Babička

Oproti své starší verzi mnohem barvitější a dramatičtější příběh. Na druhou stranu udělal z Babičky kýčovitý žánrový obrázek, zcela chybí třeba takový náboženský duch vesnice, ale to je vzhledem k datu vzniku celkem pochopitelné. Klady i zápory, jak filmové tak i vůči předloze, se u obou verzí myslím docela vyrovnávají a podle toho vypadá i celkové hodnocení. (15.10.2005)

Síce si na filmového predchodcu tohoto tu už veľmi nespomínam, ich porovnanie vychádza na narovnako. Je to tiež také milé, dobrácke, mierne poetické, staromilské, miestami psycho-surrealistické (to by som radšej z filmu vyhodil) s niektorými zaujímavými hereckými výkonmi. Je medzi nimi aj Šafránková. Len ten divný strih. (23.11.2015)

Úprimne ľutujem každého, kto nemal takúto babičku ... Ja som mala tú česť byť isté obdobie svojho života takou "Barunkou", a možno i to je dôvod, pre ktorý tento film tak veľmi, veľmi milujem. Jeden z mála snímkov, ktorý mi vždy, a tým myslím naozaj vždy, dokáže obnoviť narušenú rovnováhu, a na ktorom - bože daj - snáď budú odchované ešte i moje pravnúčence ... Skrátka, prenádherná exkurzia do sveta nevinnosti, prostoty, sedliackeho rozumu, spolunažívania s prírodou, dobrých medziľudských vzťahov ... do sveta, kde i menej šťastné okamihy majú svoje miesto, opodstatnenie a pochopenie. Azda ani nebudem preháňať, ak si trúfnem napísať, že Božena Nemcová týmto dielom vzdala hold nielen svojej babičke, ale všetkým dobrým a láskavým starým mamám celého sveta. (21.03.2012)

Druhé klasické ztvárnění nejklasičtější české literární látky je neméně přínosné jako to protektorátní. Základní rozdíl je dán pokrokem filmové řeči, který při srovnávání vyvolává jakoby silně diskontinuitní pocit. Pravda je to jen zdánlivá. Naopak v mezích možnosti Moskalyk usiluje o kontinuitu (příbuznost typů vytvářených Brzkovou a Kurandovou, v současnosti by na této pomyslné parketě byla nejvíce doma Libuše Havelková) v postavách i v pojetí. Usilování o blízkost pochopitelně nechce být totožností. Cykličnost literární předlohy je tu ještě více oslabena ve prospěch realistické linky. Z ženských - v tomto ztvárnění určujících postav - jsou vysoko nad průměrem Šafránková (v porovnání s Tanskou ve všech ohledech zralejší výkon) i nedoceněná Geprtová (Štěpničkovou bych nezavrhoval). Pominuta by neměla být ani Květa Fialová, svým osobitým herectvím dokonale odpovídající představě hodné paní kněžny, i slovenská komtesa Magda Vášáryová. Z mužských postav asi nejvíce vyniká myslivec Petra Čepka. Tato realistická pohádka pravdivého snu - tak to také odpovídalo idylicky založenému ženskému typu Němcové - není na první zhlédnutí dost často přiměřeně doceňována. Právě proto, že své největší přednosti zrcadlí hloubkou, která jí propůjčuje nadčasové poselství. Poselství lásky a naděje, poselství života silnějšího než smrt a ve své umělecké fikci silnějšího a pravdivějšího než jevová skutečnost našich všedních dnů. (04.01.2008)

Babičku mě zprotivilo zejména české školství. Bylo to povinné představení a já nevěděl, jaký si mám na tu bábu, co žvaní nesmysly a pořekadla udělat názor. Názor na válečníka Tecumseha jsem měl ujasněn. Toto zpracování je vcelku dobré, však dlouhé, předlouhé. Děj, který v knize ani filmu žádný není by se vtěsnal do 80 minut. Hluchých míst habaděj. (15.02.2012)