The Elephant Man
The Elephant Man
Sloní muž
Režie:
David LynchKamera:
Freddie FrancisHudba:
John MorrisHrají:
Anthony Hopkins, John Hurt, Anne Bancroft, John Gielgud, Wendy Hiller, Freddie Jones, Hannah Gordon, Michael Elphick, John Standing, Dexter Fletcher (více)Obsahy(1)
Tragický příběh muže, který se narodil s hrůznou deformací. Režisér David Lynch je známý především díky dvěma ve své době skandálním snímkům Modrý samet (1986) a Zběsilost v srdci (1990). Pozornost publika však vzbudil už svým filmem z roku 1980 Sloní muž. Zachytil v něm podle autentických materiálů tragický osud mimořádně deformovaného člověka, Angličana Johna Merricka. Lékař Londýnské nemocnice Sir Frederick Treves našel tohoto nešťastníka mezi pouťovými atrakcemi a pomohl mu najít cestu k vlastní identitě. Takzvaný Sloní muž se projevil jako inteligentní a citlivá bytost, žijící s děsivým handicapem. Lynch vychází ve smutném příběhu z prostředí viktoriánské Anglie. Akcentuje bizarnost dobových londýnských ulic a dílen, kde se upocení muži lopotí u záhadných strojů, jejichž pára zahaluje temná zákoutí. Zdánlivě realistické vyprávění je ozvláštněno mystickým prologem a epilogem v působivé snové poloze. Stěžejním prvkem zůstává prezentace titulního hrdiny, při níž divák prochází podobným procesem jako lidé okolo Sloního muže. V této souvislosti je nutné ocenit výkon Johna Hurta, který v nevšední masce dokáže opravdu hrát. Lékaře Trevese ztvárnil Anthony Hopkins, ve filmu dále hrají John Gielgud, Anne Bancroftová a další známí herci. Snímek získal řadu prestižních filmových cen a byl nominován celkem na osm Oscarů. (Česká televize)
(více)Recenze (763)
Lidé jsou zlí. Lidé jsou hloupí a lidé jsou omezení. Staré schéma viděné tisíckrát na krásné i ohyzdné variace. Viděné tisíckrát, zapomenuté děvětset devětadevadesátkrát. Co má tohle navíc? Až moc podbízivou černobílou kameru a skvělou vrchní sestru Mothersheadovou. A ještě pár úchylností, se kterými se setkáte jen u Davida Lynche. ()
Tak tohle mne vážně dostalo!!!! Neskutečně silný a emotivní příběh, navíc podle skutečné události.. Černobílá barva navíc dodává filmu na autenticitě, scénář se nesnaží za každou cenu šokovat a nutit diváka k uměle vytvořenému soucitu.. Tohle je prostě reálný obraz života a lidské duše!!! Určitě jeden z nejlepších filmů všech dob!! Dřív jsem si myslel, že Anthony Hopkins podal svůj nejlepší herecký výkon v hororu Mlčení jehňátek.. Myslím, že jsem se hluboce pletl!! ()
Jeden z najmenej Lynchovských filmov je paradoxne pre mňa ten zďaleka najlepší. ()
Stejný jako hlavní postava mi připadá i film samotný - krásný a strašlivý zároveň. Film mi díky skvělému hereckému výkonu Johna Hurta, atmosféře černobíle ztvárněné doby industrializace a celkovému motivu předpojatosti vůči odlišnému a ohavnosti lidské povahy nedával ani na sekundu vydechnout. ()
I'm not an elephant, I'm not an animal, I'm a human being, I'm a man! Křičí John Merrick a po tvářích mu odevzdaně tečou slzy. Člověk si ani nedokáže (spíš nechce) představit jak moc toužil Merrick přesvědčit soudobou společnost o velikosti svého ducha. O tom, že za hrůzným znetvořením se skrývá zdravě fungující mozek a obrovská chuť žít. Želbohu poznal spíš pokrytectví, snobismus a špatně nasazený masky. Je to až smutný. Ano, Sloní muž se hrdě hlásí ke skupince filmů, kde je patrna dost vzácná myšlenka a poselstvi. Lynch ji také atypicky předhazuje jasnou, zřetelnou, bez servítků. Snad právě proto nabírá příběh v závěru neuvěřitelnou sílu a podobně jako tsunami zvyšující se na mělkém šelfu může být ničivý. Celé to podtrhuje vkusně působivá černobílá kamera, která elegantnim způsobem dotváři temnou atmosferu viktoriánské Anglie. Divák jen tiše žasne. Přesto pro me nejlepším snímkem z počátku osmdesátých let zůstává rovněž neradostný Zuřící býk. Asi proto, ze na Sloního muže se mi víckrát dívat nechce. Nechce se mě dívat na to, jak dokážou být lidi zlí. ()
