Samotáři

Vždycky když vidím Samotáře, znovu se přesvědčím o tom, jak skvělá komedie to je. Kromě toho, že spousta hlášek přežila i svoji zdánlivě definitivní devalvaci nadužíváním v době, kdy byli Samotáři v kinech (a ještě pár let potom), je film moc pěkněj na pohled a má hudbu, která se do něj báječně hodí. Tyjo, super hadice... (08.12.2006)

Sklamaný vývojom Ondříčkovej kariéry posledných rokov, ktorá prešla od úprimných generačných výpovedí, k neúprimnému zacieleniu na Českého leva, som si s odstupom snaď dekády pustil jeden z najdôležitejších filmov mojho dospievania. A mám to asi ešte radšej, aj so všetkými chybami. Aj s papierovými dialógmi (hlavne v úvode), aj s kreténom Mikim Křenom, aj s neukončeným príbehom Vesny, aj so zbytočnou vedlajšou líniou s kúzelníkom, aj s trapne ukončeným príbehom Ondřeja a Lenky. Pretože Petr Zelenka, pretože Jan P. Muchow, pretože Jitka a Labina, pretože lidi tady málo hulej. Niektoré tie postavy a hlášky, spolu s celou tou dokonalou atmosférou konca (resp. začiatku) milénia, robia zo Samotárov rovnako dôležitý relikt doby, ako inde Chasimg Amy, alebo Fucking Amal. Zaslúžený kult o modernej ČR, z ktorého by si všetky tie súčasné chcípácke dedinské veselohry o zemanovských ľuďoch, mali brať príklad. (04.04.2019)

Umělá hmota. Je lehká, ohebná, univerzálně využitelná; vystavena žáru smrdí a kroutí se. Lepší je tenhle film nekonfrontovat se skutečností a brát ho jako soubor zelenkovských gagů, protože všelijaké ty řečičky o generačních výpovědi a kdesi cosi... Nevím, možná žiju v jiném světě. Ale Samotáři mi připadali jako kulisový konstrukt, kde je to hulení až do zblbnutí vlastně docela zábavná věc, kde jsou všichni mladí, krásní, umělohmotní. I ta samota je něco, co naši mladí a neklidní hrdinové podstupují z nudy, pouze jako další zábavný experiment ve sterilním papundeklovém světě. Vrcholem je pak Jiří Macháček, který je na první ťuknutí opravdu srandovní, ale když jsem film zkoušel znovu, začal mi jeho "vyčazený pohodář" totálně lézt krkem. A to už vůbec nemluvím o některých dialozích, které jsou tak očividně "vtipné", až mě připravují o duševní klid. To už snad ani není film, to je exhibicionismus. K životnějším patří rozhodně linie se skvěle sehraným ztroskotancem Ivana Trojana a několik dobrých a tak trochu mrazivých point (scéna s Japonci)... (28.01.2004)

Knoflíkářům se nevyrovná. Pár dobrých hlášek, které se vlezly do anonce v TV. Zbytek nesmyslný žvást. Kdyby to měl být odraz reaity, pak potěš nás všechny pánbůh. Na soudtracky nějak nejsem, nijak mne tu nezaujal. Od odpadu film zachránilo alespoń to něco od Aznavoura. Nehodlám film již znovu spatřit. (21.04.2005)

Vyloženě jenom a pouze na "vtipnosti" a "namachrovanosti" založený film, nad kterým raději nepřemýšlet, a především ho nesledovat na druhý či vícerý pokus. V tomto případě vás možná začne štvát, možná otravovat, ale asi ne úplně nudit. I na poprvé je nutné zapomenout na realitu a pokoušet si vychutnat Macháčkův a dle mého názoru především Trojanův výkon. Kromě nich je to ale bída a trápení. Jako dějová konstrukce to alespoň akademicky sedí, nepočítáme-li za přečin příšernou figurkovitost všech "postav", což předem vylučuje jakýkoli "komplexnější" portrét. Jako dobrý a kvalitní experiment bych to bral, jako film, jak jsem již napsal, jednou a nikdy víc. (Nevím pak, proč jsem tenhle film viděl alespoň čtyřikrát.) (22.04.2005)