Barbar Conan

Kultovní zástupce žánru Sword & Sorcery jemně šmrncnutý subžánrem Sword & Steroids aneb démonický herpetolog James Earl Jones ztrácí hlavu pro jednoho anaboliky vyhnaného barbara z posilovny, …pardon Cimmerie. Mimochodem, Conana měl původně hrát Laurence Olivier, ale kvůli chybějícím dvěma centimetrům na objemu hrudníku při castingu neuspěl.. Jak to říkal ten Nietzsche? Co tě nezabije, to tě posílí? Před léty jsem byl směrem k Miliusovu filmu plný obdivu, nyní však bohužel sklesle uznávám, že ve srovnání s ne tak vousatými fantasy, kde dobývá a vládne HerKulles Sorbo, ten kvalitativní rozdíl není zas až tak propastný a jdu se šmahem ve svém zklamání připoutat ke Stromu žalu. Poledouris, nepoledouris.. (03.03.2011)

Bez Conana by nebyl Schwarzenegger, bez Schwarzeneggera by nebyl Conan, bez toho všeho by nebyla Poledourisova hudba, kterou řadím k nejlepším ve filmové historii. A nejde jen o nějaké hudební motivy, ale také o to, že u filmu, který slovy opravdu neplýtvá, si po značnou část musí vystačit úplně sama a emocionálně film vysoce převyšuje. Jedno od druhého prostě oddělit nejde, proto takové hodnocení. A ruku na srdce, ve fantasy žánru 80. let nemá Barbar Conan konkurenci. (10.03.2005)

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)

Film se mohl udělat tak o půl hodiny kratší a některé scény by nebyly tak zdlouhavé. Souboje mohly být propracovanější, hlavně ten souboj s hadem. Ten se dal udělat o hodně lépe. Conan se nakonec dočkal své pomsty a mě utvrdil v to, že na svou dobu byl film na vysoké úrovni, což tomu také hodně napomohla skvělá hudba. (04.07.2011)

Conan the Barbarian je suveréně nejlepší filmový Conan a troufám si odhadnout, že ani žádný remake, či reboot ho nikdy nepřekoná. Jednosuše proto, že je to kvalitní film. Ani po těch letech není nic, co by se na něm mělo měnit. Vše funguje. Pro fanoušky literárního, či komiksového Conana to musí být asi ještě větší žně, než Jacksonův Pán prstenů pro fandy Tolkienovy trilogie. Film totiž nasál všechny důležité atributy knih a je podepřen velice dobrým příběhem. Brilantní práci odvedl režisér. Ale nejen on. Film by si klidně zasloužil nějakou cenu za kostýmy, za výpravu, či za stavy. Tyto aspekty totiž dopomáhají navodit vizi dávno zašlého sytového světa a to ve vší jeho komplexnosti: víra, mytologie, demografie atd. To vše je zde elegantně naznačeno. K životnímu výkonu se zde vzepjal skladatel Basil Poledouris. Pro mě jinak neznámý skladatel vysypal z rukávu několik velice chytlavých hudebních motivů, které skvěle k filmu pasují. No a Arnie sice moc hereckého talentu nepobral, ale role Coana mu sedla. (21.05.2010)