Co je vám, doktore?

Píše se rok 1984. Za rok se natočí film "Jako Jed" se stejným režisérem, stejnými herci, stejným soundtrackem od Stivína, podobnými scénami s odmítáním úplatků a prodejem auta a s podobně nesympatickou manželkou hlavního hrdiny. Někdo asi nebyl spokojenej s úrovní bídy, zmaru a smutku v "prvním díle" a chtěl to ještě víc osolit. Tak já viděl obojí a varuju čtenáře mého příspěvku: Jako jed URČITĚ NE! Co je vám doktore KDYŽ UŽ TO MUSÍ BÝT, TAK ANO (01.08.2019)

Zdeněk Svěrák jako milovník starých tradic a zvyků nedokáže žít v přetechnizovaném světě plném maloměšťáckého pachtění a touží po návratu k přírodě. Nerozumí si se svojí ženou, která je veskrze moderní, toužící po kariéře. A k tomu všemu se zamiluje do jedné mladé dívky, která ho zaujme svojí nevinností a upřímností. Je zajímavé sledovat Zdeňka Svěráka, jak se snaží plout proti proudu času, i když tento boj nemůže vyhrát. Tento film se mi líbil, Zdeněk Svěrák je zkrátka zárukou kvality. (30.06.2009)

Tento český film, ktorý v roku 1984, natočil režisér Vít Olmer mi vôbec nesadol. Námet a scénar ma nezaujali a hlavný hrdina, stomatológ Bohouš Burda, mi bol silne nesympatický. Nechutný, slizký, strelený chlap. Herecké kreácie pána Zdeňka Svěráka sa mi zdali neznesiteľne kŕčovité. Milenecká dvojica Svěrák Krajčovičová mi bola protivná. Ani ďalší zúčastnení herci mi typovo nevyhovovali. Hudba Jiřího Stivína bola rušivá. Réžia Víta Olmera tradične podpriemerná. Neviem, neviem či aj tie dve hviezdičky čo tomu dávam nie sú priveľa. ** (22.07.2018)

Jaksemi líbil tento film, když jsem ho v premiéře viděl v kině... Snad i proto, že jsem tehdy ve výpočetním středisku pracoval, a to prostředí velkých sálů počítače s magnetopáskovými paměti jsem zažíval denně. A postava Bohouše Burdy mi byla svou donkichotovskou filozofií velmi blízká. Nejlepší scéna filmu byla s prodávaným autem. Asi tak nějak bych prodával cokoliv i já, naštěstí jsem se obchodu nemusel ani v této době chytat... Tři ženy, tři muži (počítám-li i toho kameramana z televize) a jejich propletenec, který byl scénáristicky ne zcela zvládnutý, ploché postavy - Ondřej Pavelka coby vychytralý inženýr, který se šplhá výš a výš (dnes by to takhle mohl dotáhnout i na ministra), třebaže dělá podrazy i vůči své nadřízené, správně sebevědomý a liberálně uvažující, řeklo by se dnešním slovníkem. A snílek, který touží po zachování krásné přírody v době, kdy ji společnost devastuje... Krásná sympatická Tereza - a zase její vychytralá kolegyně, která sice zprvu míří za kameramanem, ale nakonec chytne za pačesy našeho inženýrka - a jistě dobře udělala, jen by se mělo natočit porevoluční pokračování... Mezitím proplouvá paní Hüttnerová... A zcela zbytečná postava Terezina otce. Tři hvězdy. (27.03.2016)

Podařený snímek o hledání svého místa ve světě. Zdeněk Svěrák jako stárnoucí idealista hledá svoje místo v „moderní“ společnosti a přetechnizovaném světě, který reprezentuje jeho manželka. Podstoupí rozvod, najde si mladou ženu, která mu je podobná a odstěhuje se na venkov, ale i tam jej nakonec „moderní“ doba dostihne a místo jeho vysněné chaloupky na samotě ho čeká bydlení v „paneláku“. Mírně deprimující, přesto úsměvný pohled na život jednoho obyčejného člověka, milovníka starých časů, a jeho „běžných“ problémů v 80. letech 20. století. (03.12.2006)