Ten začátek s těmi slony Lynch fakt přehnal. To snad nemohl myslet vážně. Ovšem, v době, kdy se John Merrick narodil si to lidé mohli klidně myslet. Vždyť ho taky považovali za tvora, zvíře, zrůdu, která patří do cirkusu. Musel ve svém životě prožívat neskutečná muka, která si ani neumíme v dnešní době představit. ()
Sloní muž je síce moje prvé stretnutie s Davidom Lynchom, ale hneď absolútne geniálne. Jednoducho som od tohto skvostu nedokázal odtrhnúť oči! Je to emocionálne ohromne silné, obsahovo bohaté a strhujúce majstrovské dielo, ktoré vyniká vďaka zdanlivo úspornej, ale do detailu vyšperkovanej vonkajšej forme. Lynchove poňatie viktoriánskeho Londýna má jedinečnú atmosféru a oboch hlavných hercov by som okamžite ocenil Oscarom. V prípade Johna Hurta by som sa nebál hovoriť o životnom výkone! The Elephant Man je bez jedinej pochyby jedným z najsugestívnejších filmových zážitkov môjho života. Strašidelne a bolestivo ľudský film. (100%) ()
Jsou některé filmy, kterým jako bych se vyhýbal. "Sloní muž" je jedním z nich, a to i přesto, že se jedná o film mého velkého oblíbence Davida Lynche. Ale to mám i s Kubrickem. "Olověnou vestu" jsem také pořád ještě neviděl. Konečně jsem se ale dostal k tomu, abych zhlédl "Sloního muže". Jeden z mála filmů, které Lynch dělal na zakázku studia. Je to hnusný film a ne proto, jak John Merrick vypadá, ale proto, že hnusný je jeho život. A ne proto, že život sám o sobě by byl hnusný, ale proto, že hnusní jsou lidé. No co, tak to prostě je, asi se s tím budu muset smířit. Nádherný film o člověku, na kterého se ani jako na člověka nedívali. Ten Lynch takový, jak se sám prezentoval, je v tom cítit. Ne tak silně, jako ve svých autorských filmech, ale některé scény jsou prostě jeho. Třeba hned úvod, nebo další podobně snové sekvence. Skoro si říkám, jak by to dopadlo, kdyby měl větší volnost. I tak je tohle ale krásný film. ()
Žádný předchůdce Mulholland Drivu, ani Lost Highway a jim podobným. Nene, tento počin D.Lynche je ,,obyčejné,, drama o znetvořeném sloním muži a jeho nelehkém ,,proplouvání,, životem, kdy je deteminovám k vhodnému objektu pro lidské i nelidské pozorování senzacechtivých lidí. Výborné herecké výkony, zvládnuté přenesení námětu na plátno, zairentesovaná hudba a ,,krásně zohyzděný,, sloní muž. ()
Nemám slov - Adagio for Strings mi totiž na závěr vyrazilo dech. ()
Mistrovský kousek Davida Lynche o znetvořeném muži, natočený podle skutečné události. Bizarní, drsný, přitom velice lidský příběh. Černobílá barva filmu jen prospěla, hudba Johna Morrise byla vynikající, místy hodně temná a závěrečný motiv byl úplně stejný jako je ústřední motiv v Četě od Olivera Stoneho. Nevím, jestli byl v Četě od Sloního muže vykraden, ale tady zazněl poprvé. A Anthony Hopkins je zde zase natolik přesvědčivý a dokázal z role vydupat maximum. Skvělej film! ()
Dobová a surová atmosféra, precítené herecké výkony, Lynch ako ho nepoznáme (avšak uvítame), výstražné a zároveň nádherné posolstvo pre divákov. Žeby formálny predchodca Schindlerovho zoznamu? ()
99 % - Jeden z filmů, který snese přívlastek dokonalý. Snímek, ze kterého humanita a empatie dýchá tak mocně, jak jen to je možné. ()
