O Janovi a podivuhodném příteli

Stačí se podívat na jména, které u zrodu této temné koprodukční pohádky Hanse Christiana Andersena figurují. Režie - Ludvík Ráža, kostýmní výtvarnice - jeho dceruška Evženie Rážová, výtvarná spolupráce - Olga Vyleťalová, výtvarník dekorací - Jindřich Goetz, kamera - Jan Macák, hudba - Petr Hapka. Výsledkem je psychedelická hororová stylizace, kterou jen tak někdo nenatočí. Podzimní příroda a magická hudba/ruchy/ambient originalitu jen a jen zvýrazňují. V některých fragmentech mě tento příběh připomíná Souboj Titánů (princezna v noci odlétá na koni za čarodějem do jeho sluje, kde dostane otázku, kterou musí druhý den její nápadník uhodnout, jinak zkamení). Mám moc rád filmovou tvorbu Ludvíka Ráže, takový režisér tu opravdu chybí. (03.01.2021)

Povedená pohádka s úžasnou hudbou. V dětství byla jednou z mých oblíbených, a i dnes se mi líbí. Tři tajemní jezdci a přechod přes hory jsou skoro jako z Pána prstenů. Několik výtek si ovšem zaslouží. Za prvé poslední hádanka měla být o čarodějově hlavě, kterou mu Janův přítel měl useknout, a ne o snadno uhodnutelné lásce. Za druhé Janův přítel měl být duch zemřelého, jehož ostatky Jan ochránil před okradením, a ne nějaký nesmrtelný dobrý čaroděj. A za třetí, což částečně souvisí s druhým bodem, je zde oproti literární předloze patrná značná sekularizace: Andersenův Jan se modlí nad otcovým hrobem otčenáš, modlí se před spaním a příběh končí slovy: „Jan modlil se za sebe, za známé a druha svého na cestách.“ (zde) (18.07.2018)

Celou pohádkou vládne poměrně ponurá atmosféra, takže by to mělo fagany docela zklidnit. Zápletka spočívá v tom, že kdo chce mít princeznu musí uhádnout její tři hádánky. Ač bych si s Evičkou Vejmělkovou hrozně rád zahrál na prince a princeznu, do hádanek bych nešel, v tom jsem blbej jak tágo. Stačilo když se mně jednou matikář zeptal, že z Prahy v 6:45 vyjel vlak co měl 3 nákladní vagony v jednom měl uhlí, ve třetím žito a kdyže dojede do Plzně ? Má odpověď "až dojede, tak dojede" ho neuspokojila a od tý doby se hádenek neučastním. Jan se naopak celej hrrr hádankářskejch hrátek s Evičkou účastnil, ale to se mu tu před holkou frajeřilo, když mu za prdelí stál ten dědek. S touto pohádkou bych příliš neoperoval před opravdu nejmenšíma dětma nebudí moc příjemných pocitů, ale jinak se docela vydařila. (21.12.2014)

Marná sláva - dánský černokněžník Andersen by i našeho Nebojsu přiměl k výměně plenkových kalhotek. Jeho pohádkové horůrky dokázali totiž vždy velmi spolehlivě rozechvět nejeden dětský svěrač. Velice dobře si vzpomínám, nakolik solidní noční můry jsem z téhle temné hrůzy (na pomezí fantasy) tehdy měl. Málokterá pohádka se může podobným atributem depresivního děsu pochlubit. Snad 'Malá mořská víla', ale to jsme zase na začátku... (07.05.2012)

Chceš vědět, proč jsem ti pomáhal? Protože si jako nejchudší z chudých obětoval svůj jediný peníz, aby nezvítězilo zlo! Jednal si, jak ti radil tvůj otec. Jak? S láskou a dobrotou v srdci chlapče. Jednej tak i jako král. Pohádka, která si zasloužila můj respekt, už i když jsem ji viděl jako malý kluk! (17.07.2011)