Čas sluhů

Jako konzerva normalizovaného socialismu působí tenhle film režisérky Ireny Pavláskové. A to konzerva se všemi jeho neduhy. Coby artefakt doby je tohle dílo jistě cenné, podá řadu svědectví o životě před rokem 1989, jako produkt doby trpí ale snímek chorobami dobových filmů - od povrchní společenské kritiky až třeba po šílenou dobovou módu (na níž je krásně vidět, jak celý ten svět neuvěřitelně zestárl). Mám však zásadní výhradu - Proč se jasně vymezené psychologické drama vůbec kříží s protisystémovou kritikou? Symbolický čas sluhů, jistě titul je tak výstižný, ale jestli autorka chtěla především tepat dobový šlendrián a podstatu režimu, měla natočit ještě jeden film....viz třeba taková scéna s Bolkem Polívkou poslouchajícím v restauraci protistátní rozhlas, která jen ředí psychologickou drobnokresbu a nemá hlubší opodstatnění, než ideové a tak bych mohl pokračovat... Jistě, Irena Pavlásková natočila maximum možného, aby její film mohl vzniknout, obětovala tomu ale část jeho nadčasovosti. Přitom psychologická studie bezcitné vypočítavé mrchy je hodně trefná, o hereckém výkonu Ivany Chýlkové nemluvě. Do zlatého fondu československé kinematografie se ovšem nezapsala, propracovanost a hlubší rozměr třeba Herzových psychologických filmů Času sluhů zjevně chybí. Komentář shrnuji příslovím - Není to víno, co činí člověka opilým - je to on sám. Paní režisérka ale zjevně činí zodpovědným i to víno... (11.12.2010)

Netuším, ako je možné, že som sa stýmto filmom obchádzal 20 rokov :) Možno preto, že v čase jeho uvedenia do kín mi ešte nebolo dovolené ho sledovať, hoci som veľmi chcel. Ale keďže všetko sa má stať vtedy keď sa stane, som nakoniec rád, že som ho videl až teraz, pretože ako malý klučina by som ho určite nepochopil a moje hodnotenie by nebolo takéto. Veľká poklona Ivane, ako dokázala stvárniť mladú medičku, ktorá je po rozchode so svojim priateľom na mašlu a jej prerod v zrelú paničku - manipulátorku. A že jej to teda išlo. K tomu celá tá atmosféra už relatívne povolujúcej totality vo mne vyvolala príjemne nostalgické pocity (nie za komančami). Pozitívne zistenie: Nosenie čivavy pod pazuchou nevymyslela Paris Hilton :) (15.02.2009)

Nemile úderné, přesně jak jsem čekal. Ivanka jako medička se držela hodně při zemi a tuto pózu jsem jí tolik nevěřil, po přerodu do manipulativní kurvy se už cítila jako ryba ve vodě a divák se nabaží jejího talentu, i hysterické výstupy se mi líbily. Pýcha a pád, manipulace, skvělý Roden. Škoda, že jsem se nedočkal tragického konce. Výborná hudba, v českých filmech určitě jeden z nejoriginálnějších soundtracků. Žádná koláž interpretů, ale mrazivá studiová chuťovka. (23.05.2010)

Pavlásková má ve svých filmech dar vymáčknout z herců v hlavních rolích ten nejlepší výkon, přičemž většina menších rolí je zahrána naprosto tragicky (pokud se v nich ovšem neobjeví zkušení osvědčení herci). Tady naprosto září Ivana Chýlková a Karel Roden. Především Chýlková má tak šťavnatou postavu, že na ní dlouho nezapomenete. Takovou mrchu a svini jsem neviděl. Aby dosáhla svého, ponižuje se, prosí a na druhou stranu je hrdá a neústupná. Dokonale zahraná, opravdu upřímně jsem jí nenáviděl! Film na mě zapůsobil silně, přesně tak jak chtěl! (12.03.2008)

V tomto filmu jsou zásadní hlavní postavy, které hrají naprosto výborně, obzvlášť Roden a zlé oči ivany Chýlkové - z těch mrazí. Soustředěný výkon, jako Leonardo a Kate v Nouzovém východu. Okolní postavy jim nesahají ani po kotníky. Možná kromě Evy Holubové, která se mi v této postavě snad poprvé líbila. Jinak socialistické reálie možná po takové době působí vyčpěle, hlavně pro toho, kdo je nezažil, ale přátelé, dejte si říct - tak to bylo. A netvrdím, že v dnešní době takové ženské nejsou, jistě jsou, ale ty podlomené chraktery s tou dobou souvisí, takže to určitě zbytečné není. Dalo by se polemizovat o tom, že to Pavlásková mohla ukočírovat lépe, ale na svou dobu je to film výjimečný a nedoceněný. Jediné, co bylo trochu přes míru snesitelnosti byla šílená rodinka z Moravy. (05.01.2011)