Působivé, skutečně působivé. Variace na věčné téma "kdo z nás je vlastně ta zrůda/hlupák/zloduch" v té nejdoslovnější a nejexpresivnější podobě. Lynch protentokrát vynechal veškerý surrealismus a stejně jako třeba u Alvina Straighta se jal vyprávět prostý a čistý příběh bez jakýchkoliv jinotajů. Zvláštní magická atmosféra jeho filmů však zůstala a to je dobře. Mimořádně kvalitní čtyři hvězdy. ()
Sloní muž je prvním filmem Davida Lynche vytvořeným podle literární předlohy a zatím jediným, který byl inspirován skutečnou událostí. To ovšem režisérovi nebránilo opět vytvořit svůj osobitý svět, i když v tomto případě je to reálný svět osmdesátých let devatenáctého století – viktoriánské Anglie. Také z toho důvodu je jediným Lynchovým filmem natočeným v Británii a téměř výhradně (s jednou výjimkou) s britskými herci. Všem ostatním jeho filmům se vymyká asi nejvíce – Lynch tu používá vesměs tradiční způsob vyprávění, navíc nemá snahu relativizovat nebo ironizovat. Vzniklo tak silné a hluboké dílo, které patří mezi skvosty světové kinematografie. ()
Plne hodnotenie bez akehokolvek zavahania... ()
David Lynch mě podvedl. Vždycky jsem ho měl za režiséra, který točí atmosférické šílenosti dokazující, že film nepotřebuje pochopitelný děj, aby zůstal skvělým. A on natočí snímek s naprosto rutinním průběhem zápletky, který mě dostane natolik, že jsem ochoten ho ze všech jeho filmů ohodnotit nejlépe… Famózní John Hurt a jedno z nejdojemnějších a nejlepších zakončení v dějinách kinematografie. „Nic nemůže zemřít…“ (813., 25. V. 2013, 27. I. 2015) ()
5*... bez žmurknutia oka. David Lynch skĺbil filmový materiál, určený pre širšie publikum, zo svojim svojráznym surrealistickým filmovým cítením tak dokonale , že to neuškodilo ani filmu ani fanúšikom Erasreheada a Davida Lyncha a dokonca ani širšie publikum sa nemohlo sťažovať. Viz osem nominácií na Oscara. Že uvidím emotívnu, existenciálnu drámu v obraze a atmosférou Eraserheda by ma nenapadlo ani v tom najmokrejšom sne. Veľmi príjemne ma potešila táto štedrá nádielka emotívneho pokrmu a na koniec ešte dodám, že ma konečne Anthony Hopkins ako herec poriadne zaujal. ()
Človeku sa ani nechce veriť, že tvorca temného Eraserheada dal tri roky po ňom život takémuto krásnemu, jemnému, krehkému a pomerne priamočiaremu príbehu. Po desiatich rokoch zhliadnuté druhý krát a znova som bol očarený. Poklad. ()
Související novinky
Zemřel legendární John Hurt z Vetřelce
Většina herců je ráda, když za život nastřádají hrstku výrazných rolí. John Hurt, jenž nás právě opustil ve věku 77 let (zákeřná rakovina...), ale na tak malé ambice kašlal. Hurt začal hrát ve… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Sloní muž je druhý celovečerný projekt režiséra Davida Lyncha, rok 1980. Pri dohľadaní je divákovi zrejmé, keďže ide o film inšpirovaný dejinnými udalosťami, že sa odohráva v poslednej štvrtine 19. storočia. Ešte presnejšie je možné odhadovať jeho predposlednú dekádu. Rozprávanie však korektnú časovú informáciu neposkytuje. Identifikujeme Anglicko, Londýn, viktoriánske obdobie, stačí. ___ Prológ. Hneď v ňom si rozprávanie nastolí svoj mytologický podklad, ktorý má v recipientovi sčasti utvrdiť konšpiráciu o druhovej inakosti ústrednej postavy, Johna Merricka, prezývaného aj Sloní muž. V tomto prológu je prezentované ušliapanie Johnovej matky stádom mohutne vyrastených slonov. Zároveň ide o jednu z dvoch sekvencií (tá druhá sa objavuje približne v polovici a pozostáva z Johnových predtúch, v ktorých je násilne bitý), kde sa najmarkantnejšie ukazuje Lynchov surrealistický background ukotvený v jeho predošlej tvorbe a vrcholiaci celovečerným debutom Mazacia hlava. Surrealistická mätež je náhle vystriedaná búrlivou atmosférou panoptika, v ktorom sme spoločne s Frederickom Trevesom prevádzaní po zákulisí a tiahlych chodbách, na ktorých