Babička

Nikdy nezapomenu na to jak pan Moskalyk dokázal onu naivní venkovskou selanku převést v působivé psychologické drama. Obzvlášť silné je prolínání snů s realitou a scény Petra Čepka a Libuše Geprtové. Přidaná hodnota oproti knize je až neskutečná. Libuše Šafránková nemohla ve světě filmu debutovat lépe. 80% (25.07.2007)

Nedoukoukal, nedočetl. Jsa kulturní barbar, přiznávám se k tomu, že jsem tento škvár literatury nesnášel už od školních škamen a jeho obsah (do čtenářského deníku) jsem opsal od kamaráda, který ho opsal od kamaráda .....atd. Přiznejme si upřimně, že hlavní zásluhou Boženy Němcové je to, že byla jedna z mála žen, která v době národního obrození psala. Ano, asi to tenkrát pro ni jako ženu bylo těžké, přesto je to na úrovni (ne! pod úrovní) děl Rosemundy Pilcher. Film je stejně "kvalitní". Pokud mě za to paní Sommerová (či jiní obdivovatelé BN) proklejí, je mi to jedno a můj názor to nezmění. Pro mě čirá hrůza. (26.02.2019)

Nemůžu si pomoci, ale já tohle prostě nenávidím! Jak v knižní, tak v této zfilmované podobě. Se vší chutí bych to hodil do odpadu a stejně bych měl pocit, že jsem pro svůj záporný názor udělal velmi málo. Ale je fakt, že do odpadu patří snímky, které nemají co dělat s filmařinou, zatímco zde je jednoznačným negativem předloha. Proto za jedna. (30.07.2003)

Druhé klasické ztvárnění nejklasičtější české literární látky je neméně přínosné jako to protektorátní. Základní rozdíl je dán pokrokem filmové řeči, který při srovnávání vyvolává jakoby silně diskontinuitní pocit. Pravda je to jen zdánlivá. Naopak v mezích možnosti Moskalyk usiluje o kontinuitu (příbuznost typů vytvářených Brzkovou a Kurandovou, v současnosti by na této pomyslné parketě byla nejvíce doma Libuše Havelková) v postavách i v pojetí. Usilování o blízkost pochopitelně nechce být totožností. Cykličnost literární předlohy je tu ještě více oslabena ve prospěch realistické linky. Z ženských - v tomto ztvárnění určujících postav - jsou vysoko nad průměrem Šafránková (v porovnání s Tanskou ve všech ohledech zralejší výkon) i nedoceněná Geprtová (Štěpničkovou bych nezavrhoval). Pominuta by neměla být ani Květa Fialová, svým osobitým herectvím dokonale odpovídající představě hodné paní kněžny, i slovenská komtesa Magda Vášáryová. Z mužských postav asi nejvíce vyniká myslivec Petra Čepka. Tato realistická pohádka pravdivého snu - tak to také odpovídalo idylicky založenému ženskému typu Němcové - není na první zhlédnutí dost často přiměřeně doceňována. Právě proto, že své největší přednosti zrcadlí hloubkou, která jí propůjčuje nadčasové poselství. Poselství lásky a naděje, poselství života silnějšího než smrt a ve své umělecké fikci silnějšího a pravdivějšího než jevová skutečnost našich všedních dnů. (04.01.2008)

Jak už jsem psal v hodnocení filmu Babička z roku 1940: „Babička je jednou z nejpřeceňovanějších a nejvíc vnucovaných knih povinnou školní četbou. Proto jsem se dávno zasekl a nikdy si ji nepřečetl…  „ To stále dodržuji. Jen jsem se mrkl i na další filmovou adaptaci. Srovnání filmů se tak nabízí. Terezie Brzková pro mě navždy zůstane tu nejznámější filmovou babičkou, také pro další role babiček v jiných filmech a pohádkách. Jarmila Kurandová ve filmu z roku 1971 ovšem zahrála babičku rovněž skvěle a nelze jí nic vyčítal. Příběh je dostatečně známý a také není potřeba jej rozebírat. Vlastně se divím, zda je nutné se u téhle látky pouštět do nového zpracování. Hlavní změna je zejména to, že přibyla barva. :-) Z hlediska filmového zpracování byla pak viditelná snaha tvůrců druhou půlku umělecky ozvláštnit. Příběh se přestal odehrávat lineárně, dějová linka začala přeskakovat, současnost se střídala s minulostí a přibyly snové sekvence. Popravdě mi to moc nesedlo. Podobné experimenty se do žánru poklidného vesnického románu nehodí. (22.10.2022)