Babička

Výborně zpracovaný příběh panem Moskalykem, navíc podbarven krásnou hudbou. Když jsem byl malý, tak jsem málem uronil slzičku, když babička zemřela. Navíc Jarmila Kurandová ztvárnila postavu babičky opravdu dobře, k tomu je tu ještě milá Barunka, kterou zahrála mladičká Libuška Šafránková. Mně se tento film líbil, a ikdyž rozhodně není dokonalý, hodnotím 4*. (17.12.2007)

Kdyby druhý díl byl stejně pěkný jako první, byla by to celkově lepší adaptace než v případě verze z roku 1940. Druhý díl mě ale hodně zklamal, zvláště poslední jeho část, kdy divák v některých chvílích těžko rozpoznával, co je vzpomínka a co skutečnost... Je to trochu škoda, protože první díl byl nadprůměrný. A nadprůměrný byl i výkon L. Šafránkové. TADY se mi opravdu líbila. (20.02.2011)

Motto: "Já těm vašim novotám nerozumím!" Jedním z důvodů, proč má spousta lidí ke knižní předloze negativní vztah, je bezesporu fakt, že je postihlo neštěstí vidět Babičku ve filmových barvách. Ono se to nabízí - koukni na zpracování klasiky, je to trochu i povinnost. Jenže ne. Žádná taková povinnost neexistuje. A lépe je nevidět. Jistě že Moskalyk a spol. byli při vytváření "babičky pro současnou generaci" konfrontováni s existencí filmové Babičky černobílé, věrně následující autorčin text, kterou lze na rozdíl od barevného pokusu doporučit místo školní četby. Povedlo se jim však jen to, že protektorátní verzi, která není sama o sobě nic zvláštního (je až příliš památníková, jak by se řeklo), můžeš tváří v tvář této novotě konečně považovat za filmový zázrak. "Stará babka" nepotěší obvzláště, ale odlišně od verze s Libuší Šafránkovou ani neurazí. Aby bylo jasno, nejsou to herecké výkony, které Moskalykovu Babičku kazí. Jarmila Kurandová vytvořila takovou babičku, jaká byla v jejích silách. No a když k ní na závěr přichází paní Šafránková, je to snad jako by vcházela mladičká Barunka Němcová. Jenomže proč? Při příjezdu babičky na Staré bělidlo je podle knížky Barunce asi šest, tady jí je šestnáct nebo kolik. Nevěřím tomu, že jí taková holka bude česat vlasy a žadonit o pohádky. Neuvěřil jsem ani na chvíli. Jistě není třeba, aby se jakákoli adaptace striktně držela původního textu, ba spíše opak je pravdou, jenomže Moskalykův film, vzniklý "na motivy povídky Boženy Němcové", je vyvrabčená Babička doplněná o vlastní pokusy někoho, kdo si myslel, že je lepší spisovatel než spisovatelka sama. A tak aťsi je Viktorka klidně napřed normální a pak se v průběhu filmu zblázní, ale neberu, že se kvůli tomu kazí všechno ostatní, včetně pointy "Viktorka má také hvězdu, ale je zakalena". Právě onen démon a středobod knížky, jehož osudům Němcová věnovala celou kapitolu, je ve filmu rozlit do všech postav, aby z něj učinil vpravdě děsný a nestravitelný film. Když v protektorátní verzi na babiččinu otázku, zda si někdo ještě vzpomene na její slova, na její českou řeč, odpovídá Barunka "Já nezapomenu!", je to přece něco. V barevné Babičce není nic. Asociace: Tři oříšky pro Popelku, Babička, Máj (20.05.2013)

Po roce jsou tu opět Velikonoce a já si znovu, jako každý rok, zopakovala mou milovanou Babičku. První desítka není nafukovací, bohužel, ale toto je opravdu jeden z mých nejzamilovanějších filmů vůbec. Při každém novém shlédnutí jsem dojatá, dalo by se říci, že s každým dalším rokem tam nacházím víc a víc pravd, které platí stále, jen se podle nich lidé stále míň a míň řídí. Škoda. Každopádně je to snad jediný film, u kterého se pokaždé rozbrečím, ať si říkám, už dost, vždyť to přece už znáš nazpaměť. Ale to spojení krásné předlohy, dokonalého scénáře, kamery, nadpozemské hudby (Luboš Fišer je opravdu mistr, ale tato hudba, to je něco neskutečně nádherného - když slyším jednotlivé motivy, přesně vím, s kterými okamžiky filmu jsou spojeny - DOKONALOST!!!), fantastických hereckých výkonů všech, ale hlavně paní Kurandové a Šafránkové, to je koncert. A ještě si neodpustím jednu poznámku: Jsem zdrcena některými komentáři tady, nechápu, co to může být za lidi, kdo toto dílo tak pošpiní. (06.04.2012)

Zde se mi líbila Libuše Šafránková v postavě Barunky, herečka Jarmila Kurandová byla skvělá, ale přeci jenom Terezie Brzková v předešlé verzi byla přesvědčivější. Nelze přehlédnout, jak si Božena Němcová uměla vytvořit ve své duši nádherně zidealizovaný obraz svého mládí, které prožila se svou babičkou. Podobně jako předešlá filmová verze i tato imponuje vyrovnaností děje. Předešlá filmová verze ve vztahu s literární předlohou Babičky má přeci jenom blíže. Protože je tam více zdůrazněné babiččino vlastenectví a křesťanské vyznání. Které se mi zdá, že se zde jaksi vytratilo, ale to přičítám době vzniku filmu. Jinak, má to hezkou poetiku a příjemný obsah obrazu té doby, ale co naplat skutečný život se s Barunkou nemazlil. (08.07.2010)