Everest - najťažšia cesta

Téma nesmírně tragické a silné, ale bohužel mě příliš neoslovila forma, kdy dědečkové pamětníci dané události pouze ve vzpomínkách popisují. Jejich vyprávění rozhodně nepostrádají emoce, ale ani tak to nemá šanci vtáhnout diváka tolik do centra dění. Dobových záběrů je tentokrát opravdu málo. [70 %] (12.11.2023)

Kdybych měl zkušenost s nutkáním, které vede k takovým extrémním hazardům! A kdybych zažil typ uvědomění, který se – snad - po zdárném výstupu dostavuje! Potom bych – snad -  pojal vysokohorské ultrariskantní počínání jinak než jako výsledek kvasu adrenalinu, endorfinů a touhy dokázat Něco, Něco, jež se mi zpovzdálí jeví jako něco, z čeho, je-li dokázáno, neplyne než holý fakt, že to bylo dokázáno („tautologie činu“, drama pro drama, rekord pro rekord, pokoření pro pokoření). Ve výtečně vystavěném dokumentu zřetelně vidíme, že z dobytí vrcholku nevyplývá pro druhé nic, zatímco ze smrtelného sestupu plyne pro pozůstalé doživotní darda. // Dívám se, zmagnetizovaný dramatem, ovšem nic nosného se z něj do mě, a potažmo téhle glosy, nepřeklápí. Ale připouštím možnost, že to přínosné se děje uvnitř vabankářů; třeba jen k uvědomění, ke kterému mně stačí Zebín, Ralsko, Radobýl…, potřebují oni aspoň osm kilometrů. (25.01.2022)

Výborný Barabášův horolezecký dokument, což v jeho případě už vůbec nepřekvapuje. Na rozdíl od jeho předchozích dokumentů je malinko potlačená obrazová složka, ale o to zajímavější jsou v dokumentu znázorněné výpovědi horolezeckých legend (Chris Bonnington, Petr Habeler), účastníků tehdejší expedice i významných horolezců mladší generace. Největší místo dostává pochopitelně Ivan Fiala, vedoucí expedice. Výpověď je velice osobní a zahrnuje jak tehdejší události, to co se dělo po návratu, ale pokouší se vysvětlit i to, s čím musel třicet let žít. Horolezecké veličiny komentují tehdejší výstup jako jeden z milníků horolezectví, ale současně se zaměřují i na rizika dlohodobějšího pobytu "v zóně smrti" nad 8000 m. Stará horolezecká pravda je, že úspěšný výstup nekončí na vrcholu, ale až návratem do základního tábora. Pověry Šerpů často zmiňují, že Čomolungma se často rozzlobí a pokořitele nerada pouští zpátky. I to se možná tehdy splnilo, počasí se opravdu změnilo hodně extrémně. O tom všem dechberoucí formou vypráví dokument, který vysvětluje motivace horolezců, rizika himalájského lezení i obtížnosti rozhodnutí "v pásmu smrti". I když tehdejší události shodou všech okolností dospěly k tragédii, vyznění dokumentu je hodně osobní i dojemné.        V souvislosti s těmi návraty zpátky se mi opět vybavilo, jestli tím prvním na vrcholu nebyl tehdy v roce 1924 už Mallory. Tehdejší technické i komunikační možnosti oproti těm současným byly ještě v plenkách, ale jak to bylo tehdy v roce 1924 s tím vrcholem už se nikdy nikdo nedoví. To už ví jen George Mallory ... Ještě jsem si vzpomněl na jednu z nejoblíbenějších knížek svého dětství "Himalájští tygři". Byla to sice románová fikce, ale založená na skutečnostech, které autor studoval velice důkladně.  Budu si ji muset po letech znovu přečíst, jaké budou mé dojmy z této knihy teď. (24.02.2022)

Že jsem u sledování usnula už není žádná novinka. Slabé 4* se ale nebojím dát, protože mi přítel dost slušně tuto tragickou událost převyprávěl. Kousky dokumentu jsem ale viděla a velitele expedice mi bylo extrémně líto. Vypadal jako milý pán, kterého i po tolika letech sžírá vina a lítost na svými kamarády. Asi přicházím na chuť dokumentům pana Barabáše. Určitě jich ještě pár padne. (08.11.2023)

Pavol Barabáš je v oblasti dokumentaristiky jednoznačnou zárukou kvality a mieri na tak zaujímavé príbehy, že jednoducho musíte mať jeho režijnú schopnosť a tvorivosť radi. Ja ako divák určite. Tento dokument o expedícii na Mount Everest z minulého storočia a jej dôsledkoch je opäť pútavým rozprávaním zúčastnených. Jednu hviezdu ale musím dať dole kvôli podľa mňa príliš krátkej stopáži. Inak ale odporúčam. 80 % (18.07.2021)