zhliadame rozličné výjavy rôzne deformovaných ľudí unifikovane označených ako „FREAKS“. Rozprávanie tak v expozícii preberá Frederickov rozsah znalostí a tak rovnako ako on, ani divák netuší, kto sa skrýva v klietke za plachtou s nápisom „The Terrible Elephant Man“, nachádzajúcou sa vo vyššie opísaných priestoroch. ___ Už v úvodných sekvenciách rozprávanie konzervuje strihové finesy, s ktorými následne štylistická stránka filmu operuje na celej ploche. Využívané sú rovnako ako prelínačky, tak aj zatmievačky a roztmievačky, majúce funkciu podporenia hladkosti a plynulosti rozprávania. Štýl v Sloňom mužovi slúži sujetu, je mu absolútne podriadený a nijako na seba neupozorňuje, akoby „sám seba zamaskoval“, pretože podstatnejšie je divákovo precízne orientovanie sa a nie zámerné zahmlievanie. Sloní muž sa silne snaží zamaskovať hollywoodske štylistické normy, aké panovali začiatkom 80. rokov, teda v časoch, kedy ho Lynch nakrútil. Jeho diapazón je na spomínané strihové prechody pomocou prelínačiek, zatmievačiek a roztmievačiek omnoho bohatší, než s akým pracovala dobová štúdiová produkcia. A tieto odkazy na klasický hollywoodsky film stierajú presné časové vymedzenie filmu. Odohráva sa v druhej polovici 19. storočia, poetikou je silne ukotvený v klasickom Hollywoode a nakrútený bol v roku 1980. Štylisticky je Sloní muž takisto podnetný hoci nepatrnými, ale častými transfokáciami a prácou s teleobjektívom, čo je vlastne prvok, ktorý ex post inovuje a dopĺňa výraz filmov klasického Hollywoodu, v ktorých uvedený grif absentoval. ___ Rozprávanie je koncentrované takmer výlučne do troch prostredí. Nemocnica, panoptikum a londýnske uličky zabalené do noirového šerosvitu a stojatej prízemnej hmly. Funguje na princípe, ktoré môžeme voľne pomenovať ako „kauzálne predznamenanie“. Znamená to, že jedna scéna načrtne istý prvok zo scény nasledujúcej, pričom tento trend sa opakuje so železnou pravidelnosťou. Keď chirurg a profesor anatómie Frederick operuje popáleného muža a malý zved mu príde oznámiť, že „niečo našiel“, divák čosi tuší a za „niečo“ si dosadí priestor s nápisom „The Terrible Elephant Man“ z predošlej scény. Tá nasledujúca obsahuje Frederickovo dostavenie sa k „niečomu“, teda k sloniemu mužovi, o ktorého sa stará náhradný, a ako neskôr zistíme, nie zrovna ukážkový otec Bynes. Následne „slonieho muža“ prvýkrát paralyzovaný zahliadne, podobne ako aj divák, aby sa ihneď „s majiteľom“ Bynesom dohodol na jeho zajtrajšom privezení do nemocnice. Skúsme uviesť ďalší príklad. Riaditeľ nemocnice Carr Gomm sa s Frederickom dohodne na návšteve v podkrovnej izbe skrývaného Johna, na druhej hodine nasledujúceho dňa. Rozprávanie následne neposkytuje žiadnu inú líniu, stretnutie nastáva ihneď v nasledujúcej scéne, žiadne vyčkávanie, len príprava Johna a Carr Gommov príchod do jeho izby. ___ V rozprávaní sú tiež sofistikovaným spôsobom distribuované informácie. Údaje o Frederickovom profesijnom zameraní nám dodáva a motivuje ich až John, ktorému sa po príchode do kancelárie predstavuje. Dovtedy nám boli skryté. Predtým sme sa totožným spôsobom zoznámili s Johnom, teda prostredníctvom Fredericka, ktorému až Johnov „opatrovateľ“ Bynes odokryl plachtu, spoza ktorej sa John vynoril. A znova, až v scéne vedeckej konferencie nám rozprávanie cez Frederickovu postavu predkladá meno fyzicky znetvoreného, doteraz iba anonymného človeka, jeho vek a príslušnosť k národu. Takéto informačné embargo a len postupné odhaľovanie je spočiatku ústredným naratívnym motorom, aby sa následne očakávanie a možný strach, teda emócie, ktoré tento prístup k Johnovi podnecuje, preklopili do maximálneho súznenia