O Janovi a podivuhodném příteli

Marná sláva - dánský černokněžník Andersen by i našeho Nebojsu přiměl k výměně plenkových kalhotek. Jeho pohádkové horůrky dokázali totiž vždy velmi spolehlivě rozechvět nejeden dětský svěrač. Velice dobře si vzpomínám, nakolik solidní noční můry jsem z téhle temné hrůzy (na pomezí fantasy) tehdy měl. Málokterá pohádka se může podobným atributem depresivního děsu pochlubit. Snad 'Malá mořská víla', ale to jsme zase na začátku... (07.05.2012)

I když tahle pohádka není extra zručně natočena a Tomáš Valík v hlavní roli je herecké poleno, tak tvůrce by neměl stihnout hněv Hanse Christiana Andersena, na jehož motivy je pohádka natočena, protože Ludvík Ráža ji, přes její televizní rozměr, natočil originálně. Jan si dělá zálusk na zakletou princeznu Agnes a jeho otec mu před smrtí sdělí dávné tajemství jistého medailonu, které značně ovlivní ,a poněkud ulehčí náročnost princezniných hádanek spočívajících v uhodnutí jejích myšlenek. Kdo neuhodne zkamení, a už je to pěkná sbírka šutráků. A Jan napochoduje na hrad, třikrát mrskne správnou odpověd (ty dvě správné neměl tak úplně z vlastní makovice), princezna zvlhne při pohledu na něj a je jeho. Apropo, Tomáš Valík hrál naprosto příšerně, všichni herci kolem něj byli lepší, a navíc byl předabovaný Martinem Zounarem, což ve výsledku působilo rušivě, akorát když řval v "akčních" scénách, protože Zounarovo zakřičení bylo opravdu peklo. Nešlo se ubránit smíchu při zabarvení jeho hlasu. Valík se tvářil vždycky přesně opačně než měl, a ani svoji postavu neobdařil velkým charisma. Dovedu si představit, jak z jeho nemotorného herectví, musel být přísný režisér Ráža na prášky. Koprodukce s německou produkcí vnesla do pohádky takovou tu typickou německou neohebnost, a především čeští herci, zejména Zedníček s Labudem jako vtipní zlodějíčci, byli ve vedlejších rolích daleko před nimi. Když k tomu přidám slabé triky, ale solidní masky a kostýmy, zdařilý hudební doprovod Petra Hapky nebo Evu Vejmělkovou, o kterou se usilovalo, vychází mně z toho dějově neurovnaná pohádka, která sice zapadla, ale o to víc pro její plus hovoří její neokoukanost a v neposlední řadě Rážův neotřelý režijní styl. Mé hodnocení: 40% (13.12.2013)

Povedená pohádka s úžasnou hudbou. V dětství byla jednou z mých oblíbených, a i dnes se mi líbí. Tři tajemní jezdci a přechod přes hory jsou skoro jako z Pána prstenů. Několik výtek si ovšem zaslouží. Za prvé poslední hádanka měla být o čarodějově hlavě, kterou mu Janův přítel měl useknout, a ne o snadno uhodnutelné lásce. Za druhé Janův přítel měl být duch zemřelého, jehož ostatky Jan ochránil před okradením, a ne nějaký nesmrtelný dobrý čaroděj. A za třetí, což částečně souvisí s druhým bodem, je zde oproti literární předloze patrná značná sekularizace: Andersenův Jan se modlí nad otcovým hrobem otčenáš, modlí se před spaním a příběh končí slovy: „Jan modlil se za sebe, za známé a druha svého na cestách.“ (zde) (18.07.2018)

Nevěděl jsem, že ještě v devadesátých letech se natáčely tak poutavé pohádky. Tato má povedené herecké obsazení (jak sympatická ústřední dvojice, tak "přítel"), jen ji doprovází zbytečně zádumčivá hudba a pro malé děti je určitě strašidelná (hlavně živé oči soch). Za pozornost stojí zkamenělý velbloud a inspirativní jedení šípků. (30.01.2018)

Jako malému mi přišla tato pohádka velmi zajímavá. Měla totiž trošku jiný příběh než všechny ostatní pohádky. A mě se to líbilo, příběh byl poutavý, ale také trošku strašidelný. A líbili se mi triky použité v této pohádce. Výtku snad mohu mít jen k názvu, protože jsem si ho nikdy nemohl zapamatovat. Pohádku jsem zkouknul i teď po letech a pořád se mi líbí, sice už to nebaví tolik jako v dětství, ale 4* si určitě zaslouží. (02.09.2016)