Americká krása

Americká krása se stala v době svého uvedení ve Spojených státech obrovským trhákem, který uchvátil shodně diváky i odbornou kritiku, a je mnohými hodnocena jako nejlepší americký film 90. let. Na to, že byla Mendesovým prvním velkým filmem, je to překvapivě zralé dílo, řemeslně zručně natočené, Mendes v něm zúročil své zkušenosti z divadla a prokázal talent pro výběr herců a jejich vedení. Na druhé straně jsem ale nikdy neměl pocit nějakého velkého filmu. Mám dojem, že trochu klouže po povrchu, nejde do hloubky, neukazuje kořeny chování, příčiny jevů a vytváří tak trochu šablonovité karikatury místo plnokrevných postav. Neukazuje žádná východiska, všechny postavy se chovají konvenčně a jejich vzpoura je naprosto neškodná a vychází z morálně hodně diskutabilních poloh. Přes to všechno je to ale film, který patří k tomu výrazně lepšímu, co v 90. letech vzniklo, a stojí za to ho vidět. Celkový dojem: 80 %. (02.07.2007)

Vynikající film o selhání amerického snu, o obyčejném životě a obyčejných lidech, kteří jsou vlastně cokoli jen ne obyčejní. Charaktery jsou mistrně napsány, na první pohled spadají do běžných archetypů, které můžeme vídat i okolo sebe, ovšem po nahlédnutí pod povrch odhalíme další zajímavé a zvláštní stránky lidskosti. Také je perfektní způsob, jakým je vykresleno vnitřní prožívání postav - zásluhu na tom mají i skvělí herci. Na závěr oceňuji, že film, ač bezpečně spadá do mainstreamu, je schopen vybídnout diváka k zamyšlení a říct, že vlastně ve všem neobyčejném je možné spatřit krásu... 9/10 (10.01.2015)

Osobně si myslím, že Americká krása byla tak dobře přijatá ne proto, že by byla bůhvíjak sžíravou satirou, ale proto, že se tak jen tváří a ve skutečnosti po hollywoodsku dbá na to, aby se dotkla co nejméně lidí. Sexuální a násilné scény sledují jediný cíl - umožnit publiku říct si "To jsme ale odvážní, když chválíme tak drsný film." Jenže to je jen "odvaha" pubertálních chlapců špikovat každou druhou větu sexuálními narážkami ve snaze vypadat dospělejší. Kdybych uděloval nějaké ceny filmu, který nejlépe demaskoval usměvavý americký sen, o medailové pozice by se nejspíš podělili Střihoruký Edward, Válka Roseových a Byl jsem při tom. 60% (20.02.2007)

Syntetická cesta do středu země jménem Předměstí. Nikdy jsem zcela nepochopila, proč na mě ten film působí tak mocně. Snad proto, že komediální i tragická strana mince se točí na té jediné správné hraně? Americká krása není zvrácená, jen má smutné kořeny, ze kterých roste rebelie s okvětními plátky růží rudých jako krev. Prosté vybočení z normálu a dálnice může na cestě ke svobodě spustit lavinu, která pohřbí vše neživé. Jak napsal Arthur Rimbaud: Já je někdo jiný...A Lester Burnham si to konečně připustil. (24.04.2007)

Společně s Klubem rváčů můj nejosobnější film. Zatímco ten první tepe hlavně co do podnětnosti myšlenek, Americká krása boduje v emocích. Když jsem ji viděl poprvé v prváku na střední, rozložila mě na několik týdnů a dokázala to při každé další projekci. Dneska už na mě působí trochu jinak, neútočí na základní pocity až přehnané sounáležitosti s hrdiny (což se možná ve čtyřiceti změní), ale jako dokonalý portrét lidí, kteří se rozhodli vzepřít konvencím, mě baví stále a emoce ve mně dmýchá pořád naplno. Vyzdvihovat dávno omleté (Spacey, Conrad L. Hall, Mendes) nemá smysl, snad jen doplním opomíjené (Cooper, parádní hra se světlem v noci) a dodám, že tohle je jeden z těch absolutních ‚top filmů‘ mého života. (04.09.2009)