být ještě jiné kvality, v tomhle případě, lapidárně řečeno, pečlivé budování dějových oblouků i podobloučků, často sympaticky jen v nedoříkávaných náznacích pro pozorné, postupné gradování opakovaných motivů ve scénáři, obrazu i Newmanově muzice a netlačení na hrdinskou pilu, ale naopak důraz na obyčejnou, uvěřitelnou člověčinu, vedle kterého je těch pár neuvěřitelných odpalů naprosto bratelných a v pořádku – jsme přece v pohádce. A pak samozřejmě mocná skoropadesátnická identifikace se skoropadesátníkem Redfordem v roli pozdního třicátníka zabejčeně dohánějícího v životě věci, na které je i pozdní třicátník už moc starej. (08.11.2018)