Přítelkyně z domu smutku

Výjimečná minisérie z ženského vězeňského prostředí z dob socialismu, jaký tu nikdy nebyl. Předtím, ale bohužel ani potom. Psychologická sonda různých povah, osobností a hlavně tragédií z dob, kdy se trestalo mnohaletým vězením i za takovou prkotinu, jakou si dnes už ani nedovedeme představit. Seriál vznikl krátce po revoluci a tak se vlastně jedná o jakési zadostiučinění s minulým režimem, což dokládá případ hlavní hrdinky. Tu si z respektem zahrála Ivana Chýlková a vskutku úctyhodně. Podala tady nejlepší výkon v dramatické seriálové tvorbě. Kolem ni se vystřídala plejáda známých hereček, ale určitě všechny zastínila Helena Růžičková. Přiznám se, že jsem v ní chvílemi viděl Škopkovou, ale to bylo způsobeno jen jejím herectvím. Tolik osudů v jednom počinu se jen tak nevidí. Byli však podány citlivě a hlavně srozumitelně, což je veliké plus. Září z toho sice ponurá televíznost, ale takhle vynikající scénář a dokonalé pracování si zaslouží úctu. (21.05.2014)

Takový zdařilý český seriál se hned tak nevidí. Ivana Chýlková zvládá svou Martu s přehledem, občas z ní až mrazí. Depresivní a strohé vykreslení věznice přispívá k tíživé atmosféře. Pohledům Michala Dlouhého alias vyšetřovatele jsem nedokázala čelit ani přes obrazovku, přítelkyně z domu smutk byly různorodé a většinou i přesvědčivé. (25.02.2007)

Jeden z nejlepších polistopadových seriálů, které u nás byly natočeny (spolu se seriálem "Bylo nás pět"), oko diváka navíc potěší plejáda těch nejlepších českých hvězd (jako Chýlková, Růžičková, Bohdalová, Cibulková, Stašová a rovněž i začínající Geislerová). Kvalitní scénář podle díla spisovatelky Kantůrkové byl už předem zárukou kvality, výborné herecké obsazení to jen potvrdilo. Je povinností tvořit filmy a seriály, které připomínají komunistickou zlovůli, leč ještě více potěšený bych byl, kdyby se něco podobného natočilo z prostředí padesátých let, vedle nějž by se normalizační věznice zdály luxusním apartmá. (19.09.2012)

Jak už tu kdosi napsal přede mnou, je docela sranda vidět herce, kteří se jen o pár let dřív hojně angažovali v normalizačních seriálech, jak zde pro změnu tak svědomitě ztvárňují role ukřivděných chartistů. Holt změnila se politická situace, tak i herci museli převléct kabáty a začít kopat za vítěznou stranu (tedy pokud nechtěli být ihned po listopadu až do své smrti zakázáni tak jako charakterní Švorcová). Rovněž je velmi vtipné srovnání zdejšího hodnocení tohoto seriálu s podle mnohých silně prokomunisticky agitačním Druhým dechem, přitom v obou se hlavní role zhostila táž herečka. Jo, dvojí metr v zemi pokrytců funguje na jedničku. Ale zpátky k Domu smutku. Nebýt to záměrně až přespříliš politizované a jednostranně podané, dal bych lepší průměr 3 *. Českých seriálů z kriminálu není mnoho, čímž se prostředí stává atraktivním. Bohužel chátra 77 to pohnojila svými politickými mindráky, proto dám pouze 2 * a i to především za role, jež ztvárnily Bohdalová s Růžičkovou. Vtipné pasáže s nimi hravě strčí do kapsy až příliš vážnou roli Chýlkové. A poznámka na závěr: pravdoláskaři mají plnou hubu keců, že před 1989 byly pomeranče k dostání pouze na Vánoce a tady je politická mučednice obdarovávána pomeranči celoročně při každé návštěvě advokáta. To autoři zrovna moc nevychytali.:) 35% (20.02.2018)

"Duchu zemřelého Václava Vojtíška..." Kdo by tehdy řekl, že příjmení z repliky, která nám jako dětem přišla fakt zábavná, o pár let později vyžením. Tohle válcuje nejen obsahem, ale i obsazením a hereckými výkony. Hodně dobře to v komentáři vystihl Oskar, vidím to hodně podobně (byť jsem tedy předlohu dosud nečetl). (21.06.2022)