Ve jménu otce

Kam se hrabe Shawshank? Ve jménu otce má hloubku, myšlenku a tíživost, jakou má málokteré vězeňské drama. I když oproti právě Shawshanku má výhodu v reálném ději a hromadnějším obsahu než jen vězení. Životní výkon Day-Lewise a výborná atmosféra, kdy musíme hrdinům přát vítězství, žene tohle daleko před přeceňovanou Darabontovu slaďárnu. (21.04.2010)

Mrazivě reálný děj, drama bez příkras a zbytečného kudrlinkování, atmosféra hustá jak pára nad temelínskými hyperboloidy a ukázkově bezchybný Daniel Day-Lewis s neméně skvělým Petem Postlethwaitem.... To jsou ingredience, s nimiž žádný film nemůže být průměrný natož špatný, ba právě naopak... Fanoušci Vykoupení z věznice Shawshank prominou, ale Ve jménu otce je vězeňský majstrštyk, který alespoň u mě převyšuje tento technicky sice dokonalý leč příliš vyfabulovaný Kingův příběh (byť i já jsem mu dal 5*...). Za Sheridanovým filmem totiž stojí naléhavá reflexe nedávné britské historie a současně kritika celého systému. V průběhu snímku jsem nenašel jediné hluché místo, žádnou skvrnku, která by odváděla pozornost, byl jsem vtažený přímo do děje, mezi vybuchující bomby, mezi mříže a bachaře... A tohle všechno bezezbytku platilo a platí i po druhém shlédnutí. ***** (02.12.2006)

Filmy o IRA mám rád a tento příběh podle skutečné události o irském zlodějíčkovi Gery Conlonovy, který byl roku 1974 křivě obviněný a následně odsouzený k doživotnímu trestu za bombový útok na londýnský bar, patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl doposud možnost shlédnout. Můj oblíbenec ( stejně jako Sheridanův ) Daniel Day - Lewis zde exceluje. Tato role mu byla ušitá přímo na míru. Je nesmírně silným zážitkem a zároveň potěšením sledovat ( po celou dobu snímku ) jeho proměnu z lehkovážného frajerského zlodějíčka, přes částečnou rezignaci nad osudem ve vězení až po konečnou nesmírně silnou touhu a vůli po očištění sebe sama a především památky svého otce, který ve vězení umírá. In the name of the father je nesmírně silný příběh s mistrně zachycenou atmosférou tehdejší doby, brilantní Bizioneho kamerou, vše umocněno výrazným hudebním doprovodem Trevora Jonese. p.s. scéna, kdy vězni zapalují noviny a házejí je z oken dolů, mně vehnala slzi do očí.... (18.11.2008)

Silný příběh o nespravedlnosti, scénář, který se snaží vyhýbat patosu, obstojná režie a vynikající Day-Lewis mne přesvědčili, že patří k tomu nejlepšímu, co bylo na téma nespravedlivě odsouzených natočeno. I když o boji jednotlivce proti justičnímu systému stále mezi mými favority zůstávají Dva muži ve městě, Život Davida Galea a Černý talár pro vraha, čtvrtou příčku si tento film zaslouží. (15.08.2020)

"Terorismus. Známé slovo objevující se dnes v novinách téměř dennodenně. Člověk si pod ním představí nějakou extremistickou skupinu, která odpálí bombu v nákupním centru. Existuje ale ještě jeden druh terorismu, mnohem používanější a hroznější, přesto naprosto přehlížený; terorismus vlády na občanech. Vztah států v Evropě k ostatním byl v tomto ohledu řadu let narušený. Stačí si vzpomenout na kolonie v Africe, Hitlerovo Německo, Francii po občanské válce. A přesně o tomto druhu terorismu je i tento film." Nějak takhle nám film Ve jménu otce uvedl náš profesor z gymnázia. A já po shlédnutí musím říct, že měl chlapík pravdu. I přes hlavní zápletku točící se kolem výbuchu bomby v londýnském baru, je hlavní pointa ukryta někde jinde; v právu státu chovat se vůči i nevinným podezřelým se vší krutostí. A není to jen otázka historie, vzpomeňme si na Guantanamo a Georgem W. Bushem vydaný Patriot Act, podle kterého Američani můžou zatýkat po celém světě osoby podezřelé z terorismu. "Jsem nevinný. Strávil jsem ve vězení 15 let za něco, co jsem nikdy neudělal. Viděl jsem umírat svého otce ve vězení kvůli něčemu, co nespáchal. A tato vláda stále tvrdí, že je vinný. Chci jim jen říct, že dokud můj otec nebude uznán nevinným, dokud lidé obvinění v tomto případě nebudou uznáni nevinnými, dokud vinní nebudou předvedeni před spravedlnost, budu pokračovat v boji. Ve jménu svého otce a pravdy." Poprvé a na dlouhou dobu možná naposledy se mi stalo, že lidé v kině začali po skončení promítání tleskat. Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem v poslední době viděla. (29.01.2008)