Divoké včely

Film Divoké včely byl zajímavým celovečerním debutem Bohdana Slámy. Své hrdiny nachází uprostřed bezútěšné každodennosti v osamělosti duše a pomalého vystřízlivění ze snů v realitě. Touha a neochota svádí vnitřní boj s většinovým uzavřením k odevzdanosti a poddání se stavu věcí. Co lze filmu vytknout je nesoulad v přirozené plynulosti děje a občasná těžkopádnost ve srozumitelnosti nosných myšlenek. I přes škobrtání je nejvýraznější složkou poetika protikladů a protimluv. V osamocení i nutnosti úniku, kdy každý pohyb smyslnosti dodává smysluplnosti tu nejsilnější zbraň. Titulární hlavní postavou svazující beznaděje obyčejnosti je mladík Kája (sympatický Zdeněk Raušer), nesmělý prosťáček s dobromyslnou duší a těžce splnitelným tajným přáním. Cesta ven znamená vysvobození, ale nemusí představovat štěstí. Hlavní ženskou postavou je mladá Božka (dobrá Tatiana Vilhelmová), bezprostřední ve svém přístupu k životu a nabízeným příležitostem. Jen určité chvíle dokáží probudit a otevřít všechny smysly k hlubšímu prožitku. Výraznější mužskou postavou je Kájův starší bratr Petr (zajímavý Marek Daniel) na bezstarostné cestě odreagování a sladkosti nostalgických vzpomínek nedávné minulosti. Osamělost má mnoho podob. Důležitou postavou je svědomitý Laďa (velmi dobrý Pavel Liška) v bezradnosti neuchopitelnosti jediné zdánlivé jistoty. Osamělost se dostává do pózy a zoufalému upnutí k jediné bezpečně vnímané cesty. Další podobou rozčarovaného mládí v těžkém stavu kocoviny je Jana (velmi zajímavá Vanda Hybnerová), tvrdý obal, nefunkční partnerství a celoživotní závazek lehkomyslnosti mládí. Kde jinde může být silnější potřeba chvilkového úniku? Z dalších rolí: vitální hajný (dobrý Jaroslav Dušek), nespokojený otec bratrů a filozofující listonoš (zajímavý Cyril Drozda), nekompromisně předpojatá babička bratrů (velmi zajímavá Eva Tauchenová), Boženina velkorysá matka s propíranou profesí Lišajová (dobrá Zuzana Kronerová), Janin slabošský přítel Staňa (příjemný Josef Polášek), neposedný Boženin mladší bratr Jeňa (sympatický Jan Brejla), či Petrův svérázný kolega (zajímavý Tomáš Matonoha). Duševní rozpoložení mladého člověka v souvislosti s obyčejnou běžností a po ztrátě všech životních iluzí dostává jasné kontury. Stylizace vyjadřování má nezpochybnitelné poetické nadání. Bohdan Sláma zachytil obraz skutečnosti vcelku věrohodně a nápaditě poodkrývá pohnutky, cesty, důvody. (06.06.2017)

Když si chvíli v mysli pohrajete a zaposloucháte a se do zvuku jména "Bohdan Sláma"....no ještě jednou to zkuste a nechte doznít "Bohdan Sláma" ... už je vám jasné jaký ten film bude? Člověk s "obyčejným" a zároveň tak poetickým a zvučným jménem, je přímo předurčen k tvorbě jakou dělá. K úžasně lidským ,"obyčejným" a realistickým příběhům. Bohdan je i stejným přístupem podává. Takové jsou Divoké včely. Skutečným "obyčejným" příběhem , který se kolem vás nebo možná i přímo vám klidně mohl stát, pochopitelně za předpokladu , že jste alespoň nějaký čas pobyli na vsi a také navštívili nějaké ty tancovačky ( myslivecké a hasičské bály :-)). Divoké včely si na nic nehrají, nechtějí se líbit víc , ony prostě jsou a ten zbytek je na vás..... (10.10.2008)

Bohdan Sláma není zrovna nejproduktivnější český režisér ale svůj nezaměnitelný styl realistického vyprávění, díky kterému každý jeho film stojí za zhlédnutí i když v divákovy nezanechá mnoho příjemných zážitků. "Divoké včely" jsou jeho celovečerní prvotinou a jsou v něm všechny tvůrčí aspekty, které využil i ve svých novějších filmech "Štěstí" a "Venkovský učitel". Opět se film odehrává ve venkovském, zapadlém prostředí, kde jako by se zastavil čas ve kterém se ztrácejí všichni protagonisté. Skvělý výběr herců je pro režiséra samozřejmostí, stejně jako různé tvůrčí nápady ale je vidět, že to pro něj byla jen zkouška a do dokonalosti vše vypiloval až později. Jako debut se však i na nečeské poměry jedná o velice solidní film. (12.08.2012)

Nejprve jsem byla tak nějak zrozpačitěna, po třetím sledování (které si vynutily nesporné roztomilosti nacházené na Zdeňku Raušerovi) s hrůzou zjišťuji, že je to pro mě jaksi divoce přitažlivé. A dovoluji si říci, že až se na to za nějaký čás podívám znovu, tak se mi to už zase líbit nebude. Ta moje náladovost je prostě strašná. Ach. Ach ouvej. Na scénu Láďova finálního vystoupení na zábavě se můžu dívat pořád dokola. Takže to bude za pět. (29.01.2010)

Zelená, hrací automaty, ošuntělé bytovky, vzdálená troška štěstí, nezaměstnanost, hořkost venkova a nespočet zoufalých lidských existencí včetně „druhého“ Michaela Jacksona. Posloucháme místy banální, jindy zásadní problémy, řešíme nedohledné lepší příští, babráme se a přešlapujeme na místě. Bohdan Sláma (stejně jako mnohokrát později) kápl na skvělé herce, ať je to nenápadná prodavačka Tatiany Vilhelmové, nadsamec Jaroslava Duška, nejistý trouba Pavel Liška, pragmatická Zuzana Kronerová a jiní, stejně jako se mu dokonale podařilo zachytit zobrazované prostředí jedné díry, kde ovšem stále žijí lidé z masa a kostí. (08.12.2017)