Kačenka a strašidla

Jako dítě jsem to zbožňovala a doteď se mi to stále líbí. Vždycky jsem toužila stát se Kačenkou, dostat Dům hrůzy a spřátelit se s takhle dokonalými strašidly. Nejraději jsem měla dr. Caligariho, ale Evíra a Berta byly samozřejmě také perfektní. Film nepostrádá vtip ani napětí a mile pobaví. P.S.: Skvělá úvodní znělka! (30.11.2008)

Jestli si dobře vzpomínám, tak je Kačenka a strašidla vůbec prvním filmem, na kterém jsem byl v kině. Jedná se o typickou českou moderní pohádku. Místy je vtipná, příjemně se na ní po letech kouká a filmové triky jsou na tu dobu slušné. Velkým kamenem úrazu je však Helena Vítovská, kterou jsem neměl a nemám rád v ničem, v čem kdy hrála. Z nostalgického hlediska však dvě hvězdy dám a asi se nebudu ani divit tomu, pokud se někdo rozhodně dát i hvězd víc. (13.09.2020)

I dnes je tento snímek kvalitní a zajímavou podívanou pro děti i celou rodinu. Je úžasné, že i po 26 letech jsou triky důstojné a vůbec ne směšné, příběh sice není tím nejsilnějším prvkem filmu, ale scény ze strašidelného domu to nahrazují. Je velká škoda, že od poslední třetiny filmu se vytratí ono kouzlo strašení a zbude jen příběh o tom, co se strašidly a strašidelným domem. A to už děti moc nezajímá. Ale za dvě třetiny filmu dávám 70 %. (05.07.2016)

Pomyslná trilogie byla tímhle dvojfilmem dokončena. Příběhy o Lucii a jejich panáčcích, chobotnice sourozenců Holanových a Kačenka se strašidly. A já se přiznávám, že dva filmy o Kačence a jejích strašidlech jsem miloval nejvíc. Možná kvůli krásné Elvíře, roztomilé Bertě nebo gentlemanovi dr. Caligarimu. Možná, že mi byla Kačenka z dětských hrdinů nejsympatičtější. A také možná proto, že závěrečnou píseň jsem znal nazpaměť. Strašidla, strašidla, co neznají pravidla... Dnes, v dospělém věku, si strašně rád tuhle krásnou - z dětského pohledu, pohádku odehrávající se v moderním světě, připomenu. A přestože i dnes si trvám na tom, že mě čistě z nápadového hlediska tohle dílo prostě baví víc než zmíněné dvě, spravedlivě řečeno prohrává s chobotnicemi a Lucií hlavně v (ne)kvalitě scénáře a humoru. Zde je ho podstatně méně. (01.05.2020)

Celkem příjemná pohádka ze současnosti (skoro:)) o tom jak jedno děvčátko dostalo od skoro pohádkového dědečka (skvělý Lubomír Kostelka) jednu opravdu povedenou hračku - pouťový dům hrůzy. Jenom by mě zajímalo, co by Robert Wiene říkal na Benešova dr. Caligariho:) Jinak čarodějnice Berta je skvělá i ve psí podobě:) (19.04.2004)