Ostře sledované vlaky

Osobní Milošův boj se svou "mužností" a boj za "svobodnou" Evropu. Nejen výborný kontrast jednoho, vůči ženám, bezmocného mladíka a fanaticky přesvědčeného služebníka říše,který je opravdu neuvěřitelně prostý a překrásný, ale hlavně začátek jedinečné atmosféry, kterou geniální spojení dvojice Menzel Hrabal poskytuje. Jiří Menzel se po Perličkách pevně zmocňuje otěží pábitelského vyprávění mistra Hrabala a nabízí nám nádhernou podívanou na jednu obyčejnou vlakovou stanici, kde se odehrávají "bezvýznamné" osobní příběhy. I když se zdá, že se válčí na jiné koleji a pouze v hlavě pana rady Zedníčka, realita se přiblíží až smrtelně blízko. Herci/neherci to dolaďují do dokonalosti a typicky česká, Oskarem ověnčená podívaná, může začít. (30.11.2012)

Tyhle vlaky byly skutečně ostře sledované, stejně jako byl ostrý slovník Bohumila Hrabala, když psal tuto novelu. Opět v ní totiž vévodí ta jeho úchylnost, stejně jako v Obsluhoval jsem anglického krále a opět je to revoluční hlavně ze strany, co si tvůrci dovolili ukázat, než zobrazení atmosféry tehdejší doby. A to mě docela mrzelo. Proto tomu nedávám plný počet, i když to získalo tak velká ocenění. (05.12.2009)

Tragikomická groteska o sexu a smrti. Natolik chytrý film, že je podle mě nutné si o něm něco přečíst, aby člověk docenil, o jak výjimečnou podívanou se jedná. Zajímavě o tomto filmu například píše Josef Škvorecký ve svém textu "Jiří Menzel a historie Ostře sledovaných vlaků" z r. 1982, který všem divákům tohoto filmu vřele doporučuji. S podnětnými poznámkami o tomto filmu se lze rovněž setkat například v knize Jana Žalmana "Umlčený film" z r. 2008. Osobně se obávám, že při povrchním zhlédnutí (navíc v kombinaci s neznalostí Hrabalovy předlohy) nelze odhalit všechny kvality a symbolické roviny tohoto filmu, který bezesporu patří k vrcholům české nové vlny. (13.05.2012)

Moje československé výlety pokračují dalším Hrabalem, kterého si v šedesátých letech Menzel (naneštěstí) tak oblíbil. Drobné strasti a radosti života několika postav v nelehkých válečných dobách kdysi zřejmě představovaly filmový kus nadčasových kvalit, dnes už ale ono kouzlo, troufám si tvrdit, lehce pominulo. Místy bez emocí, většinou bez gradace, možná lecčemu ublížil Neckářův monotónní projev, nevím. Vím ale, že jen kvůli ohlasu a zlatému plešounovi, který snímek dostal, nahoru s hodnocením a do kolen za dojem z filmu určitě nepůjdu!! (05.12.2012)

Oscarová koláž na téma ztráta panictví v Protektorátu nikdy nebyla mým filmem snů. Vždycky mě deprimovala ahistoričnost kostýmů a líčení všech těch Urbánkových, Bendových, Zelenohorských, Fialových a spol. Naprosto mimózně působí všechny ty scény z fotoateliéru, kde na pozadí zní slavný šlágr z operety Na tý louce zelený. Neckář je sice príma nezralý, Somr zase obšourník a Ježková klasicky na zabití, ale takový Protektorát zkrátka neznám a nevěřím té iluzi ani minutu a pokud do těch solitérních výstupů suverénně nakráčí Brodský s těmi svými proříšskými proslovy, je to jak z jiného filmu, který měl natočit někdo jiný a úplně jinak. (16.11.2014)