Babička

František Pavlíček a Antonín Moskalyk si zvolili cestu moderní adaptace a nespoléhají se tedy na pouhou ilustraci k původní předloze. Vzniklo tak pozoruhodné umělecké dílo, které má divákům co říci i dnes. František Pavlíček (pro něhož je Babička posledním filmem, kde se na dlouhou dobu mohlo v titulcích objevit jeho jméno) se soustředil především na ženské postavy, jež dostaly narozdíl od původní knihy silnější psychologický rozměr. Odvážným krokem bylo posunutí příběhu bláznivé Viktorky do přítomnosti. Viktorka tak není jenom figurkou z vyprávění, ale ženou s tragickým osudem. Dnes lze s klidným svědomím říci, že to bylo rozhodnutí šťastné. Jak je pozoruhodný Pavlíčkův scénář, velkou pochvalu si také zaslouží režisér Antonín Moskalyk. Jeho režie je plná lyriky, melancholie a celkově je velmi poetická (navíc umocněná nelineárním vyprávěním, kde se střídá sen a skutečnost), přičemž se mu podařilo vyvarovat selankovitému kýči. To vše je umocněno vynikající kamerou Jiřího Šámala a hlavně působivou hudbou Luboše Fišera. Ač určena původně pouze pro televizi, Babička svou moderní filmovou řečí výrazně převyšuje původní zpracování Karla Hašlera a Františka Čápa z roku 1940 a zasloužila by si obnovenou premiéru v kinech. (21.04.2014)

O něco méně zdařilejší zpracovaní klasické knihy, kde mě osobně spíše ruší známé tváře v předních rolích. Jarmila Kurandová odvádí výrazný výkon, stejně jako mladá Libuše Šafránková. Avšak oproti prvnímu černobílému zpracovaní, při vší úctě k Viktorce Jiřiny Štěpničkové, zde bohužel již zesnulá Libuše Geprtová předvádí svou životní úlohu, ve které se zobrazuje veškerá rozervanost, zoufalost a neštěstí Viktorčiny osoby. A Petr Čepek je rovněž pro roli myslivce jako stvořený, stále si doma říkáme, že je rovněž škoda jeho předčasné smrti. A vzpomínkové scény na válečnou bitvu a její konec s působivou hudbou mají stále neskutečnou sílu. (23.03.2010)

Vykreslený krásny príbeh, nanešťastie vytrhnutý z reality. Krásne prostredie, zaujímavé postavy, veľa poučení, šťastie, radosť a láska všade naokolo, ale aj veľa nudy a hluchých miest. Je to jeden zo symbolov filmu zvaného "babička, kytička, písnička" alebo tiež by sa to dalo nazvať oddychovým filmom plným pasivity. Ktovie, čo naň v tej dobe hovoril Gustáv Husák. Film je síce plný pekných vecí, ale k utláčateľským režimom sa chová chladne, komunisti sa ho báť nemuseli, tak ako vo filme ešte skoro sympatizuje so žalárom národov s Rakúsko-Uhorskom, hovorí len v dobrom o panovníkoch, je to presladené. Kresťansky je to pekný film, prírodne, kultúrne, v medziľudských vzťahoch, lenže trvanie má prestrelené, dve hodiny by úplne stačili, navyše to nemá nejaký výrazný dej, je to len nažívanie si, to by aj ušlo, keby som to tak pri tomto filme cítil, zas úplne nadšený som nebol. (17.01.2013)

Zde se mi líbila Libuše Šafránková v postavě Barunky, herečka Jarmila Kurandová byla skvělá, ale přeci jenom Terezie Brzková v předešlé verzi byla přesvědčivější. Nelze přehlédnout, jak si Božena Němcová uměla vytvořit ve své duši nádherně zidealizovaný obraz svého mládí, které prožila se svou babičkou. Podobně jako předešlá filmová verze i tato imponuje vyrovnaností děje. Předešlá filmová verze ve vztahu s literární předlohou Babičky má přeci jenom blíže. Protože je tam více zdůrazněné babiččino vlastenectví a křesťanské vyznání. Které se mi zdá, že se zde jaksi vytratilo, ale to přičítám době vzniku filmu. Jinak, má to hezkou poetiku a příjemný obsah obrazu té doby, ale co naplat skutečný život se s Barunkou nemazlil. (08.07.2010)

Moskalyk se toho zhostil se ctí, ale i tak mi přijde ta první verze Babičky taková...babičkovější. Rozhodně je těžký pro Jarmilu Kurandovou měřit síly s paní Brzkovou, která je babičkou jedna báseň. Na druhou stranu je tahle verze určitě filmovější a Libuše Šafránková byla vyloženě trefa do černého. (09.09.2021)