Narozen 4. července

Ron Kovic ač se narodil 4. července je rozeným smolařem. Osud si s ním nepěkně zahrává a tak místo aby prožil lásku jde sloužit do Vietnamu. Z nadšeného bojovníka, který obhajuje vlastenectví a nutnost válčit za lidská práva kdekoli na světě se stává po těžkém zranění až fanatický odpůrce války. Ron Kovic neměl v životě potřebné štěstí. Oliver Stone se umí krásně šťourat v nepříjemných amerických tématech a tímto snímkem svou pověst jen potvrdil. (04.05.2007)

Je mi téměř jedno, jakého je Stone přesvědčení, ale o "své víře" přesvědčí jako filmař kohokoli. Kdyby takhle "přesvědčovat" uměl třeba Spielberg.... Nejsem Američan, abych tohle drama asi plně docenil, vroucně bych si přál nějakého režiséra, který se podobně "naveze" do našeho národního svědomí, byť ne nezaujatě. Ale shodou okolností jsem tenhle film viděl bezprostředně po posledních dvou epizodách "Band of Brothers" a ono "Why we Fight" se tak odráželo mnohem, mnohem silněji. (22.10.2005)

FANTASTICKÝ bylo na tomle filmu úplně všechno: Stone, Cruise, příběh a, i když je to trochu mimo, pro mě i letošní 4. červenec. Ale bohužel slovo "fantastický" se nedá aplikovat na osud Rona Kovice. Co ten chlap ve svým životě musel zkusit je otřesný. A díky fantastické práci již zmíněných hlavních aktérů mě jeho příběh tak vzal, že jsem až do rána chodil po bytě a těšil se z toho, že mám funkční nohy. (04.01.2010)

Na Stoneho velkolepé, což se dá čekat a taky hodně protiválečné, což u tohohle filmu zas tolik nefunguje jako u jinejch. Ono možná jde o to, že se na otázku válka obrací trošičku z jiného hlediska, z hlediska, ke kterému se každý film neodváží ani podívat, a to je z pohledu vojáka a jeho návratu zpátky na zem do svého rodného města. Podle mě to ale zase není natolik silné jako přímé záběry na psychicky narušeného vojáka ve válce, kterému právě střepina utrhla ruku, nebo z trošku lidštějšího pohledu divák sleduje, jak jeho utrpení končí pod tíhou fetu. To v tomhle filmu není, tady se spíše bojuje za právo jednotlivce ve válce a víc se sleduje psychika narušeného člověka po návratu domů, což určitě není na škodu a určitě se na to dobře kouká, jen to není tak nábojné. Oliver Stone tomu určitě dodal hodně, mladý Tom Cruise, který ve filmu víc najezdí než nachodí taky ukázal, proč není zas tak špatný herec, i když zas tak úchvatně s taky nepřeved a já nakonec po skončení filmu vyšel s tím, že to je tak trošku reklama na květinové děti, ale taky chápu proč to vzniklo, a že všechno na světě má svůj řád. (12.03.2009)

Bezmocnost jedince a pocity viny aneb Oliver Stone přesouvá „frontu“ do Spojených států. Trojnásobný držitel Oscara (právě za Narozen 4. července, Četu a za scénář k vězeňskému dramatu Půlnoční expres) se pustil do svého dalšího, klíčového a léta odkládaného projektu – portrétu naivního mladíka a zapřisáhlého vlastence, který se s nadšením něco pro svou zemi udělat dychtivě přihlásil do války ve Vietnamu (stejně jako samotný režisér, který patnáct měsíců služby ve Vietnamu strávil), aby nakonec, paralyzovaný od prsou dolů a hluboce rozčarovaný postoji ve Státech, čelil změnám ve své domovině. Trvalo to, ale nakonec vystřízlivěl z naprosté nenávisti i sebelítosti a stal se předním protiválečným aktivistou. Stone (stejně jako u předešlé Čety) dokresluje a dotváří pohled tápajících Američanů na vietnamský konflikt, neuhýbá pohledy do stran a natáčí v mých očích nejemocionálnější a nejucelenější drama z pomyslné trilogie. Jen ta délka! Tom Cruise zde zažívá jeden ze svých hereckých vrcholů, dokonale si osvojil tíhu kolečkového křesla a je velmi nepravděpodobné, že byste seznámení s jeho Ronem Kovicem litovali. Kameraman Robert Richardson a Spielbergův dvorní komponista John Williams opět nezklamali, ba naopak. 80% (18.03.2009)