Po stopách krve

Poctivá kriminálka, jejímž autorem je sám režisér. Psychologicky propracované postavy. Rudolf Hrušínský v roli majora Kalaše přesvědčivý profesně, i lidsky (ve vztahu k Vlastě - Haně Brejchové). Ve chvíli, kdy Kalaš vyslýchá Fojtovou (Jana Vaňková),tak se okruh podezřelých zmenšuje. Hudba: Pavel Blatný. (14.07.2009)

Pět hvězd je málo....Takhle má vypadat perfektní detektivka. Proto se na ni můžete podívat i několikrát, přestože víte, že vrahem je.....Naopak, teprve, když se oprostíte od toho napětí, můžete si vychutnat i ostatní složky filmu. Sedí srovnání s Gabinovým Maigretem. V současné době se detektivek točí jen velmi málo, dobrých ještě míň a u nás už vůbec ne.Pan Hrušínský je neskutečný, když si vezmete, co všechno a jak hrál! Stačí Švejk a Spalovač mrtvol...A jak byl krásnej, když byl mladej (Hostinec u Kamenného stolu). (06.05.2010)

Netroufám si tvrdit, že jde o nejlepší československou kriminálku všech dob, ale každopádně jde o film, který u nás patří do špičky příslušného žánru. Černobílý klenot se opírá o výborné obsazení v čele s Rudolfem Hrušínským starším, který si zahrál kriminalistu maigretovského typu, lidského a empatického se silným smyslem pro spravedlnost. Jeho vyšetřovací metoda je založena na dedukci a vyšetřování a celková atmosféra filmu prakticky není ovlivněná ideologií, což je častý nešvar kriminálních filmů komunistické éry. Film je natočený s maximálním smyslem pro autenticitu, kterou podporuje i obsazení naturščiků nebo neznámých herců v řadě vedlejších a vlastně i zásadních rolí. Režie není ovlivněná lacinou honbou za efekty a šokujícími zvraty, nicméně vyšetřování přináší řadu nečekaných momentů a směřuje k překvapivé pointě. Československý detektivní žánr neměl za éry budování reálného socialismu na růžích ustláno, řada ve světě oblíbených témat, jako je korupce státních a policejních složek nebo zobrazení organizovaného zločinu, se v něm z pochopitelných důvodů nemohla vyskytovat a např. akční prvky by v naší produkci působily spíš směšně. Zkuste si představit scénu, kde se budou pronásledovat dvě stodvacítky a jejich osádky po sobě budou střílet ze samopalů... Kupodivu ani po listopadu se v příslušném žánru neurodilo nic, co by Po stopách krve výrazně přebilo, byť má tento žánr u nás slušnou tradici a inspirace z reálného života je víc než dost. Celkový dojem: 95 %. (06.04.2010)

Do druhé vraždy se kolem napětí jen tak našlapuje, aby se neřeklo, ale od druhý vraždy se do toho konečně trkne pořádně a pak už nezáleží na čase, nezáleží na hladu, nezáleží vůbec na ničem a jediný co diváka zajíma, kdo to byl ! Jelikož se ve filmu nevyskutuje zahradník, pátrání po vrahovi je tak o to napínavější. Psát chválu na herecký výkon Rudolfa Hrušinskýho je snad úplně zbytečný. Rudolf Hrušinský může hrát ve filmu třeba neviditelnou blechu a stejně by na sebe strhnul veškerou pozornost. (06.04.2010)

Režisér Petr Schulhoff do třetice přivádí na scénu charismatického majora Kalaše s tváří Rudolfa Hrušínského a naplno tak demonstruje dvě věci - jednak že mu žánr detektivní sedne mnohem více než žánr komunální satiry, druhak ještě více podtrhuje faktickou pozici, kterou měla naše kinematografie v 60. letech minulého století, tedy že byla jednou z nejlepších, které se, minimálně v Evropě, daly zaznamenat. Velmi působivá černobílá detektivka staromilského střihu, v podstatě maximálně jednoduchá, dosti konverzační, dosti reálná, uvěřitelná a ze života, s dokonale tísnivou atmosférou, s vynikajícím depresivním hudebním podkresem, přesvědčivými hereckými výkony v čele s představitelem hlavního hrdiny, detektivem, který je po mordpartě pana rady Vacátka druhou (a bohužel už poslední) skutečnou legendou české filmové detektivky... (28.03.2011)