Zapomenuté světlo

Ukázněný Bolek Polívka doma nechal všechny své klaunské atributy a coby farář řeší svůj vztah k Bohu i režimu. A přitom se pokouší zakrýt děravou střechu kostelní věže. A nejen ji. Nejsou peníze a hlavně chybí dobrá vůle. Jenže on se ve stále ještě dobách socialismu nehodlá vzdát. Tahle dědinka kdesi na severu Čech prostě nebude přihlížet, jak dešťové kapky znehodnocují oltář či obrazy svatých. Navíc se faráři stává blízkou nemocná Marjánka ztvárněná velmi slušnou Veronikou Žilkovou, kterou zájem někoho těší a posiluje. Celkově je to milý čistý film: sice bez vrcholů, ale rovněž bez výraznějších pádů. (08.10.2019)

Od Vladimíra Michálka jsem prozatím viděl Je třeba zabít Sekala a Babí léto a oba filmy se mi velmi líbily a zaujaly mě. Zapomenuté světlo je velice zvláštní snímek. Na diváka mluví hlavě pocity hlavní postavy faráře, obrazy/kamerou a hudbou. Překvapí i občasným humorem (stejně tak obsazením Kinského, který hraje sám sebe nebo hezkou rolí pro paní Zitu Kabátovou). Jsem ateista, ale Bolek Polívka mi svým herectvím osvětlil motivy chování své postavy, do jisté míry jsem ji dokázal pochopit (škoda jen, že nebyl více rozveden jeho vztah k ženě, která za ním dřív jezdila a pak přestala). Ale i herecký výkon Veroniky Žilkové (za podpory vynikajích maskérů) se mi líbil. Viděl bych to na 4*. Zajímavý komentář: Lima (11.02.2010)

Ač by tomu mohl společný název napovídat, Vladimír Michálek nenatočil filmovou adaptaci stejnojmenného autobiografického Demlova ,,románu", jen se jím nechal volně inspirovat. Demlův předválečný Tasov a pozdně normalizační realita socialistického Československa skutečně také nemá mnoho společného. Je tu však mnoho věcí, které oba nesourodé světy v Michálkův prospěch latentně spojují - svéráz vesnického prostředí, tolik odlišný od městského způsobu života, naplňující právě ten pocit ,,zapomnění", víra vystavená zkouškám pochybností, ale i zlovůli světské moci, totalitní dopad (Deml tak vnímal tlak katolické církve, se kterou vedl spory a která zakazovala jeho dílo a jeho samého ,,uklízela" na zapadlé farnosti...) i vlastní podstatu kněžství. Z Demlova knižního alter ega - ohnivého rebela a buřiče, se ovšem stal ve filmu jeho pravý opak - Polívkův farář Holý je tak dokonale plastická a uvěřitelná postava a Polívkovo herectví tak dokonale ukázněné a zbavené jeho zažité manýry, že lze před Michálkovým režijním (a Polívkovo hereckým) talentem jen smeknout... Tak bouřlivě emocionální kniha a tak mírný a komorně laděný film. A přesto Michálkův umělecký koncept funguje a má své opodstatnění - 80. léta v ČSSR jsou v něm zakonzervována a subjektivně reflektována (stejně jako rok 1934 v Demlově strhující knize). Zapomenuté světlo je úžasný film, který by snad mohl i někoho z diváků motivovat k četbě osobité a originální stejnojmenné knihy... Podobné filmy: Cestou křížovou (13.03.2009)

Zajímavé na tom filmu je, že nemá úplně pevný a strhující příběh, přesto plyne velmi rychle a nenudí. Michálek opět vytvořil úžasnou atmosféru, kterou navíc ještě promísil se smutkem a melancholií. Bezmoc faráře proti režimu a nemoci byla úplně hmatatelná. Polívka sóluje, a i když to k němu moc nejde, toho faráře jsem mu uvěřil se vším všudy. Výborná je i Žilková, pravděpodobně její nejlepší herecký výkon, životní role. Dobrý byl taky Pecha, takový pohodář. I když film neměl vyloženě silné záporáky, jsou tu cítit, ať už se jedná o vikáře, předsedu stavebního odboru a pak Vacek, ten je taky dobrý. No a samozřejmě kouzelná scénka s Lábusem. Zapomenuté světlo je opravdu na české poměry hodně dobrý film o Bohu, víře, bezmoci a smrti. (19.03.2009)

Kvalitní herec se pozná jednoduše a jasně - musí umět hrát očima a to Bolek umí znaměnitě. Pro něho nezvyklá role zahraná s naprostým přesvědčením. Je velká škoda, že tento charismatický herec před kamerou nedostává více dramatických příležitostí, stejně jako Veronika Žilková, kterou jinak moc nemusím, ale tady klobouk dolů. Vynikající film doplňuje přesně pasující hudba Radima Hladíka a Michala Dvořáka, stejně jako výborná kamera a krásné obrazy Jizerských hor. Tady už Vladimír Michálek režíruje s obrovskou jistotou a je to sakra vidět. Moc pěkný film zobrazující dobu konce osmdesátých let, kdy Bolševici ještě mohli všechno. Neskutečně silná scéna, když Bolek dá facku jednomu funkcionáři, ten Bolkův pohled ve tváři, to je prostě mazec. (23.03.2011)