Želary

Romanticky tragická love story ve stylu horalském, zabalená do obalu nacistické okupace a pronásledování. Funguje to bezvadně. Vidíte obal, rozbalíte, vychutnáte, přejíte se a zabalíte zpět do obalu, který se náhle objeví znovu na stole. Tak jako cukrář nedochutil cukroví něčím navíc, tak tento snímek není ničím výjimečný. Naopak. Jednoduchost a kýčovitost jsou zde základní ingredience. Musela, nechtěla, přizpůsobila se, potom možná chtěla, pak teda hodně chtěla a nakonec, aby bylo tragické dílo dokonáno....no, však uvidíš. Jsou zde hodní i zlí, trestající a spravedlivě potrestaní i společně pronásledovaní. Mé pocity z celého vyústění? Absurdní i paradoxní. Překvapivé, rychlé i hrdinné umírání a nakonec poslední hřebíček s nálepkou - zpátky do minulosti. Všechno brát s humorem a bude dobře. Skutečně jsem nepochopil délku filmu a nebýt A. Geislerové, hodnotil bych snad ještě o stupeň níže. (10.05.2014)

První půlka, než hlavní hrdinka doputuje do chalupy, je NAPROSTO PŘÍŠERNÁ! Herecké výkony jsou nepřesvědčivé, režie amatérská a z obrazovky na vás dýchá umělost, hranost a nepřesvědčivost. Zlom ovšem přichází s odjezdem z města. Vše se najdenou obrací k lepšímu a film konečně dostává nějakou tu atmosféru a napětí. První polovina rozhodně není špatně napsaná, námět je výborný, ale to bolavé provedení... Druhá půle je naopak dobře natočená, ale příběh už tak neohromí. Proto hodnotím jak hodnotím. (03.01.2006)

Velice podařený film, jen se nemohu ubránit pocitu, že kdyby ubylo vedlejších motivů, mohl být hlavní příběh ještě silnější. György Cserhalmi je dokonalý a Aňa Geislerová v poněkud uklidněnější poloze mile překvapila. Ostatní jsou také výborní od hereckých veteránů až po představitele dětských rolí. Dalším plusem jsou kamera a hudba, mínusem nadbytečné poslední tři minuty. Když příběh dospěje ke svému emocionálnímu vrcholu, je lepší spustit titulky. (03.10.2003)

Po dlouhé době skvělý český film. Kromě krásné kamery (nedovedu si představit špatnou kameru v tak nádherném prostředí) a velmi pěkné hudby (na české poměry) jsou hlavním trumfem filmu herecké výkony. Nejlepší je Cserhalmi, ale slušné výkony podávají všichni. I ta Geislerová, kterou jsem dosud moc nemusel, mi tu sedí. Moc se mi líbil závěr, tato lekce z dějepisu asi některé překvapí. Základní dějová linie - vztah Hany a Jozy je doplňována příběhy dalších hrdinů z Želar a všechny tyto příběhy (a postavy) mi přišly zajímavé - nejzajímavější postavou filmu je pro mě malý Lipka. (02.10.2003)

Po prvním zhlédnutí jsme nebyli úplní kamarádi. Pár chybek jsem našel, na něco (vlastně úplně zbytečně) upozorňoval. Dnes asi po čtvrté náhodné televizní projekci považuji Želary za jedno z nejlepších českých dramat posledních let. Těch odehrávajících se na pozadí druhé světové války možná vůbec nejlepší. Trojan debutoval hned po revoluci, pak producentsky uvedl v život několik velmi kvalitních kousků kamaráda Jana Hřebejka, a na režisérskou stoličku se vrátil až po dlouhých letech. Léta páně 2003 to ale stálo za to. Začíná to jako stylové protektorátní retro, končí jako silná romance z nehostinné doby vyzrálého tvůrce. Prostě tak to vnímám já. On, nevzdělaný venkovan, se vedle ní stává rovnocenným partnerem, ona, rozmazlený fracek, se naučí vyrovnat se všemi šrámy a začne myslet i na druhé. Svět horských Želar je díky tvůrcům barvitý i živelný zároveň, díky castingu tu máme hned několik výtečných partů (vyjma spontánního ústředního dua třeba dětské postavy i Donutila, naopak škoda, že pole rychle vyklidí režisérův bratr Ivan nebo Jan Hrušínský). A Ostrouchova hudba? Ta se jen tak neoposlouchá. (23.06.2014)