Byl jednou jeden dům

Je to prostě seriál. Má své mouchy, ale plejáda hvězd hraje plejádu charakterů, takže i když by se nic nedělo, bylo by stejně radost na to koukat. Ti z toho domu lidičky jsou tak dobře napsaní, že to prostě bavit musí. Jeden z mála snímků zabývajícím se Protektorátem z pohledu obyčejných lidí. Svědectví doby jak má být. 80% (24.05.2014)

Jak píše golfista. Podmínky pro natočení takového seriálu byli ideální. Šlo jen o to nějak rozumně do toho vecpat komunistickou indoktrinaci. Naštěstí je tam včleněna nenásilně a nedevalvuje velmi dobře odvedené režisérské řemeslo. Pro zajímavost: Legendární tanky vlasovců T-34 s trikolorou carského Ruska přijely do Prahy o tři dny dříve než ty sovětské s hvězdou na věži. Svědčí o tom desítky dobových fotografií, které z rodinných archivů a kronik obcí sesbíral historik Pavel Žáček. 76%. (20.07.2016)

Seriál,který se povedl hlavně díky plejádě známých českých herců.Osudy obyvatel domu v Bagounově ulici mě dokázaly přitáhnout k televizi po sedm večerů.I když atmosféru Protektorátu znám pouze z vyprávění a z knih,myslím,že je tady velmi zdařile vykreslena.Jediné,co mi nesedí je postava ilegálního pracovníka ( hraje Řehoř ),který byl zřejmě napsán,aby byl seriál připuštěn na obrazovky.Nechybí tady napětí,humor i strach a odvaha.Hodnotím ho jako jeden z nejlepších seriálů,který byl u nás natočen. (27.08.2009)

O tom, co by mohly vyprávět ... všechny české domy - obzvláště ty starodávné ... solidní ... pavlačové - ty, které hodně pamatují. Schází jim jen drobnost: Dar řeči. Jejich zdi jsou němými svědky našich národních dějim, tudíž měly dost času poznat skrz naskrz naši národní povahu - v originálním televizním seriálu pak měly tu čest stát se kulisami pohnuté doby, která lámala i zocelovala charaktery, když za pochodu měnila podobu světa. Umožnily tak téměř divadelní uchopení osudů obyvatel "jednoho domu", kterým své tváře (i hlasy) propůjčila VELICE silná herecká sestava. Natáčením se evidentně dobře bavila - tím pádem na mě dýchla čirá, ničím nezkalená nostalgie ... a téměř mě porazila: To bývaly časy, když NAŠI herci v ČESKÝCH televizních seriálech zcela samozřejmě HRÁLI - namísto nuceného odříkávání naučených replik. Jenomže oni také měli CO hrát, neboť každá postava měla svůj osobitý profil, kterého se její představitel mohl přidržet - a dialogy nepřipomínaly mlácení prázdné slámy. Dějová linie nese cejch doby, která ji stvořila - ale jen v míře nezbytně nutné, takže excelentní jízdu maličko kazí jen poslední, pátý díl, pojednávající o pražském povstání. Barikáda pěkně pospolu s hrstkou svých obránců - a s trochou rozpaků postává stranou hlavního proudu dějin a divák se důležité informace dozvídá prakticky jen zprostředkovaně z dobového vysílání Českého rozhlasu. Na veliké události prostě maličké jeviště Bagounovy ulice nestačí, neboť historie obyčejně kráčívá po hlavních třídách. Osvoboditele tak lze na vlastní oči vidět jen ve stylizovaných dokumentárních záběrech ... a v úplném závěru si můžete prohlédnout památník s tankem číslo 23, který ovšem na Smíchově už dávno nenajdete. Neboť přišla jiná, zbrusu nová přelomová doba, která měla potřebu šmahem bourat staré symboly jako trapné připomínky všech normalizovaných let - a tak s příkladnou horlivostí ve velkém s vaničkami vylévala i děti ... jakoby ztratila rozlišovací schopnosti - jakoby neuměla (nebo NECHTĚLA) hledat rozdíly mezi letopočty 1945 a 1968. Možná byla skálopevně přesvědčená o své pravdě - nebo se chtěla jen dostatečně zviditelnit (a v horším případně ze svého zviditelnění i profitovat), ale to už je jiná historie ... kdoví, jak dlouho nám vydrží zdánlivě nezbouratelné symboly vystavěné ve žhavé současnosti - při našich mnohdy riskantních hrátkách spojených se šířením "západních hodnot". (09.07.2015)

Špičkoví herci a vpravdě nostalgické zpracování příběhů jednoho domu v časech světlých i temných. Takto vypadá další z čs. seriálových klenotů. Vinklář, Medřická, Nedbal, Adamíra a mohl bych pokračovat i dále....... to byli Herci, ne jako ty ubohé karikatury co vidíme dneska....... Samozřejmě i zde se občas dostala ke slovu politika a zejména poslední díl je na tom někdy dost na pováženou, ovšem bohužel taková byla doba a jde se přes to v klidu přenést. Charaktery postav nebyly jednoznačně bílé či černé. Jakkoliv zde byl starý pan Nerudný líčen jako povýšený pan radní a kapitalista, přesto mu bylo k dobru přiřknuto jeho vlastenectví (scéna kdy ho chytí šlak z toho, že se chce jeden z jeho synů přihlásit k Němcům) stejně tak Adamíra (na jedné straně černá ovce rodiny, která jen flámuje, na straně druhé je ochoten pomoci a nepřistoupit na podlé rodinné strategie). Škoda jen, že nebylo natočeno více dílů, kde by se rozvinuly osudy dalších postav. Jo a Jana Šulcová zde byla neuvěřitelně půvabná. (03.05.2012)