s jeho krehkosťou a rýdzosťou. ___ John trpí Proteovým syndrómom, ktorý bol v americkej lekárskej literatúre prvýkrát popísaný až v roku 1976, teda o viac než storočie neskôr. Je to fyzicky zdeformovaný človek, ktorý je pre jedného, teda pre Bynesa, len prechodnou stanicou a prostriedkom k živobytiu, zatiaľčo pre druhého, teda Trevesa, sa stáva plnohodnotným človekom, ktorého neskalené prvky ľudskosti treba zachovať. Preto ihneď po prvom dlhšom strete s Johnom vyslovuje doktor Treves kľúčové stanovisko: „Je to imbecil od narodenia. Dokonalý idiot. Ale vďakabohu žije.“ Je to práve on, kto v ňom vôbec prvýkrát snáď od smrti matky, utvrdzuje jeho identitu vyslovením mena John Merrick, keď sa pokúša dozvedieť, či vôbec vie rozprávať. Doktor je totiž humanista, vie, že John je nevyliečiteľný, ale napriek tomu ho prijíma k sebe do nemocnice a poskytuje mu útulok pred okolitým ľudským marazmom. ___ Obavy spoločnosti z „monštra“ podporujú aj subtílne ambientné plochy použité v scénach vzájomného konfrontovania s Johnom ako neznámym tvorom. Tieto scény majú len podtrhnúť akúsi počiatočnú auru tajomna, ktorá Johna v mysli každého obostiera. Určujúcou pre film sú časti Johnovho modelovania chrámu, ktorý vidí cez izbové okno. Chrám má poodhalenú len vežu, všetko ostatné je prekryté inou budovou a John si to pri modelovaní musí domýšľať. Tento motív sa viackrát v rozprávaní opakuje. Analogicky to akoby odkazuje k ľuďom, s ktorými John prišiel do kontaktu a ktorí naopak majú len veľmi slabučkú predstavivosť na to, aby v ňom videli možno čosi viac než len fyzicky zdecimovanú pliagu. Pretože John sa stáva človekom redukovaným na verejnú atrakciu. ___ Síce zároveň podstupuje jemné kultivovanie a spoločenský postup, voči nemu je však z jednej strany prezentovaná okázalo buranská a plebejská senzáciechtivosť, z tej druhej zase distingvovane uhladená a smotánkovská, kedy je záverečným aplauzom divadelného publika oslavovaný len kvôli jeho fyzickej odlišnosti. Takmer nikto ho nepozná, všetci sa tvária úctivo, pričom ide až o cynicky predstierané divadielko, taký všeobopínajúci pseudohumanizmus. Keďže v Lynchovej tvorbe je chronologicky vysledovateľná línia tiahnuca sa od surrealizmu k postmoderne, od avantgardy k maximálnemu rozbitiu absolútnej jednotiacej pravdy, v žiadnom prípade nenatočil slnkom prežiarený, humanistický gýč, pretože by sa vzdal svojho bytostného ja. ___ Sloní muž je naopak opäť koncentráciou jeho tradičnej témy čiernych útrob ľudskej psyché. Humanizmus, ktorý síce letmo prýšti zo vzťahu Fredericka, jeho manželky, nemocničného osadenstva a pani Kendalovej vo vzťahu k Johnovi, je nie programovo ideologicky oslavovaný, ale potlačený v jeho neprospech. John si uvedomuje, že v prípade verejného obdivovania jeho osoby by ho neustále prenasledovala fyzická stigma. Lynch tak znovu natočil obžalobu ľudského druhu, z ktorej jedincov črie neschopnosť do seba absorbovať kohosi odlišnosť, strach z inakosti, hoci len v podobe malformácie viacerých častí tela. Skôr než o humanizmus ide iba o akýsi prchavý nájazd k múrmi nemocnice vymedzenej filantropii, ktorá však následne zostáva prevážená. Ak by chcel Lynch humanizovať, nakrúti film o človeku, ktorý „prekoná sám seba“ a v ktorom sú všetci naplnení. A neponúkne mizantropické vyústenie, kde si John v spánku dobrovoľne zlomí väz, pretože si chcel vyskúšať spánok „normálnych ľudí“, spánok v polohe ležmo. Zabil teda Johna Merricka chtíč prevziať znaky „bežných“ ľudí a prispôsobenie sa im? Alebo skôr akési abstraktné zachovanie jeho ľudskosti v sizyfovskom zápase o spoločenské prijatie, v ktorom dobrovoľne rezignoval? () (méně) (více)