Slunce, seno, erotika

Ano, tenhle díl se určitému většímu podílu trapnosti nevyhnul, ale co se mně na něm líbí jsou ty charaktery dovedený až do krajnosti. Hloupost lidí, která tu hraničí až s neexistencí mozku, maloměšťáctví (nebo spíš malovesničkovství) a čecháčkovství, závist, pomlouvání a posazení se na prdel před kýmkoliv z "venku" a tím spíš ještě z Ameriky. Pomyšlení, že si koupím kompl a hned mi miliony spadnou do klína, že na německýho prodejce vybalím zuby po mamince a ten mi kompl dá před nastavenou pěstí, pomyšlení, že tak dlouho režimem zakazovaná a potíraná erotika nás dokáže přiblížit "vyspělejším" státům ze západu. Tenhle film není ani tak k smíchu, ale k pláči a to proto, že spousta lidí taková opravdu je a není to rozhodně zanedbatelná spousta (o čemž svědčí i sledovanost některých pořadů). No a finále, kdy Helenka provolává Evropě obavy, že se Češi už blíží, se všemi těmi slepičinci, rozvrtaným dvorkem, řvoucí žárlící novomanželkou, senilní babičkou v posteli, hádavýma lidma, pivama a se vším tím uboze trapným, co se v tomto dílu stalo hlavním hrdinům, ten konec je prostě jedním z nejsatiričtějších konců českých komedií. (09.11.2006)

Už ten druhý díl mi přišel nepříliš zdařilý, ale co se tvůrcům povedlo v tomhle díle je ještě horší. Vesměs co má být vtipné působí spíše jako trapné. Již tady bylo vidět, kam se ubírá směr Zdeňka Trošky. Pozdější série Kaměňáku je toho důkazem. A co je nejvíc zarážející, jak je tenhle díl populární a jak populární je série z Kameňákova, tomu se mi ani nechce věřit. Někdy tak přemýšlím na co že to poukazuje...na inteligenci národa nebo snad jen na to, že neradi u filmu přemýšlíme...to těžko říct, doufám, že snad to druhé. (07.05.2007)

Některé filmy, a patří mezi ně celá Troškova trilogie, si pro mne zachovaly jakýsi přídech uvolňující se politické atmosféry, kteréžto uvolnění se dostávalo do souvislosti s mým sebeuvědomováním v dětském věku. Byly to filmy, v nichž se postupně, tak jak byly postupně natáčeny, objevovaly věci, které pro mne byly dosud jakési mlhavé tabu. Zároveň jsou krásným svědectvím o tom, jak se do našeho středoproudu otiskl stav tehdejší společnosti. To je ostatně důvod proč nedávám žádnému z těchto filmů, jejichž kvality mi nejsou blízké, nějaké radikálnější hodnocení. Slouží mi jako vzpomínka, otisk, reflexe absurdity, s níž jsme byli konfrontováni. (29.10.2012)

Poslední díl z vesnické trilogie Zdeňka Trošky. Je na první pohled jasné, že se jedná o díl nejméně povedený, který už místy sklouzává do naprosto banálního příběhu, který se více snaží ukázat nahé ženy, než se pokusit o podobnou sžíravost jako v případě předchozích filmů. Nejlepší je jednoznačně část první, kdy jsme spolu s vybranými jézéďáky z Hoštic v Itálii, kde mají poznat, jak funguje Pláničkova metoda v praxi v jiném, modernějším prostředí. Češi vyjeli do ciziny. Tohle je sousloví, které dokonale popisuje situaci. Český vidlák se jede podívat do Itálie, nabalí si řízky a basy piv, aby přežil, protože ty mořský potvory se nedají žrát. Jako kdybychom nejezdili do ciziny proto, že chceme cizinu poznat, ale chceme, aby cizina poznala nás. Akorát kdo je na nás v cizině zvědavý? Proč někam jedeme, ale snažíme se to za každou cenu přizpůsobit Česku? To je Česko tak dokonalé, o tolik lepší? Pokud ano, proč vlastně vyjíždíme? Já vím, že tohle už se trochu změnilo, ale jsem si jistý, že jsou zde pořád rodiny, které jedou do ciziny a místo, aby ochutnali místní kuchyni, raději si přivezou něco svého. Já vím, má to i smysl, člověk neprožije dovolenou v průjmech, ale jestli se tohohle bojím, proč někam jezdí? Myslím, že dovolená takového rázu, kde si kolem sebe vytváříme malé Česko, nemá smysl. Musíme zkusit žít chvíli v Itálii, Řecku, apod. Pak si z toho můžeme něco odvézt. Nejen to, co si nakoupíme na tržišti a co můžeme ukázat jako důkaz toho, že jsme skutečně byli v cizině a že si nevymýšlíme. Filmu pak nejvíce ubližuje druhá část, kde se snaží jézéďáci být světoví tím, že se svlékají, stěhují na seník a spí u řeky za cedulí. Místy je to prostě nuda, hlavně po několikátém zhlédnutí si uvědomíte, že to je vlastně docela vyčpělé. První a druhý film série však stále mohu směle doporučit. Jen si u toho zapřemýšlejte a řekněte si, jestli v tom není kousek z vás samotných. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/umirajici-zvire-4-vanoce-slunce-seno-2.html (03.03.2013)

„Čeho se bojíte, babičko, to je jenom další zkouška, co všechno ještě vydržíme“, je hláška, která trefně vyjadřuje celý tento snímek. Jednotlivé humorné situace (nemálo jich je bohužel za hranicí dobrého vkusu) film ještě zachraňují a buď jak buď, přes celkovou trapnost podání hlavní myšlenky jde o zábavnou věc. Troška sice vystihl, že mladá holka bez jakéhokoli společenského vzdělání a špetky vkusu může podlehnout myšlence laciného získání pozornosti či uznání tím, že se před galánem hned (zde doslova) svlíkne, ale když to dobře dopadne, nemusí se hned prostituovat… Jen by mu neuškodilo, kdyby tuto analogii kromě své oblíbené vesničky zkusil použít i na svůj film. Je vůbec k zamyšlení, jestli ta dekadence počátku devadesátých byla tak všudypřítomná, nebo zda vyvěrá z Trošky. Kvůli pár dobrým hláškám dávám ★★★, ale je to jen tak tak. Škoda. Toť tak to dopadá, když se moc tlačí na pilu… (30.08.2010)