Absolvent

Bál som sa vážnosti, ale zbytočne. Mike Nichols má pohodovú atmosféru v krvi, podčiarknutú nesmrteľnou hudobnou zložkou svojej slávnej snímky. Kto by nepoznal ten skvelý záber na Dustina Hoffmana a ženskú nohu v punčoche (je aj na plagáte). Sám neviem, s ktorou Robinsonovou by som si radšej začal. A k tomu tie pesničky. A ten bazén. A tá hotelová izba. A ten posledný záber v autobuse. A tie dialógy. A to všetko. (16.09.2005)

Nepamatuju si, kdy naposled mi připadala délka filmu tak žalostně krátká jako právě u Absolventa. Nesmírně přitažlivý mix v podobě perfektních hereckých výkonů, podmanivé kamery a vůbec tak trochu netypických režijních vychytávek Mika Nicholse, v dnešní době již klasických hitovek Simona & Garfunkela (tento komentář samozřejmě právě píši za hudebního doprovodu Scarborough Fair) a povedené zápletky, která by možná na první pohled mohla znít tuctově a divák by od ní mohl očekávat, že se nevyhne jistým klišé žánru, ale není tomu tak. Absolventa bych nepovažoval vyloženě za komedii jako takovou, kde se budete smíchy popadat za bránici a v průběhu sledování několikrát odcházet pro něco k pití, abyste si svlažili následkem několikaminutového smíchu vyschlé hrdlo, jde spíš o film, kde se vyskytuje několik úsměvných momentů, ale jako celek se jako komedie rozhodně netváří. Téma rebelie, vzepření se řádu, pravidlům, rutině a společenským systémům je zde naznačeno více než povedeně a mně nezbývá nic jiného, než sem vpálit plný počet a litovat toho, že to nemohlo být ještě o něco delší. I když ono je to tak vlastně možná i lepší. Jasný must-see film pro každého. (30.04.2012)

"Paní Robinsonová, vy mě chcete svést." Jsem jedináček a rodiče mne vždy považovali za loutku, jejímiž průměrnými studijními výsledky ohromovali své známé. Tady sice má podobnost s Benjaminem Braddockem končí, ale přesto mu tak nějak rozumím. I tak se škodolibě bavím při jeho pokusech o intimní sbližování s paní Robinsonovou, držím mu palce při vytrvalém nahánění slečny Robinsonové a písniček Paula Simona s Artem Garfunkelem se moje uši již dlouho nemohou nabažit. (12.11.2011)

Inu, tedy bez obalu - Mike Nichols je umělec kubricovského formátu. Absolvent to není jen brilantní duo Hoffman - Bancroft, silně návykové popěvky Simona a Garfunkela a ani nestojí pouze na literární předloze. Ale byl to právě Nichols, který Absolventu vtisknul onen punc vyjímečnosti, kdy sebemenší detail není radno podceňovat. Nichols se z režisérskou bravurou zavrtal přímo do hlavy dospívajícího Bena a bez zbytečných keců podvrtal základy americké morálky. Drze, otevřeně a s filmařským citem, který jsem naposledy zažil snad jen u Malicka či Kubricka. Dokonalá symfonie filmu. (15.06.2010)

Soudě podle množství hodnotících a jejich nadšených komentářů a nadílky hvězdiček se už o Absolventovi nedá hovořit jako o kultu, jako spíš o náboženství. Obecně je považován za výrazný film charakterizující pozdní dobu amerického hospodářského zázraku 50. a 60. let a svého druhu satiru na poměry tehdejší společnosti. Musím přiznat, že euforii tohoto ražení vůči Absolventovi necítím. S odstupem času se mi zdá, že na něm opravdu bezchybně fungují dvě věci - skvělý náladový soundtrack Simona a Garfunkela, který mu vtiskl typickou atmosféru, a herecký výkon Dustina Hoffmana, u kterého je ale jeho tradiční perfekcionismus a absolutní ztotožnění s hranou postavou takovou samozřejmostí, že už to zkrátka nepřekvapí. Jako společenská satira snímek funguje snad jen na samém počátku, kdy vidíme návrat hlavního hrdiny do rodičovského sídla a jeho přivítání rodinnými přáteli z téže společenské třídy vlastníků honosných vil a velkých bazénů. A pak ještě v podobě pana domácího z univerzitního městečka, který v každém druhém vidí agitátory a rozvraceče starých dobrých pořádků. Jinak se ale film soustřeďuje na čtyři hlavní postavy, které se pohříchu chovají tak trochu a vlastně docela dost jako mimoňové a mají schopnost zaujímat prapodivné postoje a konat prapodivné činy. Jsou vlastně méně čitelní a mně méně pochopitelní než hrdinové úchylných Lynchových psycháren. A ještě jedno mi na Absolventovi vadí. Jeho mladí hrdinové za celou dobu trvání filmu neprojevili ani minimální schopnost samostatného fungování a bez rodičovských účtů a zázemí by se jim svět velice rychle zřítil. Taková ta revolta a vzpoura proti konvencím, kdy vyrazím na cestu s vozem od tatínka a kupuju benzín z tatínkovy kreditky, je pro americký film nejen 60. let docela typická. Celkový dojem: 60 %. (09.01.2014)