Those Wonderful Men with a Crank
Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Jiří Menzel, Vlasta Fabianová, Blažena Holišová, Hana Burešová, Jaromíra Mílová, Josef Kemr, Oldřich Vlček, Josef Somr (více)Obsahy(1)
Děj půvabného retrofilmu Jiřího Menzela je situován do doby dávno před vznikem barrandovských ateliérů a je poklonou dnešních tvůrců jejich předchůdcům, někdejším průkopníkům filmařského kumštu. Scenáristé Oldřich Vlček a Jiří Menzel se nesnažili zastírat, že jejich příběh je sice fabulován s licencí umělecké nadsázky, že se však zná ke svému konkrétnímu historickému předobrazu. V roli kouzelníka pana Pasparta, kterou ztvárňuje Rudolf Hrušínský, není tedy těžké odhalit inspiraci osudem eskamotéra a kouzelníka Dismase Šlambora, kterému byla na jeho umělecké jméno Viktor Ponrepo vystavena kinematografická licence na první pražské stálé kino, otevřené 15. září 1907 v domě u Modré štiky v Karlově ulici. I Vladimír Menšík, Jiří Menzel a další hrají ve filmu postavy, které se znají ke svému historickému vzoru – prvnímu českému filmovému herci, kabaretiéru Josefu Švábovi-Malostranskému, režiséru a kameramanovi našich prvních filmových snímků Janu Kříženeckému a mnoha jiným z těch, kteří na přelomu 19. a 20. století propadli vábení sirén kinematografu. Historici spočítali, že mezi lety 1896–1898 bylo v Čechách vydáno dvacet kinematografických licencí, z toho tři čtvrtiny domácím provozovatelům. Koncem roku 1909 měla Praha už 6 stálých kin, o rok později pak už třikrát tolik. Svá kina měly už i Brno, Bratislava, Košice a další města. Když v červnu 1912 vznikal Spolek českých majitelů kinematografů v království českém, byl provoz kin regulován už i množstvím úředních vyhlášek, cenzurních předpisů a dalších omezení. A tak film o báječných mužích s klikou není jen nostalgickou vzpomínkou, ale také holdem všem, kteří v časech pionýrských i později prošlapávali našemu filmovému umění cesty. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Milé nostalgické ohlédnutí za počátky české kinematografie, natočené s pábitelským šarmem a s pečlivostí typickou pro Jiřího Menzela. Boduje hlavně atmosférou, kterou buduje za pomoci filtrů a četných výpůjček stařičkých snímků z Národního technického muzea. Svou roli hrají i kostýmy pana Pištěka a vhodně zvolená hudba. Dějově bohužel slabší, proto jen 3*, zato ale náležitě silné. Báječní muži s klikou na nás pomrkávají prostřednictvím řady drobných vtípků, v jedné scéně např. hraje osvětlovače jakýsi mladičký pan Frič. Celkový dojem: 65 %. ()
Hezké dílko o průkopnících, kteří se u nás snažili prosadit českou kinematografii. Silné herecké obsazení, nenápadný, lidský humor a trochu nostalgická atmosféra (alespoň pro mě ;-) ), která na diváka dýchá láskou k filmu. Opravdu milé vzpomínání, které mi svým tématem lehce připomnělo odkazy snímků např. Zpívání v dešti či Sunset Boulevard (postavou Emilie Kolářové). ()
Ten film je úžasné vnímat jako exkurzi do patologie mysli Jiřího Menzela, kde sám sebe obsadí do role kinematografického průkopníka, který přináší pokrok a hodnoty. Tradičně oslizlé je zpodobnění žen, o něž jeví Menzelův hrdina ostentativní nezájem (ale ony ho tak moc chtějí!), i když film samotný tráví procenty vyjádřitelnou porci stopáže jejich očumováním/ponižováním/lhaním jim. Je to zručně natočeno, má to hezky povalečskou a košilatou atmosféru a je to opravdu velmi chytře a vtíravě vyvedený egotrip starého (tehdy vlastně relativně mladého) prasáka s mesiášským komplexem. Je to čímsi fascinující. Velmi příjemný film, ve kterém může dojít jen tak mimochodem k pokusu o znásilnění, aniž by to znamenalo větší problém pro kohokoliv a mělo nějak zabránit nostalgické pohodě. Vlastně je to na studii - natočit tak absurdně amorální film jako tak krásný. Dnešná generace českých komediálních tvůrců tuhle schopnost už nemá. ()
Dlouho jsem se tomuhle vyhýbal a viděl vždy jen pár minut a nějak mě to nechytilo až teď jsem to viděl od začátku a dal tomu šanci. A není to vůbec špatné, ale víc jak na tři jít nemůžu (aspoň zatím). Humoru tam moc není a je třeba si ho tam najít. Herecké výkony jsou velmi dobré hlavně vidět v jednom filmu naše dva nejlepší herce druhé poloviny 20. století Hrušínského a Menšíka je velká událost . V mnoha filmech jsem je spolu hrát neviděl spíš to snad byla první možnost obvykle se spolu před kamerou míjeli i když to byl společný film. Osobně si je vybavím jen tady pak Zlatý úhoři a Dobří holubi se vracejí. ()
Roztomilý film, který si tempem vyprávění ničím nezadá se snímky popisovaného období. Z nich čerpá také barevnou stylizaci a nepochybně i řadu dějových motivů. Rozhodně potěší herecké umění zúčastněných, především Rudolfa Hrušínského. Příjemně překvapí i herecká kreace pana režiséra, který se zde chová přecejenom o poznání méně prkenně než v jiných svých filmech. Za zmínku stojí fakt, že veškeré ve filmu promítané grotesky jsou též dílem Jiřího Menzela a pak také to, že samotný děj je čistou fabulací (proto se také posavy jmenují jinak než jejich reálné předobrazy). Kongeniální je pak řada roztomilých gagů, například ten s dcerou neustále připravenou k odchodu. Nenápadný a milý film, který rozhodně neurazí, o didaktické slože přitom nemluvě... Zajímavé komentáře: Oskar, Renton ()
Galerie (18)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jiří Kučera
Zajímavosti (6)
- Aby se nemuseli tvůrci otrocky držet historických faktů a mohli popustit uzdu své fantazii, přikročili ke kompetní změně jmen. Z Ponrepa se tak stal pan Pasparte, z Kříženeckého Kolenatý a ze Švába-Malostranského kabaretiér Šlapeto. (hippyman)
- Všechny grotesky ve filmu si točili tvůrci sami. Následně v jedné dobové kritice vyšlo, že se ve filmu objevují neznámé archivní snímky. (cariada)
- Aby kameraman Jaromír Šofr podpořil barevnou tonalitu filmu, používal nejen korekčních filtrů, ale nechal celý magazín filmu naexponovat na bílou barvu. Následně přes takto naexponovanou surovinu film natočil. (tommiss007)
Reklama