Nebeští jezdci

Cesi maju letcov, ktorym v zlatej ere mohli priznat pocty za zasluhy - Slovaci ich zasa priznavali csl. armade za zasluhy v SNP, hoci zlyhalo. Rehabilitacia potlacenych aspektov historie spolocneho statu a umlcanych hrdinov, ludi, ktorym bolo uprete pravo na dobre meno a ktori skoncili s nalepkou "imperialisticki prisluhovaci". (22.05.2009)

Pozeral som Nebeských jazdcov z pohľadu dnešného diváka, čiže som nepremýšľal nad tým, čo ten film vo svojej dobe znamenal. No a asi preto nie som schopný mu udeliť plný počet. Spočiatku ma príliš nebavil, nie som fanúšikom onej hrdinskej, i keď nie patetickej a národniarskej oslavy domnienky, že my sme boli tí správni chlapi na svojom mieste a bez výnimky. Stále nie som uzrozumený s tým, že letci, zhadzujúci bomby na mestá sú stopercentne kladní hrdinovia. Lenže postupne prichádzali stále silnejšie a silnejšie scény a aj z Nemcov sa stali nakoniec ľudia, nielen anonymné zlo v lietadlách. Nakoniec potešila aj dramaturgia a odklon od klasicky rozprávaného príbehu, čím sa Polák priblížil realite. (19.08.2014)

Velké (české) zklamání. Nejen od vysokého hodnocení zde na čsfd, ale také od tématu jsem očekával o hodně zajímavější film, který dokáže diváka více "připoutat" k obrazovce a nepustí ho. Bohužel skutečnost byla jiná a po chvíli se naděje rozplynula a nuda a obyčejnost snímku převálcovala moje očekávání. Naprosto mi chyběl vztah s postavami a schopnost filmu zaujmout. Přes velmi nadějné téma a možnosti jsem stejně nedostal zdaleka to, co bych si přál. Po Tobruku druhé zklamání ve velmi krátké době za sebou ... (14.05.2009)

Tenhle film nepatří k těm, které bych musela vyhledávat. Něco na tom filmu mi vadí a já se nějak nemůžu dopátrat toho, co to je. Nepopírám, že je to bez pochyby výborným válečný film o hrdinných letcích, kteří v drsných časech nasazovali svoje životy. Pořád se s ním ale nedokážu srovnat. Takže se na něho dívám jen po velmi zralé úvaze, když nastane ten správný čas. (16.06.2011)

Další z vrcholů filmové vlny šedesátých let si všímá zapovězeného tématu - západní armády a její nejvýraznější jednotky - letců. Ve své době šlo o průlomový čin a o prolomení mnohaletého tabu. Skutečnost, že šlo i o jiná hrdinství než o ta ze Svobodovy plakátové knihy Z BUZULUKU DO PRAHY, byla tehdy pro společnost objevná. Další konstatovaný rys - věcnost a střízlivost líčení bojového i specifického civilního života našich letců během druhé světové války - zapůsobila jako další novum knihy. Po poúnorové záplavě patetických propagandistických děl sovětského střihu se objevilo dílo, jdoucí téměř programově opačným směrem ze zcela odlišných východisek. Tehdy to znamenalo mnoho. Prakticky vše. Pokud bychom měli hledat pro JEZDCE v naší kinematografii ústrojná srovnání, platí, že je rozhodně jen obtížně lze srovnávat se svěrákovským TMAVOMDRÝM SVĚTEM. Mnohem víc společných rysů najdeme např. s filmy jako SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, rovněž usilujícími záměrně o odpatetizovaný pohled a spravedlivé vyrovnání s nesnadnou érou německé nacistické okupace. Tváře Pražského jara byly různorodě rozmanité. Rozhodně ne vnitrokomunistické. Převážně občanské. A otevíraly dveře a okna. Do všech stran. Aby tu znovu proudil volný a čerstvý vzduch. Volný a čerstvý "frišný" vzduch vane jak z díla tehdy 45letého Richarda Husmanna (občanského jméno scénáristy Filipa Jánského), tak z odkazu, který po sobě zanechali nejen tito naši národní hrdinové. (23.09.2007)