Balada pro banditu

Řeknu Vám - už jsem viděl Vesmírnou prdu, Kameňák, sequel pro Bohové Musí Být Šílení. Viděl jsem 24 hodin, viděl jsem Teletubbies. Je podivuhodné, že jsem dokonce viděl i Discopříběh a přežil jsem. Ale něco tak nudného, odporného, patetického a až nenasytně zvrhlého jsem ještě neviděl. Střežte se Balady pro Banditu, neboť tohle je horor. Až ho uvidíte blížit se televizním programem, vyhoďte pojistky a odjeďte na bruslích na týden do Pákistánu. V opačném případě zemřete zlou smrtí (25.06.2007)

Na svou dobu neskutečně avantgardní počin. Příběh sice provařený, ale funkční, formálně prosté, ale k celkovému pojetí dokonale sedící. Spojení "trampské romantiky" a divadla v přírodě je celkem neokoukané, "hrané" vstupy zabraňují jistému stereotypu, který by se mohl vkrádat. Film, na který se pomalu a jistě zapomíná, je málem zatracován, jenže... Více takových, více filmů s nápadem... (12.01.2012)

Bez hudby Miloše Štědroně, který jako jeden z nejzajímavějších brněnských skladatelů (a specialista na Leoše Janáčka) doplnil zbojnickou lidovou poezii folklorně stylizovanými melodiemi, které ve filmu kupodivu hrají Zelenáči (k zahlédnutí je i Jan Vyčítal), by to asi nebylo úplně ono. Na druhou stranu - vznilkl v Česku jiný, trampskou poetikou (která byla mírně nonkomforní mládeži v 70, letech tak milá) ovlivněný snímek? (17.07.2011)

Zajímalo by mě, jestli na nápad se zapojením “publika“ přišli tvůrci za střízliva, případně jestli jeli v tu chvíli na tom, na čem evidentně jelo publikum... Zpracování je šílené, od kytar místo zbraní po “reálné“ prostřihy (o zdrogovaných “komparzistech“ jsem už psal, ale pořád je to prostě Balada pro banditu, takže 50%... (02.02.2016)

Odkojená brněnským divadlem na provázku nemohu a ani nechci dát více. Kdo viděl divadlo pochopí, kdo ne, má smůlu a přišel o něco, co se nedá popsat. Filmové zpracování sice vtipně zasadilo děj do přírodního amfiteátru, na překrásnou Pálavu, ale kouzlo divadelního představení jako takového tím zmizelo. Děj se rozpadl a ublížilo mu to, rozbila se soudržnost, která v divadle v té době nedovolila dýchat. Ovšem pamětníci Polívkových pantomim a nejen jich si alespoň díky tomu mohou zavzpomínat. Vůbec provázkovský ansámbl tehdejší doby byl špičkový. Děkuji Bohu, že se má studentská léta překrývala s jeho nejlepším obdobím. Bolek nebyl okoukaný, zářil, divadlo s ním stálo a padalo. Donutil nebyl - vážně - nebyl tlustý (i když kila navíc měl vždy a jako Nikola mi tím moc neseděl) a nelezl odvešad v rádobyvtipných kreacích. A když zpíval – živě – ani tak nevoní – tak jsem Eržice vážně záviděla…Bittová mladinká a ještě zpívala, neječela. (jen a jen můj subjektivní názor!!!) Láska k Jirkovi Pechovi ani po letech a vypitých lahvích (jeho, ne mých) nedoznala žádné změny. Kladem filmu oproti divadlu je Gustav Opočenský, toho mám strašně ráda a zas tak často vidět nikdy nebyl, aby se okoukal. (A Pavel - syn – je navíc kamarád, jenže tatínka jsem měla ráda dávno předtím a víc). Balada pro banditu je krásná, zpěvná, nostalgická. Pan Uhde se nám za co stydět! (23.05.2008)